O životě

Pět překvapivých talentů neandrtálců Zabývali se uměním i sportem a byli mistři mnoha různých a složitých oborů. Byli plavci Minulý týden vědci z Washingtonské univerzity oznámili, že prozkoumali zbytky uší 23 neandrtálců, a zjistili, že zhruba polovina porostů kosti, která naznačuje, že slídění ve vodě se stalo hlavní součástí jejich životního stylu. Tyto výrůstky, známé jako externí sluchové exostózy, neboli "surferovo ucho", se dnes vyskytují u surfařů a těch, kteří tráví čas v mokrém a chladném protředí. Byli sprinteři Dříve jsme se domnívali, že neandrtálci byli vytrvalostní běžci. Podle dr. Johna Stewarta z University v Bournemouthu všechno směřuje k tomu, že neandrtálci měli spíše v oblibě sprint než vytrvalostní běh. Závěr byl vyvozen z nových důkazů, že tito lidští předci obývali spíše lesy než tundru, prostředí, které se hodí ke kratším lovům. Vyplývá to z genetických analýz, které identifikovaly vysoký podíl genových variant, které jsou nalezeny v současné době u s

John předčasně ukončil studium s definitivní platností. Dokonce přestal používat své křestní jméno Hans, tak je zapsáno v matrice a požadoval, aby byl oslovován pouze jako John. John psal básně, věnoval se hudbě a maloval, a to dlouhou dobu předtím než ukončil studium. Psal ódy, jednoaktovky, minidramata, ale především hodně aforismů. Úvahy, které ho často zanesly za hranici pochopení. Cítil se jako James J., metafyzik, jako přepínač mezi ním a Immanuelem K. Hrál na housle se zápalem, který by vám mohl nahnat strach. Hlavně hrál své vlastní skladby - až do časných ranních hodin. Za celou dobu své pracovní kariéry namaloval jen jeden akvarel: tmavě modrý strom s bezlistými fialovými větvemi, bez stínu, na ohnivě červeném pozadí. "Jedna múza inspiruje druhou," mumlal si pro sebe, když vstal od stolu a zastavil se na cestě ke svému milovanému strunnému nástroji a zůstal stát před stromem stoupajícím z ohně. Pipi a já jsme ale vždy věděli - náš přítel John to zvládne! Buď jako vš

Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím. Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik. ©Wikipedia Commons Sovětský gulag [1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři. Přesidlování nespolehlivých osob Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce

Gaspare Carpigna vydělal své peníze různým způsobem, výrobou, obchodem s použitými věcmi, podvodem. Ale jakmile došlo na věc, žádný muž nebyl větší gentleman než on a ochotný upřímně si užívat toho, co mu život nabízí. Jak stárl, bohužel, nechal si hodně přednášet o smrti a pozval kněze k snídani ve svém krásném domě v Macagnu, kde přísahal, že stráví poslední dny svého života v míru a pokoji. Chystal vdát svou dceru za bohatého majitele půdy z Novary, byl dobrou partií pro dceru velkoobchodníka s uhlím; a protože srdce Gaspare Carpigna nebylo uzavřeno sladkým citům rodiny a ke své Isolině pocítil jedinečnou něhu, můžeme si myslet, že se k tomuto manželství připravoval s radostí, s uspokojením, s neobvyklým zápalem, který ho dělal mladším. Již byly provedeny přípravy, byly vydány pozvánky; ženich už jí dal při této příležitosti krásné diamanty a vzdálení příbuzní křišťálovou vázu, někteří fanoušci perleť, jiní náramek atd. Isolině asistovala její teta z matčiny strany, protože její mat

Každodenní radostí je že slunce svítí nebo lije že ráno bez cizí pomoci vstávám podívám se do zrcadla - žádná sláva A lehce vrážím do lidí omlouvám se, nevidím u klavíru denně zaplesám a otevřou se nebesa A Pepík vchází do dveří co bude dnes k večeři? co dům dal a hraji dál Takhle žijí v podhradí svoje struny naladí pak zasednou k počítači neb radostně se k sobě tlačí Já na svém blogu si vychutnávám pohodu on své fotky zpracovává z druhého konce stolu na mne mává Děti, ty nám nezávidí že vidí, to co vidí co dělaj? Ježkovy oči svět se s nimi točí Radostný je každý den život buď veleben hlavně zdraví, ostatní přijde samo tak je v našem osudu psáno

