O životě

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

27. února 2020 v 8:25 | Mirijam |  Sociální vztahy    Článek Dave McGinna ke studii Richarda Pettse o čerpání otcovské dovolené uvádí, že vzít si otcovskou dovolenou může zvýšit šanci na trvalý vztah. Eric Wainwright se svými dětmi ve svém domě v Torontu dne 18. ledna 2020. Výzkumníci zjistili, že u otců, kteří si vzali otcovskou dovolenou, bylo až o 25 procent méně pravděpodobné, že jejich vztahy skončí během prvních šesti let po narození dítěte ve srovnání s páry, kde otec nevyužil rodičovskou dovolenou. Foto: Tijana Martin/The Globe and Mail "Musel jsem tam být, abych podpořil svou ženu," říká Wainwright, ředitel v Torontu Storeys, webových stránek zaměřených na nemovitosti. "Bylo to o tom, že tam budu pro mého partnera." Existuje mnoho důvodů, proč by noví otcové chtěli využít rodičovskou dovolenou. Nedávná studie přidává další důvod: u mužů, kteří čerpají i krátkou d...

Dětství, jak ho známe dnes, existuje jenom čtyři století. Co způsobilo takovou razantní změnu od malých dospělých k nesvéprávným bytostem? K zásadní změně došlo v průběhu 17. století. Na dětství se začalo pohlížet jako na zvláštní období. Na děti se začalo nahlížet jako na bezbranné bytosti, o které je nutno pečovat, ochraňovat je a vychovávat, aby se staly platnými plnohodnotnými členy společnosti. Až do pozdního středověku neexistoval pojem "dětství" a děti se prakticky neodlišovaly od ostatních lidí. Od chvíle, kdy se jedinec naučil chodit a mluvit, se považoval za "malého dospělého", jen s menšími silami, jiným způsobem uvažování a omezenějším vnímáním. Děti musely od útlého věku pracovat a rodiče na ně pohlíželi jako na další pracovní sílu v rodině. Na druhé straně nebylo výjimečné, že se dospělí účastnili dětských her. I dnes se najdou tatínci, co mají schovánu autodráhu, vláčky pod postelí a čekají na svůj čas, až se k nim spolu se synem, vnukem budou moci vr...

Tříletému chlapci se na ulici udělalo špatně a odpoledne zemřel v Gaslini v Janově. Jak uvádějí místní média, dítě, které v posledních dnech mělo horečku, odešlo se svou matkou doprovázet bratry do školy. Sanitka ho dopravila na pohotovost ve velmi vážném stavu. Státní zastupitelství zahájilo stíhání pro zabití proti neznámým osobám a bude provedeno lékařské vyšetření, aby se objasnily příčiny smrti. Nejenom u nás, ale i v Itálii se potýkají podle mne s nedostatkem péče o nezletilé děti nebo s týráním svěřené osoby, v tomto případě 3letého chlapce. Pro mne je celkem zarážející zpráva, že matka s 3letým dítětem v horečkách šla doprovázet syny do školy. Pokud chodí do školy, mohou chodit již sami, anebo jet autobusem nebo školním autobusem. Pokud horečka nepoleví do 24 hodin, je nabíledni, že by rodiče měli vyhledat lékařskou pomoc. Pokud se tomu tak nestalo, je zcela pochopitelné, že soudy zahajují řízení pro zabití proti neznámým osobám a k objasnění příčiny smrti bude provedena pitva ...

"Můj manžel mě nechce nechat řídit naše auto, protože jsem žena," vyjadřuje se jedna čtenářka v uvedeném článku. Mariella Frostrupová, která se k tomuto problému vyjadřuje, vnímá chování muže jako kontrolu ženy a říká, že pokud není hrozná řidička, je třeba si o tom vážně promluvit. Foto: Chris Rout/Alamy Dilema . Můj manžel mi nedovolí řídit auto, když v něm sedí. Akceptovala jsem to, ale poslední čtyři měsíce jsem to zpochybňovala. Teď, když máme syna, nechci, aby vyrůstal a myslel si, že hlavní slovo má táta. Když jsem to poprvé zmínila, mimochodem jsem řekla, že já budu řídit z domu a nemyslím si, že by to byl velký problém, ale byl. Hodil po mně klíče a měl obličej jako hrom. Jindy jsem šla do města a chtěla také dojet domů, ale očekával, že vystoupím ze sedadla řidiče, ve kterém jsem už byla. Odmítla jsem, byl naštvaný a zůstal doma. Díky tomu jsem si uvědomila, že to není pro mne přijatelné. Celé roky jsem se vyhýbala situacím, kdy bychom mohli cestovat společně, ale k...

Každá oběť, která čelí osobnímu násilí musí čelit realitě: úmyslnému a plánovanému násilí, páchané nejbližším na své osobnosti. Oběti klesnou až na samé dno a nejsou si jisté ani samy sebou. Jsou napadeny emocionálně, duchovně, slovně a někdy i fyzicky. Jsou zdeptány a otřeseny a vůbec už si nevěří. Co si o sobě mysleli a věděli, není pravda. Ztrácejí hodnotu a úctu samy k sobě. Výsledkem jsou traumata duše. To je proces a ne událost. Psychologické trauma, kterému čelí, může narušit jejich schopnost obvinit pachatele a vidět pachatele, jakým skutečně je. Všechno, co prožívají a čemu čelí, se zdá být stresující. K tomuto stresu přidejte strach z odplaty a "ticha" spolu s neschopností správně se rozhodnout. Společnost se také stává spolupachatele "distancováním se" od oběti. To je nechce oběť pokládat za oběť. Vidí oběť jako "dráždivé symboly", které "to nechaly takhle daleko dojít", protože neopustily vztah, zachovávají tajemství nebo obviňují - ...

