Přeskočit na hlavní obsah

Stalinův trestanecký tábor Nasino

Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů

V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím.


Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik.
©Wikipedia Commons

Sovětský gulag[1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři.


Přesidlování nespolehlivých osob

Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce byl zadržen na nádraží. Záměrem bylo unést tyto lidi - odhaduje se asi dva miliony - do Sibiře a Kazachstánu, aby tam divočinu jako nedobrovolní osadníci zcivilizovali a učinili ji obyvatelnou.

Nevhodný ostrov

Na Nasino však chyběla jakákoli příprava. Nebylo k dispozici jídlo, zdravotní péče ani nástroje. Zdroje, které by měly deportovaným pomoci přežít v prvních několika letech. Bylo tam jen několik málo čerstvě najatých strážců. V květnu 1933 tam bylo vysazeno asi 6 100 lidí. Mezi nimi byli vyhnaní rolníci, zadržená individua a prostí zločinci.

Osvobození lidé - pozorovatelé hovořili o polomrtvých - umírali jako mouchy. Už v prvních dnech se objevily případy kanibalismu. Na ostrově panoval systém svévolnosti a hrůzy, který nebyl jen o tom, že stráže měly plné ruce práce. Dokonce i zločinci nemilosrdně uplatňovali násilí. Brzy se přidaly kanibalové vraždy.

Lov na mladé ženy

Historik Nicolas Werth ("Ostrov kanibalů: Stalinův zapomenutý gulag") vyhodnocoval sovětské záznamy. Již 24. května bylo nalezeno 70 těl, "pěti z nich jsou vyříznuta játra, srdce, plíce a kousky jemného masa (prsa, lýtka)". Jako skutečná legenda vstoupila do kolektivní paměti láska dozorce Kosti Venikova. Kostia se zamiloval do mladé dívky a chránil ji. Potom musel opustit ostrov a poprosil kamaráda, aby dal pozor na jeho milenku. Ale ztratil ji z očí. Ostatní lidé ji popadli, přivázali dívku ke stromu, vyřízli jí ňadra a svaly. Když ji Kostia našel, byla ještě naživu, ale už ji nebylo možno zachránit. Kanibalismus byl jev, který se objevil také v táborech a oblastech Sovětského svazu, kde panoval hlad. Vzhledem k tomu, že první případy se odehrály bezprostředně po příjezdu do Nasina, předpokládá se, že někteří vězni v táboře byli před příjezdem kanibaly. Nelidští vězni podnikali cíleně lov na mladé ženy, aby je vykuchali.

Stalin ukončil přesidlování

Mladý stranický funkcionář Stalinovi osobně řekl o hrůzách, také o skutečnosti, že mezi deportovanými bylo mnoho loajálních občanů. Poté byl ostrov vyklizen. Po čtvrt roce zůstalo naživu jen asi 2000 lidí, zbytek byl mrtvý nebo zmizel. Upustilo se kompletně od tohoto plánu zvláštního osidlování. Možná ne kvůli humanitárním obavám, ale kvůli absolutní neefektivnosti systému. Založení fungujícího osídlení nebylo ani zahájeno. V budoucnosti byly do lépe organizovaného gulagu zařazovány "škodlivé elementy". Systém, který se brzy rozšířil jako ostrovy souostroví do odlehlých oblastí SSSR.

Zdroj:
Překlad: Mirijam


[1] tábor v Rusku, kam byli odsunováni nepohodlní lidé. Uvádí se paralela s nacistickým koncentračním táborem. Více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag

Komentáře

  1. Tohle třeba neustále připomínat...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: O gulagu vím, ale o kanibalském Nasinu ne. Třeba si někdo uvědomí hrůznost ruských táborů.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny29. září 2019 v 2:22

    To je strašné. A slyšeli jste již o skvělém novém nápadu na záchranu planety? Místo spalování mrtvých je požívat!! Přišel s tím jeden švédský vědec, dokonce byl odvážný a vše zveřejnil v televizi, jako stravu budoucnosti...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já až takový gurmán nejsem ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...