Přece jenom ještě existuje. Díky bohu - ještě nebyli všichni pohlceni a zformováni moderní dobou. Jsou tu ještě zástěry a šátky žen, které do svých kovových kbelíků jdou nabrat vodu - přes celé nádvoří obehnané železnými mřížemi až k litinovému umyvadlu a zpět. Se spoustou temného hluku a plných nejsmíšenějších myšlenek pod šátkem, nejtajnějších pocitů ukrytých kolem zástěry. Tak tu žily tyto dvě starousedlé ženy - rarity, sousedky nejen v domě, ale i hluboko v koutku duše. Blaschkeová byla vdova po tramvajákovi a vážila dobrých 80 kilo při výšce jednoho metru padesáti pěti centimetrů, Nehudová vážila nepatrně méně a byla o pohlavek vyšší. Její manžel ji opustil před lety - prý aby proniknul do osamělosti svého pravého já. Byty obou žen ležely vedle sebe a dalo se do nich vstoupit ze železné mřížky. Slyšely všechny zvuky "zvenku" a také je hojně využívaly. "Musíš kašlat tak strašně nahlas po čištění zubů …!" "Dokud bude váš Kanari celý den kňučet…" Znuděně

Evropská unie je připravena podporovat mechanismus pro přidělování migrantů Brusel: Evropská unie je "připravena podporovat" dočasný mechanismus pro přidělování migrantů zachráněných ve středomořském Středomoří prostřednictvím svých agentur, které by zohledňovaly finanční a lokální možnosti dané země". Mluvčí Evropské komise Natasha Bertaudová to zopakovala těm, kteří žádají o technickou diskusi naplánovanou 13. září 2019 na Maltě, v rámci přípravy na minisummit 23. září, na který byli pozváni ministři vnitra Německa, Francie, Itálie, Finska a Evropské komise. Mluvčí připomněla, jak výkonný orgán Společenství EU již nějakou dobu požaduje dočasný systém rozdělování migrantů zachráněných na moři. V současné době pokračuje evropská operace, nazvaná Sophia, proti pašerákům. Tato operace se netýká námořních aktivit, rozhodli na svém čtvrtečním zasedání velvyslanci policistů, ale členské země "mohou operaci kdykoli revidovat", vysvětluje mluvčí Evropské komise. Mohlo

Vincent se na starého muže pochybovačně podíval, vytáhl svůj mobilní telefon z kapsy kalhot a otevřel jej. Když viděl, že stále není signál, znovu ho odložil a následoval farmáře, který už zmizel ve stínu větrem vyviklané verandy a vstoupil do domu. Interiér domu vypadal stejně drsně jako jeho vzhled, jako by budova byla pouze šopa, kde jste uložili věci, abyste je nakonec vykopali a přemýšleli, na co jste je kdysi používali. Šedé, zaprášené dřevěné podlahové desky, které vrzaly a sténaly při každém druhém kroku. Na stěnách vybledlá, zplesnivělá tapeta. Na chodbě byly nahromaděny knihy kapesního formátu v nesmyslně vysokých hromadách, řada po řadě, pokryté silnou vrstvou prachu. Vincent se blíže podíval na knihy a byl ohromen tím, že se jednalo o různá vydání jedné a téže knihy: Hřbitov zvířátek. Bible starého podivína. Potřásl hlavou a vešel do místnosti, uprostřed níž stál stůl, stará rolnická komoda a tři rozviklané dřevěné židle. Pouze přítomnost staré chladničky ve tvaru rakve a s

Od začínajícího německého autora Alexandra Böhma jsem volně přeložila do dvou článků krátký, hororový příběh, který jsem nazvala Pole. "Zkuste nastartovat motor." Vincent šlápl na spojku, otočil klíčem v zapalování. VOLVO ze sebe vydalo žalostný výkřik, který zněl jako protest. Kraksna byla bezpochyby mrtvá! "Nerozumím tomu," řekl Vincent zoufale, zatím co se sklonil ke starému muži, který stál před otevřenou kapotou motoru a napjatě se díval do vnitřku prostoru motoru. "Byl jsem teprve minulý týden s vozem v servisu, a to běžel ještě hladce." Farmář, před jehož dvorem Vicentův vůz naneštěstí zůstal stát, vytáhl špinavý hadr ze zadní kapsy svých kdysi tmavě modrých montérek, utřel si s ním čelo a pohleděl do planoucího slunce skomírajícího léta. Hmyz pomalu poletoval vzduchem, promočený a sytý. Ve větru foukajícím nad úhorními poli vlál límec jeho červené kostkované košile. Člověk už cítil přicházet podzim. "A signál tady také žádný není! Nemohu zavol

