O životě

TŘETÍ KAPITOLA 22. září 1692 V sobotu není škola. Je zamračený, podzimní den. Na podzim obvykle bývá v Salemu nádherně. Listí na stromech hraje všemi barvami. Žlutá střídá červenou, ta oranžovou, zelenou. Pan a paní Connorovi mají velkou oranžovou dýni. Udělají z ní svíci. "Jakmile ji dokončíme, postavíme ji před okno," uvedl pan Connor. "Děvčata, jste připravena na Halloween?" "Ne, tati. Musíme najít místo, kde se bude konat párty," řekla Kelly. "Také musíme vyrobit naše kostýmy," doplnila Megan. "Dnes je den jako stvořený pro zhotovení mnoha věcí," řekla paní Connorová. "Dokončete ráno své domácí úkoly. Odpoledne se potom můžete poohlédnout po místě pro párty." "Mohu začít pracovat na mém vědeckém domácím úkolu," zmínila se Megan. "A já musím studovat angličtinu," řekla Kelly. "Ve středu mám test." Šly do svého pokoje a učili se až do oběda. Pak zazvonil telefon. "Haló, tady je Bill. Mám mí...

PRVNÍ KAPITOLA Salem Salem je nádherné americké město ve státě Massachusetts v USA. Naumkeag, "Město míru" je jeho indiánský název. Ale je také nazýváno "Město čarodějnic" kvůli věšení čarodějnic v roce 1692. V Salemu je sedm historických čarodějnických muzeí. Všechny mají hodně informací o věšení čarodějnic v roce 1692. Kelly a Megan Connorovy jsou dvě sestry. Pocházejí ze San Francisca v Kalifornii. Rodina Connorova nyní bydlí v Salemu, protože pan Connor vyučuje francouzštinu na Univerzitě v Bostonu. Kelly je čtrnáct a Megan třináct. Chodí do salemské základní školy a líbí se jim to. Kelly má červené vlasy a modré oči. Je vysoká a hraje košíkovou za školní tým. Megan je blondýna s modrýma očima. Je šampiónkou v plavání a je členkou salemského plaveckého klubu. Je pátek 28. října a Halloween je v pondělí, 31. října. Kelly a Megan jsou velmi vzrušeny, protože obě milují Halloween. Je to jejich první Halloween v Salemu "městě čarodějnic". "Musím pořád...

Nedávno jsem četla příběh. Mladý muž dostudoval. K promoci je zvykem dávat svým dětem hodnotné dary. Mladík si přál auto. Při blahopřání k němu přistoupil otec a podával mu knihu. Ne tak ledajakou, bibli. Chlapec se zatvářil kysele, slušně poděkoval. Přišel domů a vztekle mrskl biblí do kouta. Celá léta se na knihu ani nepodíval. Ubíhal čas a otec zemřel. Nostalgicky se začal probírat věcmi, které od otce dostal. Do očí mu padla stará, zaprášená, nepoužívaná bible. Sfoukl z ní prach, utřel ji a bezmyšlenkovitě začal listovat. Na jedné straně byl založen šek s vypsanou sumou přesně tak velkou, kolik stálo vytoužené auto. A kniha mého života? Nejspíš by to vyhrála kniha Darebák od Hany Klenkové. Bohužel kniha se mi při rekonstrukci bytu někam zatoulala, což mě velice mrzí, že na ni ne a ne narazit. Kniha začíná slohovou prací o mámě. Ten začátek mi utkvěl v paměti. Martin se ušklíbl. Co má vlastně psát? Rozpačitě pohazoval perem a koukal z okna. "Martine, ty nebudeš psát?" ...

Přišel jsi na svět bez ničeho , takže jedna věc je jistá - nic ti nepatří. Přišel jsi úplně nahý, ale s iluzemi. To je důvod, proč se všechny děti rodí s rukama sevřenýma v pěstičky ve víře, že si sebou přináší bohatství - a tyto pěstičky jsou úplně prázdné. Přišel jsi úplně nahý, ale kdo může prokázat, že máš iluze? Nemáš vůbec nic. Jsi nepopsaná tabule rasa. Čistý, jak nepopsaný bílý list papíru bez linek. Děti se rodí s ručičkama sevřenýma v pěst. Co když chtějí chytnout duši do své myšlenky? A nepustit. A všichni umíráme s otevřenýma rukama. Zkus zemřít se zaťatými pěstmi - nikdo doposud neuspěl. Nebo se zkus narodit s otevřenýma rukama - ani v tomto nikdo neuspěl. Dítě se rodí s pěstmi, s iluzí, že přináší na svět bohatství, ale v té pěsti nic není. Nic ti nepatří, takže jakého nebezpečí by ses bál? Nic nemůže být ukradeno, nic ti nemůže být odebráno. Děti se rodí se zaťatými pěstmi bez iluzí. Třeba jsou to bojovníci a musí bojovat s celým světem, a aby svému úsilí dodaly vážnosti...

