O životě

Bod zlomu Prý těch zlomů v mém životě má dosti, házela slovy bez soucitu, bez lítosti, ať vezmu svoji káru a táhnu dál, otočil jsem se a smutně zamával. Prasklá větev, nabouraný vztah, těch kotrmelců, které vozka táh, těch vítězství a proher je a s každým zlomem vzkvétá naděje.

LÁSKA, BOLEST, TICHO, RADOST, TOUHA Velice pěkně napsaná kniha. Zaujal mne způsob psaní o lásce, tichu, bolesti, radosti a touze. Každý z těchto pojmů píše sám za sebe a hodnotí, jak si jej lidé představují. Dobrý nápad. Tyto výňatky stojí dle mého názoru za zamyšlení. LÁSKA Sedím na stromě a klátím nohama. Jsem rozpustilá. Mám ve vlasech vítr. Jsem stromem, větrem, zemí. Dívám se na svět pod sebou. Často je mi k smíchu. Chodí tu lidé, kteří se drží za ruce, ale jejich duše jsou si na hony vzdálené, vždyť příliš často chtějí jen vládnout druhému. Přesto svoji touhu po moci nazývají mnou - láskou . Umím levitovat. Lítám do úřadů, škol, sídlišť a nákupních center. Vidím prázdné pohledy, patřící lidem, kteří tlačí před sebou plné nákupní vozíky. A v regálech jsou směšná srdíčka, pitoreskní knihy, které o mně vyprávějí. Občas mám chuť se urazit, ale protože to neumím, raději se rozesměji. Kam se hnu, chodí se mnou pokora. Je tichá. Má hluboké oči a hodně přemýšlí. Je zvláštní, že tam kde

Nato jej Lenka odvedla do moderní restaurace vybavenou poměrně rychlou obsluhou. K Jackově boku Lenka přiložila pistoli. Navzdory vážnosti situace obdivoval usměvavou a zároveň běžící číšnici. Obsluhovala problémové zákazníky. Jeden z nich si ošklivě stěžoval, rovnou navrátil chutnou objednávku. Tahle ubohá ženuška to oznámila majiteli. Šéf tuhle nevinou nemilosrdně seřval. Jack se zvednul. Chtěl zabránit tomu jejímu mračícímu výrazu. Než se však rozhodnul, přišla banda jiných chuligánů. Posaď se!, ozýval se za ním vřískot. Jack ovšem hodlal za jakýchkoliv okolností udělat správnou věc, jenže tok úvah se ohromě zvětšil. Příchozí parta tohohle chlapce zavedla kamsi do neznáma. Šla jakýmsi prostředím. Okolí však nebylo vidět, kvůli stálým veverčiným hodům děravých šišek. Uneseného hocha naneštěstí shodil do nedaleké trhliny pravděpodobně způsobenou čísi výbušninou. Náhlý příval Lenčiných omluv vycházel odněkud zdola ze zrezivělé cely. "Dej pokoj, minulost nech minulostí, stejně se t

Následujícího dne, kdy vypukla válka proti statným trpaslíkům v práci ve starých dolech, nemrtví obklíčili tu pohřební síň. Nato hlasité hlasy mužů prozrazovaly nebezpečný plán. Proplétali se zapeklitými chodbami. Blouznění neustávalo. Neměli nejmenší šanci. Neztracení muž a cizinka sestoupili po kamenitých schodech na pustou holou krajinu pohlcenou horkem. Tou se plahočili. Zamířili si to na hlavní nádraží. Hlavní nádraží zaplňovali špinaví bezdomovci. Povalovali se na lavičkách. Krmili se zbytky zkažených jídel, pili tvrdý alkohol, obtěžovali civilizované turisty porno časopisy. Zuřivě se mlátili. Naštěstí se zde nezdržovali, chytli si rychlík. Odvezl je do zapomenuté země. Dále pokračovali do chrámu, v němž položili ubohé děťátko. Chtěli jej obětovat bohům, aby svět spravili. Jack tyhle dva následoval. Vzal ho a oni uhodili Jackem o zem. Pevně dítě svíral, přeživší jej hodlali ubodat nožem. Mohl sice vyzkoušet vzít nejbližší nůž a zabít tyhle věřící, ale vraždit, kvůli polomrtvému d

