Přeskočit na hlavní obsah

DĚDICTVÍ

Přišel jsi na svět bez ničeho, takže jedna věc je jistá - nic ti nepatří. Přišel jsi úplně nahý, ale s iluzemi. To je důvod, proč se všechny děti rodí s rukama sevřenýma v pěstičky ve víře, že si sebou přináší bohatství - a tyto pěstičky jsou úplně prázdné.

Přišel jsi úplně nahý, ale kdo může prokázat, že máš iluze? Nemáš vůbec nic. Jsi nepopsaná tabule rasa. Čistý, jak nepopsaný bílý list papíru bez linek. Děti se rodí s ručičkama sevřenýma v pěst. Co když chtějí chytnout duši do své myšlenky? A nepustit.

A všichni umíráme s otevřenýma rukama. Zkus zemřít se zaťatými pěstmi - nikdo doposud neuspěl. Nebo se zkus narodit s otevřenýma rukama - ani v tomto nikdo neuspěl.

Dítě se rodí s pěstmi, s iluzí, že přináší na svět bohatství, ale v té pěsti nic není. Nic ti nepatří, takže jakého nebezpečí by ses bál? Nic nemůže být ukradeno, nic ti nemůže být odebráno.

Děti se rodí se zaťatými pěstmi bez iluzí. Třeba jsou to bojovníci a musí bojovat s celým světem, a aby svému úsilí dodaly vážnosti, mají ruce zaťaté v pěst. Ve skutečnosti jsou to bezbranná stvoření, odkázáni na naši péči a pomoc, ale ony samy jsou pro nás tím bohatstvím, pokladem.

Nic ti ani jim nepatří. Čeho se bát? Například, že někdo usiluje o můj/jejich život. Narodím se, jsem zde v životě a nechce se mi/jim z tohoto světa bez nějaké příčiny odejít. Právo na život je svaté právo každého člověka a bojíme se, že nám život bude odňat. Když jsem v životě, tak si patřím. Nikdo mi nemůže ukrást život, i když literárně nebo za určitých okolností lze i to, ale může mi život odebrat. Zabít mne, zavraždit.

Všechno, co používáš, patří světu. A jednoho dne zde všechno budeš muset nechat. Nebudeš schopen vzít si sebou vůbec nic.

Všechno, co používám, patří světu. Všechno, co jsem vytvořila, patří světu. Užívám to, co jsem vytvořila a co vytvořili jiní. Nashromáždila jsem to, co mi umožňuje důstojně a pohodlně žít a postarat se o své děti. Ať jsem nebo nejsem hamoun, všechno zůstane pro další pokolení. Jak říkávala moje maminka: "Do hrobu si to nevezmu." Z tohoto světa odejdu, jak jsem přišla - s ničím. Rozdíl je pouze v tom, že když přicházím na tento svět, mám ruce zaťaté v pěst, a když odcházím z tohoto světa, mé ruce jsou otevřené.

Zdroj:
Osho: Perly v kapse u vesty
Úprava a vlastní úvahy: Mirijam

Komentáře

  1. Ruku v pěst míval i předvoj dělnické třídy.

    OdpovědětVymazat
  2. zahradacihelna28. srpna 2019 v 4:46

    Nebo jak je napsáno v Eposu o Gilgamešovi: Jsem smrtelný jako každý jiný člověk, ale nad mými skutky nevládne smrt.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Jenže předvoj dělnické třídy volal: "Proletáři všech zemí, spojte se!"

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Tak nějak. Jsme smrtelní, ale nad našimi skutky vládne život. Čili naše skutky jsou nesmrtelné.

    OdpovědětVymazat
  5. pribehynaivniblondyny29. srpna 2019 v 5:10

    Krása! Každému na ledničku! 👍🏻

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Chtěla jsi napsat na jedničku, že ano?

    OdpovědětVymazat
  7. [3]:
    Kdežto spojaři volají:
    "Spojaři všech zemí - proletujte se!"

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn