Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka


OSUD JACKA




1. kapitola: Jackova nová společnice


Hlavou Jackovi probíhaly sny plné děsu. Škubal sebou, až se nakonec probudil. Celé roky jim vzdoroval, ale nyní mu nedovolily spát. Jistotu však necítil žádnou. Usilovně tedy pátral ve sklepě, zda nenajde nějaké vysvětlení. Z ničeho nic uslyšel praskání prken. Náhle se propadl. Silný proud vody ho vtáhl do jiného světa, kde potkal krasavici, o níž pořád snil. Jeho touha byla naplněna jako pohár - oslovil ji.

"Ahoj, jaké je tvé jméno?" Kráska se mile usmála a odvětila: "Lenka". Lenčin hlas zněl tak překrásně. V tu chvíli ho napadlo, že ji ukáže město, ve kterém žije. Hledal cestu, kudy se vrátit zpět. Velmi tiše ho pozorovala.

"Už to mám!" radostně zvolal. Spatřil šedé kameny, které vyčnívaly z průzračné vody. Skákali po nich, až se dostali na místo, jaké Jack dobře znal. Dostal výborný nápad. Opodál stála dvě kola. Využili šanci, kola si na chvíli zapůjčili. Nasedli na ně a šlapali lesní cestičkou. V okamžiku, kdy se začalo stmívat, zastavili. Jack se starostlivě zeptal:" Už nevidíme cestu, bylo by nerozumné pokračovat dále. Chtěla bys tady přespat?" "Ne, nemůžu. Musím domů, naši by mně zabili." "Nepřeháněj, nic si nebudou pamatovat, poněvadž umím kouzlit. Mohu je očarovat kouzlem zapomnění"zalhal. Později večer dívka usnula. Hlídal ji, cítil se za ni zodpovědný. Chodil sem a tam. Sedl si na kámen. Užíval si výhled. Viděl měsíc, jak lemuje vrcholky hor, menhiry, zelenou trávu, skály stojící v dáli. Nechal se unést výhledem a zapomněl vše důležité. Po chvíli se vzpamatoval. Jackova mysl se nažhavila jako plamen a v duchu si začal povídat: "Musím hlídat, já blb. Co když se něco stane? Třeba bude znásilněna nebo ji bude ublíženo či může být unesena nebo roztrhána vlky?"

Zkontroloval Lenku. "Uf," povzdychl hluboce. "Je v pohodě." Neopatrným krokem ji vzbudil. Ospalá víčka otevřela dokořán. "Promiň mi to," pravil Jack. Mávla rukou a odvětila: "To nic, stejně jsem nechtěla spát. Chytil ji za ruku a pravil:" Pojď, něco ti ukážu!" Lenka mu nevěřícně podala ruku. Obezřetně vcházeli na místo. Jack tady před malou chvílí byl. Spolu si sedli na zploštělý balvan, který byl poblíž. Zamilovaně hleděli na zapadající měsíc. Jack se pomalu přitulil. Lenka mu to oplatila. Strávili mnoho času společně. Objevovali různá okolí.
pokračování příště

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn