Upír Dave a Bůh - 16. pokračování

8. kapitola

Setkání s Davem

David doplaval k ostrovu a namáhavě se škrábal na břeh. Dave odešel z chaty do města.
Pro sebe si cestou mumlal: "Když se možná zamiluju do Barbory, mohla by ovládat tělo Barbory. Do toho!" povzbudil se v duchu. Zaklepal slušně na dveře Barbořina domu. Barbora otevřela. "Dobrý den. Chcete si se mnou někam zajít?" "Ne, mám někoho. "Vím, že nemáte. Dave je mrtvý. Nebo myslíte toho vzteklého kamaráda?" "Jak to víte? Do toho vám nic není! Nashle," naštvala se Barbora a zabouchla dveře Davovi před nosem. "Krucinál!" zaklel Dave.

David na ostrově ulovil jídlo. Snědl ho syrové, byl strašně hladový. Po jídle kráčel divočinou. Po cestě uviděl kanibaly. Bylo to nechutné. Drželi člověka na stole rukama, i za nohy ho drželi a nožem ho rozřízli. Vyrvali mu srdíčko a ochutnali. Jedli samé vnitřnosti. U toho se usmívali. Davidovi se z toho dělalo špatně. Pomalu od nich pozpátku couval. Šlápl na klacek. Byl slyšet hluk. Kanibalové ho uslyšeli a rozběhli se za ním. Chytili ho a položili na stůl. Dva lidojedi se mu snažili držet ruce. Jenže David se ubránil. Další dva praštil pěstí a začal zdrhat. Byl už daleko. Unikl jsem jisté smrti, to bylo o fous, pomyslel si.

Teď se tu porozhlédnu. Ušel hezkých pár kroků a uviděl spící kanibaly. David k nim přišel, vytáhl nůž. Zacpal jim ústa a podřízl krky. Jednoho hezky po druhém Vzal si od nich krvavou sekeru. Popošel o jeden krok. Chtěl uříznout strom jeden, druhý, třetí a pak svázat. Jenže to neudělal. V moři uviděl ponořené letadlo.

Skočil do vody a dlouhými prsovými tempy se přiblížil k letadlu. Uviděl zabouchnuté dveře. Použil sekeru a několika krátkými tesy bouchl do dveří. Dveře se otevřely. Lidé vyplavali, rodiče také. Rodičům pomohl na ostrov. "Jste v pořádku, tati, mami? Jste v pořádku? Řekněte něco!" zoufale volal. "Ano, žijeme." "Díky, bože. Budu se o vás starat. Pečoval o ně. To trvalo týdny. Nejenom týdny. Uplynulo 11 let.

U Barbory dítě dosáhlo 12 let. "Mohu jít ven?" zeptal se vlkodlačí chlapec. "Ano, můžeš," souhlasili rodiče. Tak šel. Cestou na něho zavolali vlkodlaci. "Pojď sem, hochu!" Chlapec vykonal, co mu přikázali. Ví, že lidi jsou zlí. Zabijí nás a posmívají se ze strachu. My je předběhneme. Dělají to i upíři. "Vidíš ho tamhle?" "Jo, vidím." "Nejdříve zabij ty lidi. Pak to na něho svedeme. Bereš?" "Jo, beru." Vysoký chlapec je napadl a zabil. Tady máš zářící kouli. Sviť mu do očí." Poslechl je na slovo.

Dave padl. "Potři ho krví." Udělal to. "Půjdu domů," řekl chlapec. "Tak jdi." Když byl doma, lehl si do postele.

Druhý den v noci se Barbora šla projít. Uviděla Dava u mrtvých těl. Spal tam. Zamžoural. Jen pomalu otvíral oči. Vstal na nohy. "Vrahu!" "Co?" "Tys je zabil." "Ne! To jsem nebyl já. Chtěl bych být u tebe." "To ani náhodou. Jsi vrah!" Dave se podíval na ruky. "To jsem nebyl já! Někdo to na mne svedl. Vím kdo. Ten kluk." "Lžeš! Jsi vrah!"

Barbora odcházela. "Počkej! Já jsem to vážně nebyl!" "Jdi pryč! "Ne! Sakra," zanadával Dave a zamířil si to do hospody. Z hospody to jeden chlapík viděl. Rozhlásil to všem. Jak tam přišel, začali na něho pokřikovat: "Vrah!" Vytáhli pistole a zahájili palbu. Davea střelili do zad. To byla bolest. Podařilo se mu utéct do opuštěné budovy. Viděli ho. Začali pálit jako zběsilí. Dave si rychle lehl na zem. Netrefila ho jediná kulka. Lidé k němu přišli. Dave zadržoval dech a předstíral, že je mrtvý. "Je mrtvý!" prohlásil jeden z nich. Vrátili se do hospody.

