Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

CO KDYŽ UŽ JE POZDĚ

Mám v rukou tohle narozeninové přání:



Krásné verše od Jiřiny Salaguardové, které i po letech mě dojímají.
Žel přání k narozeninám přišlo pozdě. Adresát si ho nikdy nepřečetl. Umřel. To ovšem odesílatel, nizozemská pojišťovna, nemohl tušit. Při obdržení tohoto přání mi to přišlo jako nervy drásající vtip a vždy, když se na ně moje oči zahledí, se mi zaplní slzami.
Dnes vím, že na život není nikdy pozdě. Jen smrt tu chodí a obhlíží. Je bezčasová.
Nejnovější příspěvky

VALENTÝN - MUČEDNÍK

Svatý Valentýn spojený s láskou, zamilovaností a romantikou, ale jaký je skutečný příběh svatého Valentýna?
Den svatého Valentýna je každoroční oslavou lásky 14. února.
Lidé na celém světě různým způsobem oslavují Valentýna. Jiné tento svátek nechává chladnými.
Někteří obdarovávají své blízké dárky, čokoládami a květinami, nebo se vydávají za krásně nazdobeným stolem do restaurace. Zažívají při tom štěstí, pramenící z blízkosti druhého a lásky.
Možná vám slouží k potěše vlastnoručně vyrobená věc, vlastními slovy napsané přáníčko předávané s citem, láskou a opravdovostí nebo si dopřejete domácí jídlo u slavnostně prostřeného stolu.
V Anglii se Valentýn slaví. Je pevnou součástí kalendáře ve Velké Británii - ale o tomto historickém dnu se hodně debatuje.
Diskutujme zde nad skutečným příběhem tajemného svatého Valentýna.
Den svatého Valentýna je spojen se dvěma různými světci, legendárními křesťanskými mučedníky Valentýnem z Říma a Valentýnem z Terni.
Římský sv. Valentýn byl knězem a lékařem, kt…

VALENTÝNSKÁ PŘÁNÍČKA

Svatý Valentýn už proběhl, ale já bych se k němu v krátkých článcích vrátila.
Na svatého Valentýna, který připadá na 14. února si mnoho milenců vymění romantické přáníčko se zamilovanými zprávami.
Někdy člověk koupí valentýnské přáníčko s vtipným, zamilovaným, romantickým textem, někdy vymýšlí a sepíše sám zamilovaný, zamilovaná.
Valentýn je nejromantičtější den v roce.
V závislosti na tom, jak den slavíte, můžete si naplánovat předání zamilované pohlednice svému blízkému. Může to být poprvé, kdy píšete Valentýnskou pohlednici, nebo můžete být zkušeným profesionálem.
Ať už je vaše dovednost jakákoli, může být obtížné najít přesně ta správná slova, která vyjadřují, co k němu/k ní cítíte.
Možná nebudete chtít být příliš kýčovití, možná budete chtít být vtipní, nebo možná budete chtít říct něco svými slovy.
Někteří lidé mají přirozený způsob, jak se vyjádřit slovy, zatímco jiní potřebují nějakou inspiraci. Pokud máte připravenou pohlednici a zjistíte, že máte spisovatelský blok, je tu pár tipů.
Vy…

ČLOVĚK A PŘÍRODA

Člověk, pán tvorstva. Dostal příkazem od nejvyššího podmanit si celou zemi. A šéfové se mají poslouchat. Příroda si se vším poradí. Máme ji k dispozici. Není to boj na život a na smrt. Buď já - člověk, nebo ona - příroda.
S postupující civilizací ji potřebujeme využívat a těžit z jejich zdrojů. Nechceme do doby kamenné a žít v souladu s přírodou, neboli být součástí přírody. Jsme její neodmyslitelnou částí. Stejně jako ostatní tvorové. Ale pouze my lidé, obdařeni rozumem, umíme páchat na přírodě velké škody. Příroda, obdařena vlastní regenerací, se s naším působením na této Zemi vyrovnává. Buď přirozeně, nebo katastrofou. Zemětřesením, povodněmi, silnými větry, suchem, dobou ledovou, oteplováním, rozdělováním tektonických desek, posunem kontinentů, ledu. Přírodu je třeba vnímat.
Do mocenského boje bych se nepouštěla. Vůbec nejde o to, kdo je tady vládce. Některé archeologické nálezy jako by nám dávaly tušit, že mohly existovat a existovaly civilizace i před námi, které mnohdy z neznámých…

DLUHY CTI A DLUHY SRDCE III.

