Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka - 2. pokračování

Brána démona vypustila cosi čirého, co teď jej ovládalo velmimocnými čáry. Třáslo jím nadpřirozenou silou dávno mrtvé obludy z dávných dob, která před dávnými lety ovlivnila tisíce osobností čistého dobra. To zabránilo miliardám katastrof, u kterých se záhadně zjevil Jack, jakému rozbušila srdce elfka zázračným lektvarem. Bezvládně ležel uprostřed pohádkové říše neboli ráje. Svýma hebkýma rukama příjemně hladila Jackovu bílou tvář. Líbala ho. Probouzela pocity vzrušení, uspokojení. Vina však, že podvádí, nepřišla vůbec. Přece se dávno rozešli.



Až šlo mluvit, promluvil.

"Dík, ale známe se jenom krátko."

"Jo, promiň."

"Hele umíš lovit divokou zvěř?"

Opět omámený událostí předchozího dne místo odpovědi zaťatými pěstmi bušil všude možně. Polekaně naznačila, že se určitě musí zabavit nenásilnou činností. Proto pěstoval různé druhy celkem zajímavých bylin. Právě ony zastavily šíření nemocí rozšířených morem. Často mu dělala společnost. Přitom si připadal, nejlépe než kdy dřív. Učila jej marně, co chtěla, protože vnímal jenom její nádhernou přítomnost, o kterou by stál každý člověk. Zkoušel vymýšlet milostné básně, kvůli ní. Kdyby však zradila, snesl by to? Nebyl by v tom případě šílenec- vrah, který, by bral životy s psychickou bolestí jako ti násilníci, jací Jackovi zkazili život? A co krásná Lenka? Zvládne to sama? Říkal lež jako vysokou věž? Mýlil se? Má tuhle odsunout stranou, i když se s ní náramně baví? Beznadějně hledat své počáteční děvče zrovna tady? Mělo by to vůbec smysl? Miluje tu druhou, která je možná ještě hezčí? Anebo zbožňuje obě dvě stejnou vášnivou láskou? Ano? Ne? Tyto otázky zůstaly věčnými otázkami. Když mu nabídla soulož, nová myšlenka ho tížila, ale přesto nabídku přijal. Byl nervózní, protože neměl ani potuchy, jak se přesně dělá ta nechutná činnost podle některých výrostků, kterým většinou přijde legrační každá pitomost týkající se hnusných věcí a běžné funkce - milování. Samozřejmě těm vyzrálejším se soulože zdají úplně normální a jsou posedlí hledáním svých snů. Jack si ji užíval tak moc, že vypudil své zlé myšlenky.
pokračování příště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...