Ze shora v popraskané puklině v mdlé záři, v níž lezl, visel na laně obalený mazlavým slizem starý muž. Ten sliz z něj mockrát zkoušel sundat, jenže se přilepil, zatímco pavouk nadměrné velikosti se přibližoval, čím dál blíž. Odnesl je oba do pavoučího údolí. Živil se dalšími ubožáky a krmil jimi syny. Malincí pavoučci obložili zemi svého domova čerstvě utkanou lepkavou pavučinou. Na ní byla uvázána masivním provazem osoba zahalená v ušpiněné kápi. Z jejích rohů kápě vlály hnědé vlasy, z jejích očí čišel strach. Zprava se houpala zcela prázdná klec. Vpravo od starce se společníkem Jackem střežili stráže vzácný poklad. Vypadaly jako ufoni z jiné obydlené planety těmato potvory. Jim se kymácel podobou stejný jazyk k lidem. Ale ostatní důležité části byly jiné akorát tmavě modrou barvou, avšak Jack věnoval pozornost té uvězněné. Nalevo stanula královna krvežíznivých příšer. Nosila prapodivný artefakt podobající se vynálezu slavného vynálezce. Tím zkoumala proud Jackových vzpomínek. Takže

ODPUŠTĚNÍ Umím odpustit zloději koní? Umím, koně nemám. Umím odpustit vrahovi dítěte? Neumím, dítě UŽ nemám.

Oba bohužel přerušila jízda lokomotivy táhnoucí málo prostorné vagony s meči, štíty, odolným brněním, přilbou, královskou korunou pomalovanou určitými živočišnými stříbrnými zřetelnými symboly. Bojový lev znamenal útočnou vlastnost. Čilý hravý lachtan zase hravost a pruhovaná zebra rychlost. Chytrá sova bystrý rozum, hnědý medvěd vztek, pes rasa boxer kamarádství, šedá kočka zkušený zrak za okolností tmy, černý býk tvrdohlavost, pomalá želva hodně dlouhý věk. Tyhle předměty vezl vlak do moderní části proslulého města Fantazie. Jmenovalo se tak, protože bylo jasné, že díky ní nosí takový název. Obsahovalo svislou kolonii kovových splasklých úzkých budov. Vchod těchto staveb byl založený na dotyku ruky. Vzadu za rohem ulice Třešnice se rozprostíral binec opotřebovaných cigaret včetně zákonných i nezákonných návykových drog. Nebe bylo černé, ovály na obloze sytě růžové, krychle světle červené, jinak samá šeď. Jediný dopravní prostředek porouchaná zrezivělá tramvaj, jímž jel právě dnes Jac

Brána démona vypustila cosi čirého, co teď jej ovládalo velmimocnými čáry. Třáslo jím nadpřirozenou silou dávno mrtvé obludy z dávných dob, která před dávnými lety ovlivnila tisíce osobností čistého dobra. To zabránilo miliardám katastrof, u kterých se záhadně zjevil Jack, jakému rozbušila srdce elfka zázračným lektvarem. Bezvládně ležel uprostřed pohádkové říše neboli ráje. Svýma hebkýma rukama příjemně hladila Jackovu bílou tvář. Líbala ho. Probouzela pocity vzrušení, uspokojení. Vina však, že podvádí, nepřišla vůbec. Přece se dávno rozešli. Až šlo mluvit, promluvil. "Dík, ale známe se jenom krátko." "Jo, promiň." "Hele umíš lovit divokou zvěř?" Opět omámený událostí předchozího dne místo odpovědi zaťatými pěstmi bušil všude možně. Polekaně naznačila, že se určitě musí zabavit nenásilnou činností. Proto pěstoval různé druhy celkem zajímavých bylin. Právě ony zastavily šíření nemocí rozšířených morem. Často mu dělala společnost. Přitom si připadal, nejlép

V lednu jsem psala a upravila výňatek z knihy Sun Lighta Bible štěstí. Nazvala jsem ho Přikázání štěstí. Určitě se najdou lidé, kteří na moudra, jak získat štěstí, udržet si ho, jak se mají chovat nebo jak štěstí vnímat, nevěří. Tahle malá knížečka mne kdysi velmi oslovila. Řekla bych, že základem je pozitivní myšlení v každé situaci. Ono se to lehko řekne. Na druhé straně každý je především sám svého štěstí strůjcem a záleží také, jak ho vnímá. Každému stačí ke štěstí něco jiného. Bezdomovcovi stačí láhev alkoholu a bezmezná svoboda. Nepotřebuje ani střechu nad hlavou. Kdo se vyhne nějakému průšvihu a uvědomí si to, řekne: "Měl jsem víc štěstí než rozumu." Pro někoho je štěstí vyhrát ve sportce, pro jiného sehnat lukrativní zaměstnání, vyhrát konkurzní řízení, zakázku nebo veřejnou soutěž. Každý má představy o štěstí jiné. Jsou tací, kteří když se konečně hrabou ze dna, si uvědomí, že jsou v podstatě šťastni.Trefně bylo v nějaké pohádce na otázku, co je štěstí, odpovězeno: &

Při návratu domů strnuli hrůzou. Ohně objímaly obydlí lidí. Všude byl cítit silný zápach od kouře. Děti zděšeně vřískaly, rodiny utíkaly. Nasedaly rychle do sedel, aby unikly z tohoto žhavého pekla. Od uhánějících koní se rozléhal dusot kopyt. Vrazi se oháněli ostrými čepeli, jejichž hroty potřísněné krví zviditelnila záře požáru. Jack se zděsil a zprudka začal vyjadřovat svým křikem znechucení nad tou krutostí, ubohých nářků, nejhorších hříchů téměř celého světa. Tolik utrpení přibylo. Lenka ještě k tomu ho velmi zranila přímo strašnými slovy. Stejně však chtěl obnovit její důvěru. Jenže ona prý ví, že právě on to zprostředkoval. Stále je křičela hezky za sebou jako nějakou píseň. Mnoho nehezkých vět rovněž: "Herče, zlý čaroději, zrádče, copak jsem ti tak hrozného provedla, že jsi mi musel zničit můj domov? Můj sladký domov. Pověz, pověz, pověz!" Jacka, jehož kapky slz kapaly, přemohl hněv, jaký snad zažil naposledy. "To ty seš zrádce! Ty, ty, ty! Ani jsi mě neměla ráda

OSUD JACKA 1. kapitola: Jackova nová společnice Hlavou Jackovi probíhaly sny plné děsu. Škubal sebou, až se nakonec probudil. Celé roky jim vzdoroval, ale nyní mu nedovolily spát. Jistotu však necítil žádnou. Usilovně tedy pátral ve sklepě, zda nenajde nějaké vysvětlení. Z ničeho nic uslyšel praskání prken. Náhle se propadl. Silný proud vody ho vtáhl do jiného světa, kde potkal krasavici, o níž pořád snil. Jeho touha byla naplněna jako pohár - oslovil ji. "Ahoj, jaké je tvé jméno?" Kráska se mile usmála a odvětila: "Lenka". Lenčin hlas zněl tak překrásně. V tu chvíli ho napadlo, že ji ukáže město, ve kterém žije. Hledal cestu, kudy se vrátit zpět. Velmi tiše ho pozorovala. "Už to mám!" radostně zvolal. Spatřil šedé kameny, které vyčnívaly z průzračné vody. Skákali po nich, až se dostali na místo, jaké Jack dobře znal. Dostal výborný nápad. Opodál stála dvě kola. Využili šanci, kola si na chvíli zapůjčili. Nasedli na ně a šlapali lesní cestičkou. V okamžiku

14. února 2019 jsme byli na koncertě hudební skupiny HOP TROP, která slavila 40. výročí. Na slavnostním vystoupení účinkovala legendární trampsko-country-folková skupina v původním složení Samson, Huberťák a Šroub. Jako hosté účinkovali Věra Martinová, Falešná karta a Velký jazzový orchestr, který originálním způsobem zpracoval písničky Hop Tropu. Autorství této verze bylo připsáno učitelům hudební výchovy na Základní škole v Klatovech. Moderoval a na banjo hrál Jiří Holoubek. Milovníci tohoto druhu hudby by si přišli na své. Byl to nádherný zážitek. Semilasso v Brně bylo vyprodáno. Mimo jiné zahráli i oblíbené skladby: Tři kříže, Amazonka, Obluda a další. Tři kříže https://www.youtube.com/watch?v=Cvwe16ZyrLo Amazonka https://www.youtube.com/watch?v=plgFQPmf-DU

