Přeskočit na hlavní obsah

KAŽDODENNÍ RADOST


Každodenní radostí je
že slunce svítí nebo lije
že ráno bez cizí pomoci vstávám
podívám se do zrcadla - žádná sláva

A lehce vrážím do lidí
omlouvám se, nevidím
u klavíru denně zaplesám
a otevřou se nebesa

A Pepík vchází do dveří
co bude dnes k večeři?
co dům dal
a hraji dál

Takhle žijí v podhradí
svoje struny naladí
pak zasednou k počítači
neb radostně se k sobě tlačí

Já na svém blogu
si vychutnávám pohodu
on své fotky zpracovává
z druhého konce stolu
na mne mává

Děti, ty nám nezávidí
že vidí, to co vidí
co dělaj? Ježkovy oči
svět se s nimi točí

Radostný je každý den
život buď veleben
hlavně zdraví, ostatní přijde samo
tak je v našem osudu psáno




Komentáře

  1. [1]: Děkuji. Taktéž v pohodě a ve zdraví mnogo leta živijó ...

    OdpovědětVymazat
  2. [3]: Děkuji za pěkný komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. U klavíru denně plesáš a tvůj muž zpracovává fotky..., hm..., takže ta fotka zde je jeho dílko a ty jsi ta plesající na tom klavíru? Páne jo, klobouk dolů před tvým i jeho umem!

    OdpovědětVymazat
  4. Jinak jsi fakt dobrá. Moc hezké.

    OdpovědětVymazat
  5. Důležitý je dobrý prstoklad.
    Vždy & všude.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Zapózovat, zabrnkat (i na nervy) na to jsem expert - jen kdyby ty červené lodičky tolik netlačily, když hraji hluboké A.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Dvouma rukama je to složité. A ještě když to mám na levačku ... Ta levá mne moc neposlouchá.

    OdpovědětVymazat
  8. pribehynaivniblondyny27. září 2019 v 14:48

    Krása krása krása. Taky brnkám a nejen na nervy, ale jsem těžký samouk 😉

    OdpovědětVymazat
  9. [11]: To jsme dvě. Chodila jsem rok na to, aby mi ukázali, jak hrát rozložené akordy a jak pokládat prsty a na trochu hud. teorie. Letos uvažuji o zdokonalení, ale zatím jsem nenašla čas. Mám to hodně rozlítané.
    Díky za komentář. Já myslela, že se hněváš. To by mi bylo opravdu líto.

    OdpovědětVymazat
  10. pribehynaivniblondyny28. září 2019 v 5:41

    [12]: Pročpak bych se hněvala má milá?! Jen nějak nestíhám číst Tvé povídky, jedeš jako dračice 😉💋 Měj krásný vikendik,brzo to doženu😉

    OdpovědětVymazat
  11. [13]: Přestože mi tu poprchává, hned se mi rozradostnila tvář. I tobě hezký víkend. 💋🤗

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn