Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka - 3. pokračování

Oba bohužel přerušila jízda lokomotivy táhnoucí málo prostorné vagony s meči, štíty, odolným brněním, přilbou, královskou korunou pomalovanou určitými živočišnými stříbrnými zřetelnými symboly. Bojový lev znamenal útočnou vlastnost. Čilý hravý lachtan zase hravost a pruhovaná zebra rychlost. Chytrá sova bystrý rozum, hnědý medvěd vztek, pes rasa boxer kamarádství, šedá kočka zkušený zrak za okolností tmy, černý býk tvrdohlavost, pomalá želva hodně dlouhý věk. Tyhle předměty vezl vlak do moderní části proslulého města Fantazie. Jmenovalo se tak, protože bylo jasné, že díky ní nosí takový název. Obsahovalo svislou kolonii kovových splasklých úzkých budov. Vchod těchto staveb byl založený na dotyku ruky. Vzadu za rohem ulice Třešnice se rozprostíral binec opotřebovaných cigaret včetně zákonných i nezákonných návykových drog. Nebe bylo černé, ovály na obloze sytě růžové, krychle světle červené, jinak samá šeď. Jediný dopravní prostředek porouchaná zrezivělá tramvaj, jímž jel právě dnes Jack, projížděla obloučkovým tunelem po poškozených špinavých kolejích od zkažených potravin přes pole až k pobřeží. Tlampač oznámil zastávku Stará loděnice.

Zde pochopitelně byly historické lodě. Poblíž nich stánek, kam se dával slušný balík peněz, za což si koupil vstupenky do staromódní zcela prázdné lodi obklopeno krabicemi a masivními provazy. Jejím kormidlem nijak zvlášť znepokojený otáčel, prostě řídil podél chladných skal. Přitom si pžipomínal opuštění nové společnice - elfské bytosti. Mořská vlna, jejíž proud roztříštil Jackovo plavidlo, smetla plachetnice uspořádaných natěsno vedle sebe. Vzápětí žuchl na dno hlubokého moře, zatímco žralok žral spoustu ryb. Ty žraločí zuby rozkousávaly pravidelnými předkusy ono rybí maso, v čemž y vyšlehla lepkavá tekutina ve tvaru dívčí hlavy. Tyhle Jackovy halucinace zesilovaly na intenzitě přetrvávající ze svých současných krutých myšlenek, jakým se bránit neuměl a začal ztrácet dech a vědomí. Náhle se k němu zespoda vynořily ocasy mořských panen, kterých se malátně chytnul.


Nahoře rozsáhlý, prostorný prostor jeskyně natolik, že by se tam vešel obrovský počet tlustých krav, vyplňovalo poměrně moderní vybavení, což mu pomohlo přežít. Kamenitý povrch pokrývalo husté bahno, do něhož vpadl, jakmile ho vymrštilo plno ocasů. Ušpiněný tedy vstal a porozhlédl se po okolí svým ostřížím zrakem. Prostředí většinou obklopovalo hejno much číhajících poblíž jeskynních stěn pomalovaných obrazci srstnatých mamutů včetně usměvavých tváří neznámých pravděpodobně laciných přitažlivých žen dříve asi nahých kromě spodku obalený listy nadměrně vysokých palem ostrova takzvaného sídla kletby vyvolané pomocí prastaré účinné magie nejmocnějších živlů. Když učinil sebemenší pohyb noh, mouchy se rozletěly a zatarasily mu průchod ven. Přece jen zbyla nepatrná naděje, že by našel díru plnou hmyzu, čehož také dosáhl a plíživě jí prolézal pomalým tempem. Odstrkoval veškerý útočný hmyz slabou silou vyplýtvanou náročným cestováním. Cesta se zdála nekonečná, jakoby se proměnila ve vesmír. pokračování příště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...