Pro moji milovanou blondýnu, všechny romantiky, o větru a hudbě a o knize Všechno je trochu jinak, která snad nikdy nebyla vydána. A taky pro mne, věčného romantika, snílka, životního otloukánka i vzdorovatele, flegmatika i melancholika v jedné osobě, čekajícího až zmoudří, milující hudbu, vítr, svoje lidi, přátele a vše krásné. Z dálky měla znít hudba. Vítr měl být vlahý a naléhavý; jeho nápor do zvichřených, prohýbajících se korun platanů a smutečních vrb na okraji rozlehlého parku měl hučet jako blízké moře, ale moře zde nikdy nebylo. Prý ne. Mezi korunami měly svítit lampy a probleskovat skrze listí kmitavě, neklidně a přece s jistotou, jakou poskytuje člověku světlo. Hudba tam také měla být, ale vzdálená, z hloubky noci, za zmítajícími se haluzemi, odnášená vanutím, klidná a zároveň tklivá, nebojácná a bez touhy, ano bez touhy. Je to zvláštní; touha byla ta tam, zde mělo už být místo pro to, co je za ní, minulost se měla ztrácet bez vzpomínání a na budoucnost už nikdo nemusel čeka...

Slon pokrytý bateriemi byl vystaven v londýnské zoo, aby mladí lidé byli seznámeni a informováni o recyklaci elektrických baterií. Foto: Adam Gray/SWNS.COM Je vysoký 2,4 metrů a váží dvě tuny: je to umělecký exponát, který napodobuje slona v životní velikosti a je pokrytý třiceti tisíci použitými bateriemi. Práci zadala společnost Duracell, aby zvýšila povědomí o důležitosti recyklace baterií. Zapojila tisíce anglických chlapců a dívek a slon z použitých baterií bude po celé léto vystaven v zoo v Hanwellu v Londýně. Všechno pramení z iniciativy společnosti Duracell, která začala shromažďovat velké baterie za účastí 1,3 milionu dětí na 5 800 základních školách a požádala je o sběr použitých baterií. Tato akce je zase součástí širšího závazku recyklovat elektrické baterie: společnost Duracell oznámila, že letos již recyklovala 170 tun. Později společnost pověřila umělce Tony Diaze, aby vytvořil slona. Byl ohromen reakcí dětí britských základních škol: "Je povzbudivé vidět, jak se ml...

Jednoduché komunikační pravidlo může zachránit vaše manželství. Naučte se spojit a naslouchat. Fejetonistka Ellen Goodmanová kdysi citovala přítele, který dal její dceři nádhernou radu: "Mluv, mluv, mluv!" říkávala její matka. Vylepšil jsem to radou a vznesl jsem: "Poslouchej své nápady a čas od času přidávej poznámky pod čarou." Všechny způsoby mluvení však nejsou rovnocenné. Jednou z výzev v manželství jsou autentická tvrzení v "já" formě, která vyjadřují naše přesvědčení a pocity bez posuzování či útoku na vašeho partnera. To může být dost snadné, pokud váš partner rázně souhlasně přikývne ("Myslela jsem, že budeš dnes večer skvělý") nebo pokud se jedná o neutrální záležitost ("Vím, že se ti líbí vanilka, ale dávám přednost čokoládě"). Ale když se zabýváte defenzivním partnerem nebo záležitostí, která vzbuzuje emoce, nic není jednoduché ani snadné. Tvrzení v JÁ formě při obtížné konverzaci však může vyústit v explozi nebo až k všestr...

Manželka jednoho vznětlivého Irčana, Maureen, byla ráno s velkým spěchem odvezena do porodnice. Po devíti měsících konečně nastala ta slavná chvíle a ona porodila nádherné holčičky, dvojčata. Irčan se tedy po namáhavé práci na staveništi toho chladného podzimního nevlídného večera sbalil a jel do porodnice svou manželku navštívit. "Ahoj, ty moje zlatíčko," zahalekal na svou Maureen, přistoupil k posteli se zábleskem zvědavosti v pravém oku a zahlédl dvě prťavá miminka, která sestra právě přivážela na pokoj. "Mně se narodily dvě děti, drahoušku," řekla Maureen. A ten Irčan seděl celých dlouhých deset minut zaraženě na posteli. Nevěděl, jak si to má přebrat. "Sákriš!" procedil mezi zuby, když odcházel dlouhou chodbou. "Jestli toho druhýho hajzla najdu, tak ho zabiju." Bhagwan Shree Rajneesh: Diamantová sútra Úprava: Mirijam

Proč píšu právě o genderu? Kdysi proběhla na Seznamu.cz zpráva, že jsou jedinci, kteří hledají pohlavní identitu. Neví, jestli jsou muž nebo žena. To je důvod, proč v USA vybudovali další tipy záchodku pro ženy, cítící se jako muž a muže, cítící se jako ženy. Zcela bezpeční bychom měli být, pokud na dámský záchod zavítá muž, cítící se jako žena (ženy mají uzamykatelné záchodky) a obráceně pokud žena zavítá na pánskou mušličku a začne vykonávat svoji potřebu standardním ženským způsobem, může to přítomným mužům připadat zvrácené. Mimoto proběhl v Autorském klubu článek od Mikeho, který se touto problematikou také zabýval. Celou dobu žiji v domnění, že gender je vyrovnávání politického, ekonomického a sociálního statutu mezi mužem a ženou, jejich rovnoprávného postavení. Netušila jsem, že identitě se ve významu gender přikládá takovýto význam, a to podle mého soudu úplně zcestný - viz můj článek níže. Jsem ráda, že Mike a další komentující to vnímají také tak. Snad ještě trochu normálnos...