NOEMOVA ARCHA Řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Udělej si pevnou loď z pryskyřičného dřeva. Já sešlu potopu, zničím všechno, co je na nebi, na zemi i pod zemí, zničím všechno, v čem je duch života. S tebou však učiním smlouvu. Vezmi s sebou své syny, ženu i ženy tvých synů. Ze všeho tvorstva vezmi na loď vždy po páru, aby se zachovali při životě. Gn, 6;13,14,17-20 Jaká si vzít poučení z Noemovy archy? Nesmíš propásnout svou loď! Pamatuj, že jsme všichni na jedné lodi! Plánuj věci hodně dopředu! Noe stavěl archu ve chvíli, kdy ještě nepršelo. Udržuj se pořád v kondici! Může ti být sto a najednou se před tebou objeví výzva, abys udělal něco opravdu velkého. Nedej na kritiky! Prostě pokračuje v práci, kterou je třeba udělat. Když stavíš svou budoucnost, měj na sebe vysoké nároky. Pro jistotu cestuj vždycky ve dvou. Rychlost neznamená vždycky výhodu. V arše byli šneci i gepardi. Pokud jsi ve stresu, nech se chvíli unášet

Nějaká srandička od života? Život si s námi pohrává. Poté, co jsem přežila své vlastní dětství, přišel princ na bílém koni a odvedl mě do našeho království. Odmítala jsem ho, protože jsme neměli připravený domov. "Bydlet budeme na větvi?" říkávala jsem. Narodily se nám tři děti. Bylo to úplně normální manželství. Používala jsem slogan: vynikající milenec, dobrý manžel, trochu horší otec. Až do dne D. Manžel šel na operaci se srdcem, taková banální operace, kterých dělají stovky. Bez komplikací. I tahle proběhla dobře. Na závěr svého pobytu přijela za manželem unesená nevěsta, naše neteř. Pobíhala po nemocnici v bílém, celá rozevlátá a šťastná se známými. Když manžel nemohl být fyzicky přítomen na svatbě, aspoň takhle. V nemocnici z toho měli druhé vánoce. Po propuštění koupil manžel sestřičce bonboniéru za dobrou a starostlivou péči. Chtěl přesadit kvítko ve velkém květináči, přestože neměl nic těžkého zvedat. Chtěl klíče od auta, aby se dostal na zahradu, která potřebovala t

10. kapitola V minulosti Dave se v minulosti jmenoval Lukáš. Lukáš ležel v nemocnici v bílé posteli přikrytý peřinou. Rodina si pro něho přišla. Všichni pohromadě. Tak si to představoval. Přišli pro něho jen dvě osoby. "Vstávej!" Lukáš si povzdychl. "Raději bych tady zůstal," pomyslel si v duchu. Povzdechl si a vstal z postele. Pusu dokořán, zíval únavou. Místo pozdravu se na ně usmál. Nechtělo se mu mluvit. Dvě části rodiny to pochopily jako pozdrav. Oblékl si. Sundal si samozřejmě bílé tílko s modrými tečkami. Nenáviděl je. Obul si hnědé boty a následoval otce a matku. Byli venku. Nastoupili na autobus. Lukáš si mlčky sedl na sedadlo. Díval se z okna. Rozhlédl se, jestli někde není stará dáma nebo postižený s hůlkami nebo slepec se psem. Nikoho takového neviděl, tak zase otočil hlavu k okénku. Cesta trvala půl hodiny. Autobus zastavil. Ohlásil zastávku Masarykovo náměstí. Dveře se otevřely. Vystoupili a šli na ulici Dukelská 16. Vešli do domu, z chodby domu do byt

9. kapitola Pořádná akce Letěl hodně daleko. Až ke kouzelnému domu, do kterého narazil hlavou. Dave šel za ním. Chtěl mu vzít tu hůl. Hoch se probral. Dave mu chtěl vzít hůl z ruky. Proměnil se ve vlkodlaka. Na oba dva začal svítit měsíc. Davovi se roztrhalo oblečení. Byl teď vlk. Hoch taky. Začali se rvát na život a na smrt. Dave chránil hůl. Hoch ji vzal do packy. Stal se zase člověkem. Tedy vypadal tak. Holí kouzlil na Dava. Dave zkusil udělat obranné kouzlo. Udělalo se velké světlo. Dava to odvrhlo k Barbořině domu. Hoch udělal kouzlo. Všechny bytosti se proměnily ve vlkodlaky. Lidé přestali existovat, kromě Dava a Barbory. Davovi kouzlo dodalo nové oblečení. Vypadal skvostně. Barbora vyšla z domu. Dave vstal, upravil si svůj nový oděv a promluvil na Barboru: "Já jsem to neudělal. Vážně. Tak mi věř." Barbora se otočila a bodla ho nožem. "Barboro, proklínám tě!" řekl umírajícím hlasem. Dave se ještě otočil. Všichni jsou zlí . Barbora chtěla ještě jednou do něho v

Dostala se mi do ruky knížka Kosmická poselství - antistresové omalovánky. Byť jsem udělala výběr těch poselství, která mne oslovují, mám problémy se s některými absolutně ztotožnit, proto si dovolím glosovat rádoby vtipně nebo vážně v závorce pod těmi, která nemohu beze zbytku přijmout a svoje glosy vyznačím jinou barvou. VŠE, CO CHCETE, NAJDETE UVNITŘ VÁS Mladé duše vyhledávají tajemství, obřady a rituály. Pokročilejší duše vyhledávají vědu, matematiku a důkazy. A staré duše se dívají samy do sebe. Vezměte si z nich příklad, Vesmír No nejsou mladé duše roztomilé? TO SKVĚLÉ VÁS TEPRVE ČEKÁ Všechno na světě má svůj účel a plán. Co vám teď smysl nedává, brzy začne. Jste přesně tam, kde máte být. Vaše výzvy jsou přesně takové, jaké mají být. Vaše odměny jsou přesně takové, jaké mají být. A to nejlepší vás teprve čeká. Vesmír Připijme na život … na vás … na nás … JSTE MILOVÁNI Ze všech lidí na světě nám není nikdo milejší a nezaslouží si více lásky než vy. Vesmír. Jste milováni. NASLOUCHE

8. kapitola Setkání s Davem David doplaval k ostrovu a namáhavě se škrábal na břeh. Dave odešel z chaty do města. Pro sebe si cestou mumlal: "Když se možná zamiluju do Barbory, mohla by ovládat tělo Barbory. Do toho!" povzbudil se v duchu. Zaklepal slušně na dveře Barbořina domu. Barbora otevřela. "Dobrý den. Chcete si se mnou někam zajít?" "Ne, mám někoho. "Vím, že nemáte. Dave je mrtvý. Nebo myslíte toho vzteklého kamaráda?" "Jak to víte? Do toho vám nic není! Nashle," naštvala se Barbora a zabouchla dveře Davovi před nosem. "Krucinál!" zaklel Dave. David na ostrově ulovil jídlo. Snědl ho syrové, byl strašně hladový. Po jídle kráčel divočinou. Po cestě uviděl kanibaly. Bylo to nechutné. Drželi člověka na stole rukama, i za nohy ho drželi a nožem ho rozřízli. Vyrvali mu srdíčko a ochutnali. Jedli samé vnitřnosti. U toho se usmívali. Davidovi se z toho dělalo špatně. Pomalu od nich pozpátku couval. Šlápl na klacek. Byl slyšet hluk.

7. kapitola Lesní chatrč Adam v Davovým těle byl pořád v lese. U chatrče, kde byl člověk, zkusil zaklepat na dveře. Otevřela mu stará paní s šedivými vlasy, černým kabátem s knoflíky, s losíma nohama. Měla dlouhé nehty jako pařáty. Slabým hlasem na něho promluvila: "Pojď dál, mladý chlapče, upíre," řekla. "Díky. Příště nemusíte říkat upíre. Stejně díky, stará paní. Vy nemáte kalhoty." "Vím." "Tak si je dejte." "Nemůžu. Nemám je." "Nevadí, stará paní. Jak se vlastně jmenujete?" "Anička. A vy?" "Dave," zalhal Adam, "spíš mi můžete říkat Adam. Je mi to jedno. Jak chcete. Mám dvě jména." "Dvě?" podivila se stará paní. "Ano, dvě." "Budu vám říkat Dave." "Dobře." "Chcete vědět, proč mám všechno ostatní a kalhoty ne?" "Ano." "Loupežníci mi ukradli všechny peníze. Nechtěla jsem jim ukázat, kam je dávám. Napadli mě. Byla jsem znásilněna. Kalh