Přeskočit na hlavní obsah

DĚDICTVÍ

Přišel jsi na svět bez ničeho, takže jedna věc je jistá - nic ti nepatří. Přišel jsi úplně nahý, ale s iluzemi. To je důvod, proč se všechny děti rodí s rukama sevřenýma v pěstičky ve víře, že si sebou přináší bohatství - a tyto pěstičky jsou úplně prázdné.

Přišel jsi úplně nahý, ale kdo může prokázat, že máš iluze? Nemáš vůbec nic. Jsi nepopsaná tabule rasa. Čistý, jak nepopsaný bílý list papíru bez linek. Děti se rodí s ručičkama sevřenýma v pěst. Co když chtějí chytnout duši do své myšlenky? A nepustit.

A všichni umíráme s otevřenýma rukama. Zkus zemřít se zaťatými pěstmi - nikdo doposud neuspěl. Nebo se zkus narodit s otevřenýma rukama - ani v tomto nikdo neuspěl.

Dítě se rodí s pěstmi, s iluzí, že přináší na svět bohatství, ale v té pěsti nic není. Nic ti nepatří, takže jakého nebezpečí by ses bál? Nic nemůže být ukradeno, nic ti nemůže být odebráno.

Děti se rodí se zaťatými pěstmi bez iluzí. Třeba jsou to bojovníci a musí bojovat s celým světem, a aby svému úsilí dodaly vážnosti, mají ruce zaťaté v pěst. Ve skutečnosti jsou to bezbranná stvoření, odkázáni na naši péči a pomoc, ale ony samy jsou pro nás tím bohatstvím, pokladem.

Nic ti ani jim nepatří. Čeho se bát? Například, že někdo usiluje o můj/jejich život. Narodím se, jsem zde v životě a nechce se mi/jim z tohoto světa bez nějaké příčiny odejít. Právo na život je svaté právo každého člověka a bojíme se, že nám život bude odňat. Když jsem v životě, tak si patřím. Nikdo mi nemůže ukrást život, i když literárně nebo za určitých okolností lze i to, ale může mi život odebrat. Zabít mne, zavraždit.

Všechno, co používáš, patří světu. A jednoho dne zde všechno budeš muset nechat. Nebudeš schopen vzít si sebou vůbec nic.

Všechno, co používám, patří světu. Všechno, co jsem vytvořila, patří světu. Užívám to, co jsem vytvořila a co vytvořili jiní. Nashromáždila jsem to, co mi umožňuje důstojně a pohodlně žít a postarat se o své děti. Ať jsem nebo nejsem hamoun, všechno zůstane pro další pokolení. Jak říkávala moje maminka: "Do hrobu si to nevezmu." Z tohoto světa odejdu, jak jsem přišla - s ničím. Rozdíl je pouze v tom, že když přicházím na tento svět, mám ruce zaťaté v pěst, a když odcházím z tohoto světa, mé ruce jsou otevřené.

Zdroj:
Osho: Perly v kapse u vesty
Úprava a vlastní úvahy: Mirijam

Komentáře

  1. Ruku v pěst míval i předvoj dělnické třídy.

    OdpovědětVymazat
  2. zahradacihelna28. srpna 2019 v 4:46

    Nebo jak je napsáno v Eposu o Gilgamešovi: Jsem smrtelný jako každý jiný člověk, ale nad mými skutky nevládne smrt.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Jenže předvoj dělnické třídy volal: "Proletáři všech zemí, spojte se!"

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Tak nějak. Jsme smrtelní, ale nad našimi skutky vládne život. Čili naše skutky jsou nesmrtelné.

    OdpovědětVymazat
  5. pribehynaivniblondyny29. srpna 2019 v 5:10

    Krása! Každému na ledničku! 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Chtěla jsi napsat na jedničku, že ano?

    OdpovědětVymazat
  7. [3]:
    Kdežto spojaři volají:
    "Spojaři všech zemí - proletujte se!"

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...