Vědci z MIT (Massachusettského technologického institutu ) pracují na robotu, který by mohl zavést lasery a léky do problémových oblastí mozku. Robot z měkkého materiálu popsaný v časopise Science Robotics. Foto: MIT (Massachusettský technologický institut) Normálně by se mohlo zdát divné nechat si robotem, který je podobný hadu, vrtat v mozku. Vědci z MIT (Massachusettského technologického institutu ) však našli výjimku s prototypem robota z měkkého materiálu, který může být magneticky veden k čištění neurologických krevních sraženin nebo léčbě mrtvic a aneuryzmat [1] , podle studie zveřejněné ve středu v Science Robotics. Krevní sraženiny jsou hrudky koagulované krve, které se mohou tvořit v mnoha částech těla, ale jsou zvláště nebezpečné v mozku, kde mohou způsobit silné bolesti hlavy, mozkové krvácení a mozkovou mrtvici. Mozkové krevní sraženiny mohou být léčeny léky, ale mohou být také odstraněny postupem zvaným mechanická trombektomie [2] . Toto léčení zahrnuje vložení miniatur

Humorná povídka o válečných útrapách poručíka 12. pěšího pluku. "Štech" - proklouzlo mi přes uzavřené rty a velké zelené oči hledaly podporu někde v dřevěném trámu polotmavené komory. 1944 - Já, poručík 12. pěšího pluku, jsem mohl realizovat svůj osobní sen o tisícileté říši. Mírně zraněný na levé paži, jsem se zabýval svou obuví - a nechal jsem se tak šikovně převálcovat vozem taženým voly, který se objevil blízko příkopu v opačném směru. Dobytek odmítal hrůzou pokračovat v další cestě. V této slepé uličce jsem tam ležel, dokud nezmizela z dohledu kolona mých statečných, vlekoucích se zajatců. Pak jsem vylezl ven a uviděl jsem, že jsem obklopen zubícími se ženami. Celkem jich bylo šest. Od té doby jsem se pro válečné slaměné vdovy stal více než vhodným utrácením času. Bydleli v ukrajinské stepní osadě obklopené pouze nekonečným horizontem polí. A od té doby jim neuniklo žádné potěšení. Vaječná omeleta, vepřová oháňka s vývarem, šunka s míchanými vejci - a znovu jsem se nepře

Začátek školního roku může být pro rodiče traumatická záležitost. Škola mých dětí je dobrá a bezpečná. Jakmile jsem je vysadila z auta, vyvolalo to ve mně nepředstavitelnou paniku, kterou jsem necítila od dětství. Foto: andrewmedina / Getty Images Je tu tolik věcí, se kterými byste si měli dělat starosti, řekla by Gertrude Steinová, ale nemusíte se bát. Ale ona nikdy znovu nevysadila své dvě děti, když šly poprvé do školy. Vstup do školy, na minové pole, začal minulý týden, a zatímco jedno dítě bylo v pořádku, druhé stála ve dveřích své nové učebny a vypadalo maličké a ztracené a dělalo to, čeho se v extrémních případech rodiče nejvíce bojí víc než slz. Neplakalo, jen se vyděšeně rozhlíželo. Při pohledu z chodby jsem cítila, jak se něco zvedá a opouští mé tělo jako duchové ve filmu Duch. Ovládání úzkosti je součástí naší doby. Dá to velikou práci a bez viditelného úspěchu. Snažím se rozdělit své obavy do kategorií: ty s kontrolovatelnými výsledky (v naší soklové desce je myš) a ty, kte

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

Co dávám na papír? Myšlenkový zmatek. Útržky, úryvky. Důležité, nedůležité. Pro koho? Pro mne? Pro vás? Blbě se ptám, ještě hloupější dostanu odpověď. Co čekat. Bez myšlenky, hloupě řečeno. Ani neočekávám, že některá myšlenka má hloubku. A přesto. Pookřeji. Z obrazovky zazáří povzbuzení, pochvala, vtipná nebo vážná glosa. Virtuální realita. Ví všechno, může všechno. Divadelní hra v peru. Cožpak není zlé, že ten obnažený pisálek zde, v básni pouze vysněné, tak sevřel duši do své myšlenky, že jejím hnutím celý v tváři zbledl? Měl slzy v očích, v rysech zoufalost a všechno pro nic. Pro představu. Pro imaginární virtuální realitu? Proč pláče pro ni? Nebo ona pro něho? Nic není skutečné. Všechno, co kdysi pro mne jednou bylo důležité, je dnes vedlejší. A to vedlejší získalo na důležitosti. Všechno, pro co jsem kdysi hořce plakala, mi dnes nestojí ani za jednu jedinou slzu. Všechno, čemu jsem se smála, se mi i dnes zdá správné. Přece mé děti, pro mne jste a budete vždycky nejdůležitější vy.

