O životě

      Džbánku magický tvoji moudrost čerpám navždycky  

    Jsem ráda, že se zas umím smát, radovat se, milovat, srdce zlomené, duše ztrápená, kdo ví, co to znamená.   Vrásky ve tváři, přesto zazáří hvězda, která má mě ráda a naději do srdce vkládá.        

  Až zemřu, Láska, pokud je to tento krutý odchod,   nemůže pod tíhou takové bolesti ukončit můj život?   Jakkoli si představuji, co říct tímto posledním pohledem, vidím pomalý a pozdní odchod, tak zanícené povzdechy, jak ve mně může zůstat duše a smysly?   Pokud nenávidím říkat ta poslední slova v takovém zapálení, neztratila jsem srdce a nemohla jsem zemřít, kdy někdy znovu vystoupím ze života?   Opustím ho, krutého mučedníka, nevydržím ta muka, vidím se zbavena života, tak daleko od něj a přece žiji, žije! Foto google: Veronica Gambara Báseň Až zemřu od italské básnířky, státnice a významné političky Veronicy Gambary (1485 – 1550) volně přeložila z italštiny do češtiny Mirijam