O životě

Mám ráda moře, ráda plavu, skály v pozadí. Dovolená v Chorvatsku se přímo nabízela. Ne že by se neobjevovaly zprávy typu: je tam špinavé moře, hodně turistů, vše je nekřesťansky drahé, no prostě tam si dovolenou moc neužijete. Řekli jsme si, kdo ví, jak bude. Přes tato nepříznivá proroctví jsme se ve čtyřech vypravili do Gradace. Původně jsme chtěli lokalitu severněji, protože cesta autobusem bývá dlouhá a nepohodlná. Nicméně dcera vybrala právě toto městečko, takže nás čekala 14ti hodinová cesta, která proběhla celkem bez komplikací. Seděli jsme vzadu, jeli jsme přes noc. Autobus nebyl plně vytížen, takže po 22. hodině jsme se my vzadu pohodlně rozesadili po jednom a mohli se pohodlně natáhnout. V 8 hodin ráno jsme byli na místě. Měli jsme jeden pokoj s terasou a výhledem na moře, druhý do dvora. Paní domácí gentlemansky přenechala pokoj s terasou a výhledem dceři s vnučkou, nám zůstal pokoj do dvora.   Přítele málem trefilo, když zjistil, že jsme jako v kobce, díváme se do zdi protěj