Přeskočit na hlavní obsah

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu.

Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic.

Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík.

Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota.

Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro vídeňské divadlo Brand im Ring. Zareagoval vhodně na inzerát zaměstnance vídeňské firmy Kautski-Brioschi-Burkhardt.

Později vystudoval Mnichovskou akademii výtvarných umění, Jualianovu a Collarossiho akademii v Paříži.

Oženil se s Marií Chytilovou, s níž měl dvě děti, spisovatele Jiřího Muchy a Jaroslavu Muchovou. Maloval plakáty, ilustroval knihy, zdobil dekorativní předměty a salony svými malbami. První československou poštovní známku, obrázek s Hradčany, zhotovil právě tehdy již slavný secesní malíř Alfons Mucha v prosinci 1918. Rovněž navrhl i bankovky a symboly státního znaku.

Za jeho působení ve Francii maloval plakáty, navrhoval kostýmy, vypravoval hry pro francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou, jednu z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a 20. století.

Nějaký čas pobýval i v Americe. Charles R. Crane ho finančně podporoval v jeho nejznámějším díle Slovanská epopej, kterou Mucha zhotovoval pro český národ a pro město Prahu. V americkém brooklynském muzeu byli udiveni prvními jedenácti monumentálními lněnými nástěnnými obrazy, které vystavil v New Yorku. Slovanská epopej je cyklus dvaceti obrovských obrazů, které znázorňují dějiny Slovanů. Obrazy tvořil téměř 18 let na zámku Zbiroh u Zbraslavi.

Dílo ale bylo podrobeno kritice. Vytýkali Muchovi přílišné zakořenění v 19. století a tím, že pobýval dlouhá léta v cizině, prý nepodchytil a nerozumí současné mentalitě Slovanů. Roli v odmítnutí hrály i politické důvody.

Alfons Mucha zemřel 14. července 1939 na zápal plic čtyři měsíce před obsazením Čech a Moravy nacistickými oddíly. Deset dní před svými 79. narozeninami. Kruh se uzavřel. Jeho milovaná vlast po 20 letech vytoužené samostatnosti byla okupována. Zase nebyla svobodná.

O Muchovo nejvýznamnější dílo se přou především dvě města Moravský Krumlov a Praha. Prahou bylo dílo z politických důvodů odmítnuto a dlouhá léta byla Slovanská epopej vystavována na zámku v Moravském Krumlově. Před několika lety Praha vznesla nárok na toto dílo, které bylo přesunuto a nějakou dobu vystavováno v Praze a několik měsíců i v Japonsku. Nyní je sbaleno a čeká na vhodné prostory. Moravský Krumlov, který leží 11 kilometrů od Ivančic, renovoval zámek, aby bylo dílo vystaveno v důstojných podmínkách a ve vlhkém prostředí nechátralo, požaduje navrácení zpět. Ve hře jsou ještě potomci Alfonse Muchy, legitimní vnuk a dědic Johny, syn Jiřího, který nyní žije v Praze a nelegitimní dcera Jiřího architektka Jarmila Plocková, která je ale rovněž pokrevní vnučkou Alfonse Muchy, kterou měl syn Jiří s paní Vlastou. Johny preferuje Moravský Krumlov, Jarmila Prahu.

Ať spor dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Schování a uskladnění díla nikomu neprospívá.

Přikládám pár snímků. Plakátky, které jsem dostala, ale bohužel zmokly mi, takže kvalita nic moc. Ivančice mají v symbolu tři zlaté poháry. Na prvním obrázku zleva jsou vidět. Dále vidíte herečku a mecenášku Sarah Bernhardtovou z knihy o Alfonsu Muchovi a z výstavy prvotinu list z matriky v Ivančicích (já patriot jsem neodolala) a z díla Adamité ilustraci od Alfonse Muchy, znázorňující Adama a Sulamit.






A pro zajímavost výňatek z knihy s ilustrací Alfonse Muchy. Předpokládám, že kniha je od Svatopluka Čech a jmenuje se Adamité.

ZPĚV ČTVRTÝ

Zelenavým háje soumrakem
Adam bloudí. Darmo letem bzuče
kolem něho brouk se kmitá ruče
zlatoskvoucím křídel povlakem,
hruš naň divoká své květy hází,
za roucho jej husté chytá mlází,
nadarmo i z dálky plesné šumy
vábivě mu obletují sluch:
nevyrušíť z hluboké jej dumy
lidská vřava, háje tichý ruch!

Však tu rázem u nohy mu právě
zavzněl cimbál ve vysoké trávě,
zvonků drobných zamihl se třpyt. -
Vzhlédl Adam - před ním Sulamit.

V bujném poskoku co svižná laň
štíhlé boky z pasu vymykajíc,
cimbálem se půdy dotýkajíc
vznáší k němu lichotivě dlaň.

Zdroje:
Kusák, Kadlečíková: Alphonse Mucha
Zpracovala, doplnila a upravila: Mirijam

Komentáře

  1. Muchu já rád. Mám i nějaké staré pohlednice s reprodukcemi jeho obrazů.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Muchu mám na utěrce, v kalendáři, dvě knihy o Muchovi, hrneček s Muchovým obrázkem jsem dala kamarádce. Jsem ráda, že jsem našla dalšího příznivce.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn

OČNÍ ZÁŠKUBY

Když se oko zblázní Přichází to docela náhle a trvá většinou několik minut: oční škubnutí. Ačkoliv je to jen nepatrný pohyb, může dost znervóznit. Uvádíme přehled příčin a příznaků - a vysvětlíme, jak se záškubům oka vyhnout. Foto: Susann Städter/photocase.de Náhle se víčko začne chvět. Co za tím vězí a co se s tím dá dělat? Že se naše oči na pár sekund zdánlivě jakoby samy od sebe nakrátko zavřou a zase otevřou, víme. Zavření a otevření oka, mrkání, zajišťuje stabilní slzný film a my jsme na to tak zvyklí, že ho někdy vědomě nevnímáme. Oční víčko však někdy rychle a nekontrolovatelně kmitá a škubá, což může vést k nejistotě. Záškuby očí: Varovný signál těla Napřed dobrou zprávu: I když výsledky vyhledávání na Googlu naznačují něco jiného - u většiny lidí za záškuby nejsou žádné nádory nebo nevyléčitelná nervová onemocnění, ale neškodné příčiny. Otravné škubání je však signálem našeho těla, že je něco špatně. A naslouchat vlastnímu tělu se vždy vyplatí. Příčin, proč oko má záškuby, je