Bod zlomu
Prý těch zlomů v mém životě má dosti,
házela slovy bez soucitu, bez lítosti,
ať vezmu svoji káru a táhnu dál,
otočil jsem se a smutně zamával.
Prasklá větev, nabouraný vztah,
těch kotrmelců, které vozka táh,
těch vítězství a proher je
a s každým zlomem vzkvétá naděje.
Pravda vždycky je naděje že bude líp. Hezká básnička :)
OdpovědětVymazatZ každé chyby se má člověk poučit. Kéž by. Nevím, jestli jsem optimista, ale důležité je odrazit se od dna.
OdpovědětVymazatPoslední tvůj verš mě smiřuje s mnohou tvrdostí života
OdpovědětVymazatStává se... a jedeme dál... pro jedno kvítí slunce nesvítí. Její chyba, i když to bolí.
OdpovědětVymazatNádej zomiera posledná, to je pravda
OdpovědětVymazatJe naším údělem unést život se vším, co k tomu patří.
OdpovědětVymazat