Přeskočit na hlavní obsah

Stalinův trestanecký tábor Nasino

Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů

V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím.


Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik.
©Wikipedia Commons

Sovětský gulag[1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři.


Přesidlování nespolehlivých osob

Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce byl zadržen na nádraží. Záměrem bylo unést tyto lidi - odhaduje se asi dva miliony - do Sibiře a Kazachstánu, aby tam divočinu jako nedobrovolní osadníci zcivilizovali a učinili ji obyvatelnou.

Nevhodný ostrov

Na Nasino však chyběla jakákoli příprava. Nebylo k dispozici jídlo, zdravotní péče ani nástroje. Zdroje, které by měly deportovaným pomoci přežít v prvních několika letech. Bylo tam jen několik málo čerstvě najatých strážců. V květnu 1933 tam bylo vysazeno asi 6 100 lidí. Mezi nimi byli vyhnaní rolníci, zadržená individua a prostí zločinci.

Osvobození lidé - pozorovatelé hovořili o polomrtvých - umírali jako mouchy. Už v prvních dnech se objevily případy kanibalismu. Na ostrově panoval systém svévolnosti a hrůzy, který nebyl jen o tom, že stráže měly plné ruce práce. Dokonce i zločinci nemilosrdně uplatňovali násilí. Brzy se přidaly kanibalové vraždy.

Lov na mladé ženy

Historik Nicolas Werth ("Ostrov kanibalů: Stalinův zapomenutý gulag") vyhodnocoval sovětské záznamy. Již 24. května bylo nalezeno 70 těl, "pěti z nich jsou vyříznuta játra, srdce, plíce a kousky jemného masa (prsa, lýtka)". Jako skutečná legenda vstoupila do kolektivní paměti láska dozorce Kosti Venikova. Kostia se zamiloval do mladé dívky a chránil ji. Potom musel opustit ostrov a poprosil kamaráda, aby dal pozor na jeho milenku. Ale ztratil ji z očí. Ostatní lidé ji popadli, přivázali dívku ke stromu, vyřízli jí ňadra a svaly. Když ji Kostia našel, byla ještě naživu, ale už ji nebylo možno zachránit. Kanibalismus byl jev, který se objevil také v táborech a oblastech Sovětského svazu, kde panoval hlad. Vzhledem k tomu, že první případy se odehrály bezprostředně po příjezdu do Nasina, předpokládá se, že někteří vězni v táboře byli před příjezdem kanibaly. Nelidští vězni podnikali cíleně lov na mladé ženy, aby je vykuchali.

Stalin ukončil přesidlování

Mladý stranický funkcionář Stalinovi osobně řekl o hrůzách, také o skutečnosti, že mezi deportovanými bylo mnoho loajálních občanů. Poté byl ostrov vyklizen. Po čtvrt roce zůstalo naživu jen asi 2000 lidí, zbytek byl mrtvý nebo zmizel. Upustilo se kompletně od tohoto plánu zvláštního osidlování. Možná ne kvůli humanitárním obavám, ale kvůli absolutní neefektivnosti systému. Založení fungujícího osídlení nebylo ani zahájeno. V budoucnosti byly do lépe organizovaného gulagu zařazovány "škodlivé elementy". Systém, který se brzy rozšířil jako ostrovy souostroví do odlehlých oblastí SSSR.

Zdroj:
Překlad: Mirijam


[1] tábor v Rusku, kam byli odsunováni nepohodlní lidé. Uvádí se paralela s nacistickým koncentračním táborem. Více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag

Komentáře

  1. Tohle třeba neustále připomínat...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: O gulagu vím, ale o kanibalském Nasinu ne. Třeba si někdo uvědomí hrůznost ruských táborů.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny29. září 2019 v 2:22

    To je strašné. A slyšeli jste již o skvělém novém nápadu na záchranu planety? Místo spalování mrtvých je požívat!! Přišel s tím jeden švédský vědec, dokonce byl odvážný a vše zveřejnil v televizi, jako stravu budoucnosti...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já až takový gurmán nejsem ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...