Co je to mezi nebem a zemí? Život.
Já věřím na něco mezi nebem a zemí. Věřím na život. Život je věčný a přesto neopakovatelný. V nevědomí, v duši máme zakomponovanou zkušenost z pozemského života, se kterou odcházíme. Do dalšího života si tuto zkušenost bereme sebou. Máme ji uloženu v lidském nevědomí. To proto, abychom se z přemíry informací nezbláznili. To, že jsme tu již jednou byli, může dokazovat fakt, že k některým lidem jsme abnormálně přitahováni. Setkáváme se "inkognito", aniž bychom věděli, že jsou to ti, kteří zůstali v naší mysli. Na některých místech máme pocit, že jsme tu již někdy byli. A co indigové děti? Dcera prostitutky a alkoholika, vyrůstající v nedůstojném prostředí. Abnormálně nadaná. Kde k tomu přišla?
Syn, racionalista, říká, že smrt člověka je jako počítač. 010101 - binární kód. Nefunguje, přestane dýchat, už to nerozchodí. Vypneš ho ze zásuvky, dosloužil. Vyhodíš ho, zahrabeš a nahradíš novým, lepším, výkonnějším. Život mu nevrátíš. Pragmatik.
Doufám, že smrt není úplný konec, že duše tu někde zůstávají.
OdpovědětVymazatJá to znám, já jsem třinácté převtělení kocůra seslané na svět, aby lidem působilo radost.
OdpovědětVymazat[1]:
OdpovědětVymazatSmrt je konec i začátek nového života. Život je věčný. Duše si někde lítají. Na zemi jsou v tobě, když žiješ. S každým narozením zase navštíví zem. Duše je nesmrtelná, nestárne, nepodléhá času.
[2]:
OdpovědětVymazatRozumím ti. Najala jsem si soukromého detektiva, aby pátral v mých minulých životech. Byl úspěšný, ale nevyřešil záhadu, co jsem byla před Kristem.
Vše je jak má být...nic se neděje náhodou...
OdpovědětVymazat[5]: Právě že je to mezi nebem a zemí a my tomu nikdy neporozumíme. Je to tak, jak to je. Vysvětlovat si to můžeme různě, ale tak to zůstane.
OdpovědětVymazatAno, rozumím ti. Já taky věřím, že je něco mezi nebem a zemí. Nedávno jsem četla něco na ten způsob a dala jsem si za úkol sehnat knihu ŽIVOT PO ŽIVOTĚ.
OdpovědětVymazat[7]: To je hezká a zajímavá kniha, pojednávající o této problematice. To si počteš.
OdpovědětVymazatK té dceři těch nezdárných rodičů chci jen připomenout, každý jsme upleteni 50 na 50, moje sestra je např jako kdyby z oka vypadla sestře mého otce, já jsem prý celá prababička. A můj syn,tak ten to schytal z obou stran. Někdo mezi nebem a zemí si z nás dělá pěknou legraci
OdpovědětVymazat[9]: Zkoušela jsem aplikaci face up, kde se můžeš nechat představit v mládí nebo ve stáří. Překvapilo mne, že jsem vypadala jako kdybych z oka vypadla mamce. Přitom všichni mi říkali, že jsem na otce. Tak nevím.
OdpovědětVymazat