Přeskočit na hlavní obsah

Stalinův trestanecký tábor Nasino

Stalinův trestanecký tábor Nasino - ostrov kanibalů

V roce 1933 plánoval Stalin vyhnat všechny "škodlivé elementy" z města. Měli nuceně kolonizovat východ. Plán skončil chaosem a bezpříkladným násilím.


Foto ukazuje kanibaly z oblasti Volhy v roce 1921. Zmatek, nepokoje občanské války a hlad vedly k rozšíření kanibalových praktik.
©Wikipedia Commons

Sovětský gulag[1] je známý jako systém barbarského útlaku, který pohltil milióny lidí. Mnoho lidí nejtvrdší donucovací práce ve velmi těžkých podmínkách nepřežilo. Mnohem méně jsou známy formy pronásledování v Sovětském svazu, které existovaly před tímto kvaziprůmyslovým represivním aparátem. Nejstrašnější incident ze všech se přihodil na ostrově Nasino v Sibiři.


Přesidlování nespolehlivých osob

Pozadím událostí byla vůle vedení strany odstranit nežádoucí elementy z velkých měst na západě. Aby k nim člověk patřil, nemusel být nutně politickým oponentem komunistů. Stačilo, když člověk neměl žádné užitečné zaměstnání, nebo dokonce byl zadržen na nádraží. Záměrem bylo unést tyto lidi - odhaduje se asi dva miliony - do Sibiře a Kazachstánu, aby tam divočinu jako nedobrovolní osadníci zcivilizovali a učinili ji obyvatelnou.

Nevhodný ostrov

Na Nasino však chyběla jakákoli příprava. Nebylo k dispozici jídlo, zdravotní péče ani nástroje. Zdroje, které by měly deportovaným pomoci přežít v prvních několika letech. Bylo tam jen několik málo čerstvě najatých strážců. V květnu 1933 tam bylo vysazeno asi 6 100 lidí. Mezi nimi byli vyhnaní rolníci, zadržená individua a prostí zločinci.

Osvobození lidé - pozorovatelé hovořili o polomrtvých - umírali jako mouchy. Už v prvních dnech se objevily případy kanibalismu. Na ostrově panoval systém svévolnosti a hrůzy, který nebyl jen o tom, že stráže měly plné ruce práce. Dokonce i zločinci nemilosrdně uplatňovali násilí. Brzy se přidaly kanibalové vraždy.

Lov na mladé ženy

Historik Nicolas Werth ("Ostrov kanibalů: Stalinův zapomenutý gulag") vyhodnocoval sovětské záznamy. Již 24. května bylo nalezeno 70 těl, "pěti z nich jsou vyříznuta játra, srdce, plíce a kousky jemného masa (prsa, lýtka)". Jako skutečná legenda vstoupila do kolektivní paměti láska dozorce Kosti Venikova. Kostia se zamiloval do mladé dívky a chránil ji. Potom musel opustit ostrov a poprosil kamaráda, aby dal pozor na jeho milenku. Ale ztratil ji z očí. Ostatní lidé ji popadli, přivázali dívku ke stromu, vyřízli jí ňadra a svaly. Když ji Kostia našel, byla ještě naživu, ale už ji nebylo možno zachránit. Kanibalismus byl jev, který se objevil také v táborech a oblastech Sovětského svazu, kde panoval hlad. Vzhledem k tomu, že první případy se odehrály bezprostředně po příjezdu do Nasina, předpokládá se, že někteří vězni v táboře byli před příjezdem kanibaly. Nelidští vězni podnikali cíleně lov na mladé ženy, aby je vykuchali.

Stalin ukončil přesidlování

Mladý stranický funkcionář Stalinovi osobně řekl o hrůzách, také o skutečnosti, že mezi deportovanými bylo mnoho loajálních občanů. Poté byl ostrov vyklizen. Po čtvrt roce zůstalo naživu jen asi 2000 lidí, zbytek byl mrtvý nebo zmizel. Upustilo se kompletně od tohoto plánu zvláštního osidlování. Možná ne kvůli humanitárním obavám, ale kvůli absolutní neefektivnosti systému. Založení fungujícího osídlení nebylo ani zahájeno. V budoucnosti byly do lépe organizovaného gulagu zařazovány "škodlivé elementy". Systém, který se brzy rozšířil jako ostrovy souostroví do odlehlých oblastí SSSR.

Zdroj:
Překlad: Mirijam


[1] tábor v Rusku, kam byli odsunováni nepohodlní lidé. Uvádí se paralela s nacistickým koncentračním táborem. Více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gulag

Komentáře

  1. Tohle třeba neustále připomínat...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: O gulagu vím, ale o kanibalském Nasinu ne. Třeba si někdo uvědomí hrůznost ruských táborů.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny29. září 2019 v 2:22

    To je strašné. A slyšeli jste již o skvělém novém nápadu na záchranu planety? Místo spalování mrtvých je požívat!! Přišel s tím jeden švédský vědec, dokonce byl odvážný a vše zveřejnil v televizi, jako stravu budoucnosti...

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já až takový gurmán nejsem ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...