Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
Tak se nám mílovými kroky blíží Nový rok 2026. Chtěla bych všem popřát, abychom vstup pořádně oslavili a vykročili tou správnou nohou do roku nadcházejícího. Přeji zdraví, štěstí, lásku, pohodu a světový mír. Ať spolu s naší zemí vzkvétáme i my. Foto jsem zvolila neosobní, ale kdo mne znají, ví, že tričko, halenku, mikinu se zvířecím motivem jsem si vždy přála. Jsem romantická, takže vytí na měsíc mne naplňuje blahem. Psa, australského ovčáka, máme v rodině, snad se i rasa povedla zvěčnit. A před 9 měsíci se mi narodil vnuk, který už stojí. S pejskem jsou velcí kamarádi, i když občas je musíme kárat, oba. Ale společná procházka a společné hry je naplňují radostí. Vám také hodně radosti do Nového roku, mějte se skvěle a děkuji všem, co zavítají na mé stránky.