Přeskočit na hlavní obsah

Stalinův trestanecký tábor Nasino

Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů

V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím.


Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik.
©Wikipedia Commons

Sovětský gulag[1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři.


Přesidlování nespolehlivých osob

Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce byl zadržen na nádraží. Záměrem bylo unést tyto lidi - odhaduje se asi dva miliony - do Sibiře a Kazachstánu, aby tam divočinu jako nedobrovolní osadníci zcivilizovali a učinili ji obyvatelnou.

Nevhodný ostrov

Na Nasino však chyběla jakákoli příprava. Nebylo k dispozici jídlo, zdravotní péče ani nástroje. Zdroje, které by měly deportovaným pomoci přežít v prvních několika letech. Bylo tam jen několik málo čerstvě najatých strážců. V květnu 1933 tam bylo vysazeno asi 6 100 lidí. Mezi nimi byli vyhnaní rolníci, zadržená individua a prostí zločinci.

Osvobození lidé - pozorovatelé hovořili o polomrtvých - umírali jako mouchy. Už v prvních dnech se objevily případy kanibalismu. Na ostrově panoval systém svévolnosti a hrůzy, který nebyl jen o tom, že stráže měly plné ruce práce. Dokonce i zločinci nemilosrdně uplatňovali násilí. Brzy se přidaly kanibalové vraždy.

Lov na mladé ženy

Historik Nicolas Werth ("Ostrov kanibalů: Stalinův zapomenutý gulag") vyhodnocoval sovětské záznamy. Již 24. května bylo nalezeno 70 těl, "pěti z nich jsou vyříznuta játra, srdce, plíce a kousky jemného masa (prsa, lýtka)". Jako skutečná legenda vstoupila do kolektivní paměti láska dozorce Kosti Venikova. Kostia se zamiloval do mladé dívky a chránil ji. Potom musel opustit ostrov a poprosil kamaráda, aby dal pozor na jeho milenku. Ale ztratil ji z očí. Ostatní lidé ji popadli, přivázali dívku ke stromu, vyřízli jí ňadra a svaly. Když ji Kostia našel, byla ještě naživu, ale už ji nebylo možno zachránit. Kanibalismus byl jev, který se objevil také v táborech a oblastech Sovětského svazu, kde panoval hlad. Vzhledem k tomu, že první případy se odehrály bezprostředně po příjezdu do Nasina, předpokládá se, že někteří vězni v táboře byli před příjezdem kanibaly. Nelidští vězni podnikali cíleně lov na mladé ženy, aby je vykuchali.

Stalin ukončil přesidlování

Mladý stranický funkcionář Stalinovi osobně řekl o hrůzách, také o skutečnosti, že mezi deportovanými bylo mnoho loajálních občanů. Poté byl ostrov vyklizen. Po čtvrt roce zůstalo naživu jen asi 2000 lidí, zbytek byl mrtvý nebo zmizel. Upustilo se kompletně od tohoto plánu zvláštního osidlování. Možná ne kvůli humanitárním obavám, ale kvůli absolutní neefektivnosti systému. Založení fungujícího osídlení nebylo ani zahájeno. V budoucnosti byly do lépe organizovaného gulagu zařazovány "škodlivé elementy". Systém, který se brzy rozšířil jako ostrovy souostroví do odlehlých oblastí SSSR.

Zdroj:
Překlad: Mirijam


[1] tábor v Rusku, kam byli odsunováni nepohodlní lidé. Uvádí se paralela s nacistickým koncentračním táborem. Více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag

Komentáře

  1. Tohle třeba neustále připomínat...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: O gulagu vím, ale o kanibalském Nasinu ne. Třeba si někdo uvědomí hrůznost ruských táborů.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny29. září 2019 v 2:22

    To je strašné. A slyšeli jste již o skvělém novém nápadu na záchranu planety? Místo spalování mrtvých je požívat!! Přišel s tím jeden švédský vědec, dokonce byl odvážný a vše zveřejnil v televizi, jako stravu budoucnosti...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já až takový gurmán nejsem ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn