O životě

S kamarádkou jsme se vypravily údolím Ponávky. Cestu jsme zahájily v Soběšicích u Klarisek. Klarisky je autobusová zastávka, pojmenovaná podle kláštera sester Klarisek. Foto: ze stránek sester Klarisek Nový klášter klarisek v Soběšicích byl posvěcen 1. listopadu 1997. Klarisky žijí v odloučenosti v klauzuře jejich kláštera, kam nikdo jiný nemá přístup. Tento prostor ticha a modlitby opouštějí jen když je to nutné. Nevykonávají žádnou apoštolskou či charitativní činnost. Hledají Boha a jsou hluboce ponořeny v modlitbách. To je jejich zvláštní misie uvnitř církve. V současné době má jejich společenství devět sester. Chudé sestry svaté Kláry – klarisky - je církevní římskokatolický ženský řád. Foto: Soběšice Tady začala naše 18 km cesta. Vyrazily jsme ze Soběšic, což je malinkatá původně samostatná obec o rozloze asi 6 km 2 . Nyní je součástí Brna a žije zde kolem 2 300 obyvatel. Soběšice jsou velmi dobře vybaveny. V současné době zde probíhá rozsáhlá výstavba rodinných do

Nikdy nevěděla, proč jsou její myšlenky nebo její záměry tak zmatené. Nevyrozuměla z nich nic jiného, než se ujistila v pocitu, že je nutné ráno opustit svůj domov. Paní Baroda zaslechla ve štěrku kroky; ale ve tmě rozeznala jen blížící se červený bod zapáleného doutníku. Věděla, že to je Gouvernail, protože její manžel nekouřil. Doufala, že zůstane bez povšimnutí, ale její bílé šaty ji odhalily. Odhodil doutník a posadil se na lavičku vedle ní; bez tušení, že by mohla proti jeho přítomnosti protestovat. "Váš manžel mi řekl, abych vám to přinesl, paní Barodo," řekl a podal jí průsvitný, bílý šátek, kterým si občas zakrývala hlavu a ramena. Přijala od něj šátek s poděkováním a nechala jej ležet v klíně.  Udělal nějaké běžné pozorování na zkázonosný účinek nočního vzduchu v tomto ročním období. Když se jeho pohled rozprostřel do tmy, zamumlal napůl pro sebe: "Noc jižních větrů, noc několika velkých hvězd! Stále přikyvující noci.“ Na tuto vložku, týkající se noci