24. prosince
"Drahý Enrico, zítra jsou Vánoce a byl by to pro nás den přílišného zoufalství, kdybys tu nebyl. Dnes jsem mluvila s tátou a přiměla jsem ho, aby pochopil, že nezůstanu, abych se podílela na rozdělení tohoto zoufalství, což ze mě dělá komplice sváru, který uráží živé a mrtvé. Otec tím bude pohnut, a pokud mu teď pošleš slovo, uvidíš, že bude ochoten vše odpustit.
Costanza, která ti přináší tento dopis, má také na starosti doručit ti částku osm set lir, se kterou budeš moci uspokojit čestně své dluhy.
Zaplať a okamžitě přijeď do náručí své ... mámy".
Costanza vesele plnila svůj úkol a já jsem zavřela své radosti a předpověď do prádelníku. Nemohla jsem však říct svému otci ani slovo. Čekala jsem na večer, když jsme byli sami před ohněm a řekla jsem mu: "Tati, přemýšlela jsem nad svými dary. Na zítra ti chci dát mír, pokud chceš." "Pro mne za mne, jak chceš." "Enrico přijde za námi na oběd. Pozvala jsem ho."
Otec zíral do plamene a neodpověděl…

DLUHY CTI A DLUHY SRDCE II.

"Dost, neobtěžuj mě. Nemůžeš pochopit určité věci. Když jsi manželka, když jsi matka, uvidíš, že se srdcem nejsou žádné žerty."
"Nedělám si legraci, tati!" bolestně jsem vykřikla.
"Dobře, dobře. Jdi, přemýšlej o svých dárcích."
Pořád jsem se snažila mluvit, ale když jsem měla pocit, že se mi oči naplní slzami, běžela jsem se zavřít do svého pokoje. Nevěřili mi, že budu schopna hrát a dávat jim dárky!
Plakala jsem asi hodinu jako dítě.
Do oběda jsem zůstala sama se svým hněvem. Costanza, která mě neviděla, mě přišla hledat, stará strážkyně šatníku, která v našem domě žije třicet let. Není to žena s velkými znalostmi, ale je věrná jako starý pes. Jako děti jsme jí říkali Káča, pro její kolébavý, vlnitý způsob chůze. Jakmile jsme vyrostli, nikdo z nás se o ni víc nestaral. Zůstala v domě jako starý kus nábytku, který vždy slouží čemukoli. Raději mi bude posluhovat Julie, německá Švýcarka, která mluví špatnou francouzštinou. Costanza, jak stárne, se stále schovává…

DLUHY CTI A DLUHY SRDCE I.

15. prosince
V minulých letech jsem vždy cítila potřebu věnovat otci pěkný dárek na Štědrý den.
Šest měsíců před velkým dnem jsem vzala hlavu do dlaní a začal myslet na dárek, který by nebyl opakováním jiného, ​​ale nový zázrak, překvapení. Dříve to jednou byla výšivka na niti, jindy na klavíru hráli kresbu tužkou, třetí byla Schumannova sonatina; v loňském roce to byl sonet, první sonet mého života (a možná i poslední), kterému musel profesor Tantini přizpůsobit nohy a rýmy.
Otec vždy vypadá spokojeně a je pyšný na svoji Tuccii a já si to užívám ještě více ze dvou důvodů, za prvé proto, že je šťastný, a za druhé, protože mě lidé chválí, vyvyšují mě a vždycky jsem měla ráda kouř kadidla pod nosem. Krátce řečeno, Vánoce byly svátkem mé marnivosti.
Tento rok se cítím skvěle a melancholicky. To žebrání o almužnu na chválu s omluvou svatého se mi zdá hloupá a nehodna dívky, která dovršila sedmnácti let. Něco se ve mně stalo. Cítím to již nějakou dobu a nedokážu to vysvětlit; není to lenivost,…