Dnes, pokud člověka trápí nějaký psychický problém, zajde k psychologovi nebo psychiatrovi a ten mu poskytne psychoanalýzu, je-li třeba i příslušné léky. Horší je to, vyžaduje-li stav pacienta hospitalizaci v psychiatrickém zařízení, ale věřme, že se každému člověku dostane lidského zacházení. Dříve se používaly mnohem drastičtější metody "jak vyhnat ďábla nebo šílenství z těla". Hippokrates (460 - 370 př. n. l.) byl přesvědčen, že duševní poruchy vznikají v důsledku nerovnováhy tekutin v těle, Galén (129 - 216) že se jedná o poškození mozku nebo jiných částí těla. Ve středověku se na duševně nemocné dívali jako na posedlé ďáblem nebo že je Bůh trestá za jejich hříchy. Léčebné metody spočívaly v zaříkávání, vyhnání z měst, zavírání do věží bláznů, v lepším případě do věží kláštera. Kruté léčebné postupy v psychiatrických zařízeních byly aplikovány až do začátku 20. století. K léčebným metodám patřilo pouštění žilou, přikládání pijavic, svazování řemeny a svěracími kazajkami,

Nenávist je destruktivní, sebe-destruktivní. Láska je obrovská úcta k sobě samému. Můžeš nenávidět cokoli, kohokoli; můžeš nenávidět nenávist samu, ale pokaždé shledáš, že máš málo energie. Nenávist vysála tvou energii a zanechala tě prázdného, vypotřebovaného. Nenávist dusí především tebe. Nenávistí se až zalykáš. Nenávist v tobě vyvolává destruktivní sklony, ale uvědom si, že ničíš především sám sebe. Nežiješ ničím jiným než touhou po pomstě. Konstruuješ jak, ale naprosto tě to vyčerpává. Nemáš sil na nic jiného. Láska je obrovská úcta k sobě samému. Ale jak mohu mít úctu k sobě samému, když se přímo topím v nenávisti. Nenávidím partnera/partnerku. Láska tě naplňuje energií, přetékající energií - léčící nejenom tebe, ale vytvářející kolem tebe auru, ve které mohou být léčeni i ostatní. Láska dobíjí. Všimněte si, že lidé, co jsou spokojeni, jakýmsi způsobem září. Působí vyrovnaně. Měla bych definovat, co je to láska. Pokusím se v některé z mých dalších úvah, ale rozhodně jsem přesvěd

Zamyšlení o dobrých a špatných vlastnostech a co vyhrává. Nalezla jsem tento milý příběh ve formě rozpravy dědy a vnuka na Pinterestu. Předkládám vám ho. Třeba vás upoutá, tak jako upoutal mne.

Nedávno jsem dostala doporučení od 14letého mladíka, abych se podívala na německou komedii Fakjů pane učiteli. Mohu říci, že film mne nadchl. Pojednává o Zeki Müllerovi, který se vrátil z vězení a jde si pro zakopané ukradené peníze, které jsou zahrabány a uschovány pod školní tělocvičnou Göthova gymnázia. Aby se dostal ke své kořisti, musí se vydávat za suplujícího učitele. Gymnázium je sužováno finanční krizí. Přijímá Zeka, ale od tohoto okamžiku mu nastávají ještě větší problémy, protože zaměstnává nejbláznivějšího učitele všech dob, který ve skutečnosti učitelem není. V noci se Zeki snaží tajně prokopat ke své uloupené kořisti a během dne používá sice drastické, ale účinné metody, aby zkrotil neukázněné teenagery ve třídě 10. B. Jeho upjatá, korektní kolegyně, učitelka Lisi Schnabelstedtová, sice odsuzuje jeho neortodoxní pedagogické metody, ale nemůže si pomoct a do nového "kolegy" se zamiluje. Dokonce mu pomůže najít v sobě morálního člověka, který pod jejím vlivem vyle

Co je to mezi nebem a zemí? Život. Já věřím na něco mezi nebem a zemí. Věřím na život. Život je věčný a přesto neopakovatelný. V nevědomí, v duši máme zakomponovanou zkušenost z pozemského života, se kterou odcházíme. Do dalšího života si tuto zkušenost bereme sebou. Máme ji uloženu v lidském nevědomí. To proto, abychom se z přemíry informací nezbláznili. To, že jsme tu již jednou byli, může dokazovat fakt, že k některým lidem jsme abnormálně přitahováni. Setkáváme se "inkognito", aniž bychom věděli, že jsou to ti, kteří zůstali v naší mysli. Na některých místech máme pocit, že jsme tu již někdy byli. A co indigové děti? Dcera prostitutky a alkoholika, vyrůstající v nedůstojném prostředí. Abnormálně nadaná. Kde k tomu přišla? Syn, racionalista, říká, že smrt člověka je jako počítač. 010101 - binární kód. Nefunguje, přestane dýchat, už to nerozchodí. Vypneš ho ze zásuvky, dosloužil. Vyhodíš ho, zahrabeš a nahradíš novým, lepším, výkonnějším. Život mu nevrátíš. Pragmatik.