Kolem roku 1520 byl v Basileji ve Švýcarsku někdo jménem Leonhard, jinak běžně známý jako Lienimann, krejčovský syn, hloupý a prostoduchý člověk, který nerad mluvil, protože koktal. Vešel do hadí jeskyně nebo do chodby, která se táhne pod zemí až k Augstu nad Basilej a dostal se ještě mnohem dále, než kdy bylo člověku umožněno a mohl mluvit o úžasných věcech a vyprávět příběhy. Protože říká, a stále existují lidé, kteří to slyšeli z jeho úst, že vzal a zapálil vysvěcenou voskovou lampu a šel s ní do jeskyně. Nejprve musel projít železnou bránou a pak z jednoho podloubí do druhého, nakonec přes řadu velmi krásných a veselých zelených zahrad. Uprostřed však byl nádherný a dobře vybudovaný hrad nebo knížecí dům, v něm byla velmi krásná panna s lidským tělem až do pasu, která měla na hlavě zlatou korunu a její vlasy jí sahaly až k pasu; ale od pasu dolů to byl odporný had. Rukou téže panny byl veden k železné schránce, na které leželi dva černí štěkající psi, aby se nikdo nemohl přiblíž