Stovky žraloků a rejnoků se nalezly zamotány do sítě Skutečnost, že zvířata končí zamotána do plastového odpadu v moři, již není neobvyklá. Vědci zdokumentovali více než 1 000 případů žraloků a rejnoků zamotaných do plastového odpadu. Hodnocení je založeno na starších studiích a příspěvcích na Twitteru, které provedli vědci z Britské univerzity v Exeteru a zveřejnili v časopise Endangered Species Research. Pravděpodobně počet skutečně postižených zvířat je mnohem vyšší. Často se jedná u nebezpečného odpadu o zbytky rybářských sítí. Příkladem toho, co může způsobit škodu, je případ makaka krátkého (Isurus oxyrinchus)- na obrázku níže. Zvíře se zapletlo do kabelového lana, které - když žralok vyrostl - se mu zarylo do kůže a vážně ho zranilo, informoval autor Kristian Parton. Tento žralok mako byl spatřen v Pacifiku. Zvíře se zapletlo do kabelového lana. Jak žralok rostl, zarývalo se mu lano do kůže. Zdroj: dpa Žralok mako je nejrychlejší žralok. Dosahuje rychlosti až 68 km/hod. Pro člov...

Pamatuj si jednu věc: neměl bys opustit tuto Zemi , dokud ji neučiníš trochu krásnější, trochu milovanější, trochu láskyplnější. Pro mne je toto jediná moc, jediná síla - že můžeme transformovat život, že můžeme transformovat vědomí. Přijímej to mírumilovně, radostně, kdekoli jsi, kdokoli jsi, jakkoli používáš svou energii k nějakému tvoření. Vědomí není tvé tělo ani tvá mysl ani tvé srdce. Takže když osoba umírá, umírá pro tebe, ne pro sebe. Pro ni platí, že pouze mění dům, asi se stěhuje do lepšího. Ale protože starý dům zůstal a ty ji tam stále hledáš a nenacházíš, myslíš si: "Ten ubožák zemřel." Ale všechno, co bys měl říci, je: "Ten ubožák utekl! Ale kam, to nevíme." Osoba ale neumírá pro mne. Já si smrt žádné osoby nepřeji. Umírá pro sebe. Ne proto, že by ji to činilo veliké potěšení, ale proto že její svíce dohořela, nebylo léku, kterým by se mohla uzdravit, byla tragicky zastavena na své životní pouti. Umře-li vám blízká osoba, truchlíte nejen nad tou osobo...

Krabička poslední záchrany obsahuje drobné předměty pro případ nouze. Používala jsem ji, když jsem jezdila na tábor. Nějaký špendlík, sichrhajcka, škrtátko, pár sirek, tužka, papír apod. Měly tam být předměty, které by mi umožnily přežít delší čas v lese. Kdysi jsem se učila i pomocí dvou kamenů rozdělat oheň nebo v důlku kamene točit dřevěným klacíkem, mít podestláno mechem, ale nikdy se mi to nepodařilo. Než bych rozdělala oheň, tak by mě jistě sežral zlý vlk. Les mám vyřešen. Záhadou pro mne nepoznanou je, proč jídlo a hlavně pití není na seznamu. Moderní doba by zbloudění v lese vyřešila mobilem, pokud by tam byl signál. Do krabičky, v současné době do malého baťůžku, bych dala mobil, kompas, jídlo a především pití. Energický nápoj (abych měla hodně elektrické, sexuální či jiné energie) ani energetický (abych dlouho vydržela) není vhodný pro děti. Ale až se ještě trochu vytáhnu, sebou ho potáhnu. Bez jídla vydržím i několik dní s tabulkou hořké čokolády. A vodu. Alkohol bych do les...

Předkládám pár úvah o Bohu. Skoro všichni lidé v Evropě a i v jiných částech světa znají základní modlitbu: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen A modlitbu víry: "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce, přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A ...

Takto pravil Mustafa v knize Prook od Chalíla Džibrána: "Dříve než postavíte dům uvnitř městských hradeb, vystavte si ze svých představ chýši v přírodě. Neboť tak, jak vy se za svého soumraku vracíte domů, tak činí i vzdálený a osamělý poutník ve vašem nitru. Váš příbytek je vaším větším tělem. Roste na slunci a spí v tichu noci a není beze snů. Copak váš dům nesnívá? A neopouští ve snu město, aby se vydal do háje či na vrchol hory? Kéž bych mohl sebrat vaše domky do dlaně a jako rozsévač je rozhodit v lesích a lukách. Kéž by vašimi ulicemi byla údolí, a zelené stezky vašimi chodníky, tak abyste jeden k druhému chodili vinicemi a přicházeli s vůní země na šatech. Ale pro to dosud nenastal čas. Vaši předkové je ve svém strachu nakupili příliš těsně k sobě. A tento strach ještě chvíli potrvá. Ještě chvíli budou městské hradby oddělovat vaše krby od vašich polí. Povězte mi, co máte v těch domech? A co tak úzkostlivě střežíte za zamčenými dveřmi? Máte tam mír, tiché úsilí, které prozr...

Začnu svoje úvahy za přispění výňatků z knihy Perly v kapse u vesty životem. Každý ho žijeme a každý máme nějakou představu, jak ho prožít. Svoji roli sehrává věk. Prožít život bez ztráty kytičky nelze. Co ale lze, to je prožít život naplno. Chyby, omyly, kterých se dopouštíme, ve skutečnosti nejsou. Měly by nás obohatit, díky nim bychom měli být zkušenější, měly by nám ukázat cestu k cíli. Záleží na tom, jak se na své nezdary díváme. Existuje dogma, že člověk je nádoba hříšná, od přírody hříšný. S hříchem jsme se prý narodili. Dovolím si nesouhlasit, že tím, že Adam a Eva jedli jablko ze stromu poznání, jsem já vinna a nesu za tento jejich prohřešek plnou odpovědnost. Já jsem odpovědna za své vlastní hříchy a poklesky. Co ovlivňuje můj život je to, do jaké rodiny se narodím a jak vnímám sebe, rodinu a ostatní v tomto světě. V životě nejsou žádné chyby . Všechno závisí na tom, jak věci bereš. Když příliš mnoho toužíš, chceš dosáhnout příliš vysoko a nemůžeš - pak přichází zklamání a ne...

Nebezpečí pro vztah představuje žárlivost. Terapeutka na partnerské vztahy prozrazuje, jak se zbavit žárlivosti. Každý zná žárlivost. Je to pocit, který může vztah trvale ohrozit. Poté, když se člověk stále více zaplétá a dostane se do toxické spirály. FOCUS Online požádal terapeutku na partnerské vztahy, co proti tomu pomáhá. Žárlivost je koktejl pocitů a chování, které mohou být pro vztah z dlouhodobého hlediska nebezpečné. Mnichovská terapeutka na partnerské vztahy Alexandra Hartmannová dává čtyři tipy, jak se dostat z emocionálního chaosu. 1. UKLIDNĚNÍ SE Partner koketuje s neznámými lidmi a už se ozývají poplašné zvonky. Emoce, které u žárlivých lidí přímo přetékají a vyvolávají individuální, často dobře známé chování se mohou pohybovat od ústupu po obvinění až k zoufalství. Terapeutka na partnerské vztahy doporučuje zastavit a ptát se sebe, co u mne vyvolává ten dobře známý pocit: "Žárlivost má hodně co do činění se strachem ze ztráty. Člověk ji často zná z dětství. Takže vá...

Festival pouličního umění v provincii Ferrara 2019: Zde jsou zkušenosti Buskers - zkušenosti pouličního umění Kulturní trasy, výstavy a workshopy: od tohoto roku můžete festival osobně prožít Foto: ferrarabuskers.com Ferrara Buskers Festival - festival pouličního umění v provincii Ferrara je mezinárodní show pouličních muzikantů, nejstarší v Evropě a největší na světě. V roce 2019 se bude konat 32. ročník: ve městě se lze od 24. srpna do 1. září setkat s více než 1000 hudebníky a umělci z více než 34 různých zemí. Provedení bude stejné podle vzoru Stefana Bottoniho, tvůrce a zakladatele festivalu, který se koná od roku 1987: 20 skupin hudebníků je organizací pozvaných do Ferrary, aby vystupovali v ulicích a náměstích města Estensi a poté se zapojí přes 265 akreditovaných umělců, včetně hudebních skupin, žonglérů, akrobatů a karikaturistů. Ale od letošního roku festival Buskers - pouličního umění ve Ferraře navrhuje divákům, aby se stali skutečnými protagonisty: nová prezidentka sdružen...

11. kapitola: Odrazy Alena si Martina pamatovala. Nevybavovala si bohužel Martina z doby, kdy spolu bývávaly, pamatuje si jej jako cizince, jež si přál, aby vyrazila a unikla monstru. Zmocňovaly se jí city, dojmy nudy své vlastní nevědomosti, což odrážely běsnící blesky, zuřivý déšť, jako by se bůh spolčil se zlosynem. Alena nesvedla brečet, dokázala mluvit, vzpomínat na Martinovu kuráž. Tytéž odrazy potkaly Martina dne Neocenění. 12. kapitola: Průběh Ať toho hříšníka označím jakkoli, nikdy neopomenu nešťastníka marně volajícího ani původce nezapomenutelných přestupků . Nikdy je nezapomenu, nikdy se nezapomenu. Nikdy! Budu psychický zachránce bez hranic. Pokořím překážky, pozdravím mluvící cetku listnatého podkladu. Pohovořím, pobavím, zbavím trápení. Můj dodržený slib, moje předsevzetí však nijak neocení. "Jsem Martin," pronesl jsem tehdy. "Martina neznám, mizero". "Nelžu," oponoval jsem. "Určitě," odsekla sarkasticky. "Hele, nemůžeš mě ...

Byl jednou jeden král, který povolal dva lidi na svůj dvůr. Jednoho muže a jednu ženu. "Chtěli byste pro mne pracovat?" zeptal se král a muž řekl ano. Jeho žena ale řekla, že by pomáhala svému manželovi. Tak pracovali pro krále a žili šťastně a v míru. Jednoho dne četla žena knihu a v ní stálo: Král povolal dva lidi na svůj dvůr, aby pro něho pracovali. Sloužili mu a žili šťastně bez starostí, ale on jim zamlčel, že to bude trvat jenom po určitou dobu a ne navždy. Žena to vyprávěla svému muži, že dospěla k tomu, že král jim zamlčel, že to takhle bude po ohraničený časový úsek a ne na věčnost. Její muž řekl: "Co mám dělat?" "Nic," odpověděla žena, "chtěla jsem ti jen povyprávět, co jsem četla." "Proč jsi mi musela vyprávět, co víš jen ty?" zeptal se muž, "nyní budu trvale nešťastný a nebudu si moci užívat svého blahobytu." "Správně," řekla žena, "ale alespoň to víš." A muž už nikdy nebyl šťastný a nikdy se u...

6. kapitola: Ještěrova drzost Ještěr se v Alenčině podprsence uvelebil. Alenčiny nenalakované nehty provrtávaly mech. Alena se marnými i nemarnými pokusy částečně osvobozovala. Nedokázala se nesmát. Zlomyslný ještěr Aleně odebíral soustředěnost. Nesvedla také se ubránit tikům. Alena neostříhanými nehty se nakonec škubavě vyškrábala. Podprsenku nesundávala, to by ještěra nevyhodila. Ještěr by se uchýlil na Alenčino podprsí. Alena se zpočátku snažila ještěra zachytit. Ještěr obratně pobíhal, čímž Alenu šimral. Alena na ještěra nedbala. Každičkou sekundu zakopávala, skláněla se, zohýbala se. 7. kapitola: Hladovění V mých útrobách to vřelo. V žaludku mi nepřetržitě kručelo, v mém hrdle vyschlo. Dráždil mě hlad, žízeň, zanedbaná hygiena. Neumýval jsem se tři týdny. Mýdlo, sprchy, vodovodní kohoutky, pití i na umývání, vražedné nástroje na zabití, abych necítil hanbu, abych nemyslel, protože má surovost nepříčetně bublala, vystupovala na povrch, se mi nenabízely. Vyjmenované faktory posilova...

Jednou mne jedna známá pozvala: "Přijď se podívat, mám nové koberce." Proč bych nepřišla, ještě jsem u ní nebyla. Zazvoním na zvonek: "Tak pojď dál," hlaholí zpoza dveří. Vyzuji se venku. Napochoduji do pokoje. Podlaha pokrytá Rudým právem. "Kde máš koberec?" "Je pod novinami, aby se neumazal a byl dokonale čistý." Rudé právo mělo dostatečně široký formát, takže stačilo jen pár výtisků a plocha byla pokryta. Hlasitě jsem polkla. Při pozvednutí zraku mi něco nehrálo. A pak mi to docvaklo. Obrazy! Obrazy byly zastřeny igelitem, aby se na ně neprášilo. Jasně má to logiku. Při jídle jsem dostala skvostně vyleštěný příbor. Známá si ho ještě jednou pro jistotu přetřela ubrouskem. Co kdyby. Modlila jsem se, aby mi náhodou neupadl drobeček, nebo nedej bože jsem nepolila ubrus. Při mé šikovnosti všechno možné a v této zvláštní atmosféře. To bych narušila tohle ryze sterilní prostředí. Málem jsem uvažovala, zda nepožádat o kyslíkovou masku, kdybych se zaku...

Jsi živý, živote? Jak bych to jen řek teče voda nazpátek? Můj život je velký prd jsi živý, živote? Ne, život je smrt a nemám nač být hrd Nevstupuj dvakrát do téže řeky i řeka vydává hrůzné skřeky a co život po životě? Co já vím jestli je takhle hrozný tak se oběsím

Odpásal jsem se a vstal. Zatímco jsem se držel obloukových držátek, přesunul jsem se ke starému dobrodruhovi. Spočíval na rozedrané, nepohodlné pohovce, umístěné nedaleko sedadla řidiče. "Udám ti polohu mého bydliště," začal jsem. "Tam mě, prosím, odvez," požádal jsem následně. " Kdepak, takové naděje si nedávej." " Cože?" podivil jsem. "No, ano," odvětil jednoduše. Zdráhal jsem se tomu uvěřit, každopádně jsem se otázal "kampak." "Tajné, informoval nesdílně." Nikam by nevedlo na něho klást nátlak, maximálně bych si tím vykoledoval malér. Odvrátil jsem se, pohlédl jsem z okénka. Terén, dlážděný nepříjemnými výmoly a právě teď okupovaný vojenskými oddíly, rozhodně neodpovídal zpáteční trase. "Ach jo," povzdechl jsem si. Opět jsem se pořádně rozhlédl. Skoro nic užitečného jsem nezahlédl. Akorát počítač by se hodil, v něm by se mohly vyskytovat potřebné údaje. Nepřicházelo v úvahu tuhle populární pomůcku použít...

Pokud v době, o které bude řeč, ještě budou existovat nějací lidé, rozhodně už nebudou moci obývat planetu Zemi. Jednoho dne dosud poklidné Slunce spotřebuje vodík ve svém nitru a poté začne spalovat hélium a další těžší prvky. Promění se v rudého obra, čímž některé ze svých planetárních dětí vymaže z vesmírné mapy. Zároveň se uvnitř hvězdy nastartují procesy, které výrazně změní její tvář. Vědci z britské univerzity ve Warwicku dospěli k závěru, že všichni bílí trpaslíci postupem času krystalizují. Bílí trpaslíci vznikají v okamžiku, kdy se hvězda velikosti Slunce promění v rudého obra, výrazně se nafoukne a zvětší svůj objem. Vnější vrstvy jsou poté odhozeny do prostoru, a vznikne tak planetární mlhovina. Zůstane jen jádro bez vlastní energie. Astronomové hovoří o bílém trpaslíkovi. V daleké budoucnosti pak zbytek energie vyzáří a stane se černým trpaslíkem, v podstatě jen kusem beztvaré hmoty. Pier-Emmanuel Tremblay z warwického týmu je toho názoru, že nejdříve zkrystalizuje kyslík ...

2. kapitola: Alena Alena si mezitím vyčítala svou nezodpovědnost, kterou nakazila svého klučinu, necelé dva dny. Nevystrčila paty z poněkud laciného a vzácného hotelu. Dále to však nedokázala snést. Vyrazila se ohromit pouštním zamrzlým jezírkem, doufat, že zažije totéž, že ji cosi vynese a že potká svého milého. Podařilo se, jen se neocitla v muži, chlapci, nejspíš ve spodním prádle asi patnáctileté dámy, ležící opodál sudu, na němž nějací žebráci získávali hřejivý žár pomocí levného zapalovače. Alena vstala, vyhnula se žebrákům, kteří by ji tělesně obtěžovali. Procházela změtí rozdělených zatáčejících cest občasnými otvory, jejichž škvírou by šla prohodit zlatá mince. A také bludištěm posetého několikery trhy Vietnamců prodávající nelegální látky. Nezastavovala, dokud nenarazila na naplněnou nádrž poškozenou vandaly, kteří nepřestávali v ničení, čehož si šlo lehce povšimnout. Samé poházené plechy střech obrněných paneláků. Plechy byly záhadně připevněné, asi něčím přibité a samé stře...