Přeskočit na hlavní obsah

Umění a ekologie: slon pokrytý bateriemi

Slon pokrytý bateriemi byl vystaven v londýnské zoo, aby mladí lidé byli seznámeni a informováni o recyklaci elektrických baterií.




Foto: Adam Gray/SWNS.COM

Je vysoký 2,4 metrů a váží dvě tuny: je to umělecký exponát, který napodobuje slona v životní velikosti a je pokrytý třiceti tisíci použitými bateriemi. Práci zadala společnost Duracell, aby zvýšila povědomí o důležitosti recyklace baterií. Zapojila tisíce anglických chlapců a dívek a slon z použitých baterií bude po celé léto vystaven v zoo v Hanwellu v Londýně.

Všechno pramení z iniciativy společnosti Duracell, která začala shromažďovat velké baterie za účastí 1,3 milionu dětí na 5 800 základních školách a požádala je o sběr použitých baterií. Tato akce je zase součástí širšího závazku recyklovat elektrické baterie: společnost Duracell oznámila, že letos již recyklovala 170 tun.

Později společnost pověřila umělce Tony Diaze, aby vytvořil slona. Byl ohromen reakcí dětí britských základních škol: "Je povzbudivé vidět, jak se mladé generace aktivně podílejí na snaze učinit svět hezčím a učí své rodiče recyklovat".

Návštěvníkům zoo a slona se doporučuje přinést sebou své použité baterie a sesbírat je pro budoucí recyklaci.

Tento článek nepřímo navazuje na článek s názvem Ukliďme si tady od Eliss, která se vydala s rukavicemi a igelitkou směrem k lesu sesbírat odpad, který za sebou zanechali nezodpovědní turisté.

Nejsem ten typ, který by volal: "zachraňte třísku, zachráníte les" a příkladně šla do lesa uklízet nepořádek, kteří zanechali jiní. Současně bych ale chtěla podotknout, že nesnáším, když v lese vidím odhozené skleněné nebo plastové lahve, nedopalky cigaret, papíry, ubrousky a někdy i věci, které se už nehodí do domácnosti nebo do chaty a z okraje lesa se vytvoří veřejná skládka. Podílí se na tom i zahrádkáři.

Vyjela jsem onehdy na kole a nostalgicky jsem zavzpomínala a zastavila se na místě, kde dříve byla studánka. Studánka již vyschla, nástěnka s informacemi o studánkách v okolí byla poničena, potrhána. Co mne ale nejvíce překvapilo, byl nepořádek, který okolo bývalé studánky byl. Je tam altánek, mohlo by to být příjemné posezení před další cestou, ať již na kole nebo pěšky. Nechápu, jak někdo může takové romantické místo takhle zdemolovat. Cesta dále pokračuje za zvířaty. V oboře se nachází prasata i s mladými, srnky, mufloni, kozy, slepice, holubi, ovce - taková minizoo. Nevím, jestli hajný už rezignoval, je na nemocenské nebo nemá metr na návštěvníky.

Velké baterie se odváží do Ekodvora, takže pokud má někdo baterii například z auta, má možnost ji tam odvézt a předpokládám, že většina to tak dělá. S malými bateriemi je problém. Nikomu se asi nechce se dvěma bateriemi chodit do ASY, takže je nejspíš odhazuje do směsného komunálního odpadu.

Líbí se mi iniciativa, s jakou přišla společnost Duracell a seznámila a informovala veřejnost touto formou o recyklaci, a jak je důležité sbírat a recyklovat použité baterie.

Provádí-li se sběr kaštanů, šípků, léčivých bylin, papírů, proč ne použitých baterií? Určitě prospějeme životnímu prostředí.

Zdroj:
Překlad: Mirijam




Komentáře

  1. Ty jo, bez tebe bych se nikdy nedozvěděla, že něco takového existuje!
    Společnost Duracell měla skvělý nápad...

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek a bohulibá činnost firmy.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Také myslím, že to byl skvělý nápad a chtěla jsem se podělit ..., co kdyby někdy u nás??

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Spojují dobré s užitečným a jsou výrobci a přitom ekologičtí.

    OdpovědětVymazat
  5. Já myslel, že Duracell je na zajíčky.

    OdpovědětVymazat
  6. Nápad je to Miriam opravdu výborný . Vůbec mám radost, protože mám dojem, že se poslední dobou řeší ekologie, ochrana životního prostředí,třídění odpadu.. čím dál častěji. Je a bude to potřeba .

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Určitě bude a je potřeba se starat o životní prostředí, aby vydrželo i pro další generace. Nejen ho využívat a devastovat.

    OdpovědětVymazat
  8. [6]:
    Ne, Duracell také: https://www.youtube.com/watch?v=KCBm2BJ5xb4

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Fakt, že jo. Více energie, více života. Jen ještě aby mě Duracell Ultra naučil fotit.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...