Najednou se tam objevil Re. Jak vešel, lidé mu všechno řekli. Re si šel zkontrolovat, zda je živý nebo mrtvý. Dave se už postavil na nohy, zhluboka dýchal. Re ho napadl slovy: "Tys je zabil!" "Ne!" hájil se Dave, "neudělal jsem to!" "Lžeš!" "Tys to neviděl. Jsi naprd bůh." Skočili po sobě. Dave ho vyhodil rozbitým oknem. Reovi tekla z nosu krev. "Kašlu na něho!" vykřikl nahlas.

David na ostrově se už dlouho staral o rodiče. Vzal sekyru a šel do moře. Potopil se a prsa stylem doplaval až k letadlu. U něho dvakrát sekl sekerou. Letadlo se rozpadlo na dvě půlky. První půlka letadla vyplavala na vodu, druhá taky. "Pojďte!" zvolal na rodiče. "Dobře," zajásali rodiče. "Vezměte si ještě nějaký klacek na veslování!" volal za nimi David. Rodiče nalezli klacek, začali veslovat.

David s rodiči objevili ostrov, kde byla tajná vesnice. Tam vystoupil. Uviděl smutného Dava. "Ahoj! Chceš společnost?" oslovil ho. "Moc rád," odpověděl Dave. Dave začal do Davida hustit: "Vidíš to! Tu společnost, jak jí v domě polévku a povídají si. To bych chtěl taky. Rodinu! To nikdy mít nebudu," smutně řekl Dave. "Musíš si věřit, Dave!" povzbuzoval ho David. "Tobě to nevadí, že jsem upír," začal Dave. "Ne, nevadí, záleží na tom, jak se chováš. Člověk se nemůže ukvapovat. Když uvidí upíra, půjde pryč. Víš, že hrdina je každý z nás, protože překonává strach?" "To vím. Ale otec mi to říkal trochu jinak." "Jak ti to říkal?" ptal se zvědavě David. "Hrdina je každý z nás, protože v břichu vždycky přežil. Spletl jsem to. To mi neříkal otec, ani nikdo jiný." Davovi to říkal kamarád. "Jsme dvojčata. Zpočátku říkal pravdu, pak začal lhát. Dave se rozplakal.

Pane Bože, nikdy ji nezískám. Za to může ten vlkodlačí kluk. Silně kopl do auta. "On na tebe svedl vraždu a Barbora to viděla?" "Jo," odvětil Dave. Od toho dne se stali přáteli a povídali si. Někdy si na louce hráli na slepou bábu. Při jedné honičce to bylo jiné. Dave se zastavil, sundal šátek a řekl: "Něco mě napadlo. Ukradneme vlkodlakům hůl. Uděláme kouzlo. Barbora bude moje. Zamiluje se do mne." Dave ztišil hlas. Re bude ovládat Barboru. "Konečně!" s vítězným pokřikem zahulákal Dave. David ty výkřiky slyšel. Ztiš se, Dave. Potichu. Už mu ty výkřiky lezly na nervy. "Dost! Třeba se to nepovede!" vykřikl vztekle David. "Třeba taky jo," opáčil Dave, "jdeme!" vykřikl vzrušeně. "Ach jo," povzdechl David
a pomalu se loudal s rukama v kapsách. Dave strašně spěchal a vzrušením nemohl ani dýchat.

"Jsme tu!" zvolal s radostí. "Buď potichu! Jinak je probudíš!" Dave souhlasně pokýval hlavou. "Vezmi to. Je tam u toho spícího vlkodlaka. Hůl." šeptal Dave Davidovi.

Re říkal Barboře, že prvně si určitě začali ti kouzelníci v kapucích. Ti chtěli zabránit tomu, aby nevyhaslo slunko. Každá bytost je z magie. Magie je světlo ze slunce. Dave se nerozpustil v krev. Byl v kouzelném domě. Upíři tam mohli být a přemísťovat se nebo zabíjet. "Tebe jsem oživoval. Takže se nemýlím. Mizím. Musím se dotknout slunce, abych přidal magii." Re zmizel.

Vodník byl zelený. Šel za Barborou. Řekl jí: "Musím jít do vody nebo umřu. Proto jsem tak zelený." Po těch slovech skočil vodník do vody.

David podal Davovi hůl. "Díky," řekl Dave potichu. David šel k Davovi. Cestou potkali toho hocha. Hoch jim vytrhl hůl z ruky. "Teď je s vámi konec." Použil hůl na Davida. David zkameněl. Hoch to ještě chtěl použít na Dava, jenže Dave obratně uhnul. Dave pořádně uhodil do zelené koule. Hocha ta magie z té koule zasáhla. pokračování příště