Přeskočit na hlavní obsah

KAŽDODENNÍ RADOST


Každodenní radostí je
že slunce svítí nebo lije
že ráno bez cizí pomoci vstávám
podívám se do zrcadla - žádná sláva

A lehce vrážím do lidí
omlouvám se, nevidím
u klavíru denně zaplesám
a otevřou se nebesa

A Pepík vchází do dveří
co bude dnes k večeři?
co dům dal
a hraji dál

Takhle žijí v podhradí
svoje struny naladí
pak zasednou k počítači
neb radostně se k sobě tlačí

Já na svém blogu
si vychutnávám pohodu
on své fotky zpracovává
z druhého konce stolu
na mne mává

Děti, ty nám nezávidí
že vidí, to co vidí
co dělaj? Ježkovy oči
svět se s nimi točí

Radostný je každý den
život buď veleben
hlavně zdraví, ostatní přijde samo
tak je v našem osudu psáno




Komentáře

  1. Jan Turon26. září 2019 v 3:52

    Toz at se daří I dál..

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam26. září 2019 v 4:50

    [1]: Děkuji. Taktéž v pohodě a ve zdraví mnogo leta živijó ...

    OdpovědětVymazat
  3. Ježurka26. září 2019 v 6:23

    Jsi fakt dobrá. Moc hezké.

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam26. září 2019 v 9:12

    [3]: Děkuji za pěkný komentář.

    OdpovědětVymazat
  5. sugr26. září 2019 v 10:59

    U klavíru denně plesáš a tvůj muž zpracovává fotky..., hm..., takže ta fotka zde je jeho dílko a ty jsi ta plesající na tom klavíru? Páne jo, klobouk dolů před tvým i jeho umem!

    OdpovědětVymazat
  6. sugr26. září 2019 v 11:01

    Jinak jsi fakt dobrá. Moc hezké.

    OdpovědětVymazat
  7. TlusŤjoch26. září 2019 v 11:59

    Důležitý je dobrý prstoklad.
    Vždy & všude.

    OdpovědětVymazat
  8. Mirijam26. září 2019 v 13:13

    [5]: Zapózovat, zabrnkat (i na nervy) na to jsem expert - jen kdyby ty červené lodičky tolik netlačily, když hraji hluboké A.

    OdpovědětVymazat
  9. Mirijam26. září 2019 v 13:14

    [6]: Jejda, díky.

    OdpovědětVymazat
  10. Mirijam26. září 2019 v 13:17

    [7]: Dvouma rukama je to složité. A ještě když to mám na levačku ... Ta levá mne moc neposlouchá.

    OdpovědětVymazat
  11. pribehynaivniblondyny27. září 2019 v 14:48

    Krása krása krása. Taky brnkám a nejen na nervy, ale jsem těžký samouk 😉

    OdpovědětVymazat
  12. Mirjam27. září 2019 v 15:28

    [11]: To jsme dvě. Chodila jsem rok na to, aby mi ukázali, jak hrát rozložené akordy a jak pokládat prsty a na trochu hud. teorie. Letos uvažuji o zdokonalení, ale zatím jsem nenašla čas. Mám to hodně rozlítané.
    Díky za komentář. Já myslela, že se hněváš. To by mi bylo opravdu líto.

    OdpovědětVymazat
  13. pribehynaivniblondyny28. září 2019 v 5:41

    [12]: Pročpak bych se hněvala má milá?! Jen nějak nestíhám číst Tvé povídky, jedeš jako dračice 😉💋 Měj krásný vikendik,brzo to doženu😉

    OdpovědětVymazat
  14. Mirijam28. září 2019 v 6:38

    [13]: Přestože mi tu poprchává, hned se mi rozradostnila tvář. I tobě hezký víkend. 💋🤗

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace