Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka


OSUD JACKA




1. kapitola: Jackova nová společnice


Hlavou Jackovi probíhaly sny plné děsu. Škubal sebou, až se nakonec probudil. Celé roky jim vzdoroval, ale nyní mu nedovolily spát. Jistotu však necítil žádnou. Usilovně tedy pátral ve sklepě, zda nenajde nějaké vysvětlení. Z ničeho nic uslyšel praskání prken. Náhle se propadl. Silný proud vody ho vtáhl do jiného světa, kde potkal krasavici, o níž pořád snil. Jeho touha byla naplněna jako pohár - oslovil ji.

"Ahoj, jaké je tvé jméno?" Kráska se mile usmála a odvětila: "Lenka". Lenčin hlas zněl tak překrásně. V tu chvíli ho napadlo, že ji ukáže město, ve kterém žije. Hledal cestu, kudy se vrátit zpět. Velmi tiše ho pozorovala.

"Už to mám!" radostně zvolal. Spatřil šedé kameny, které vyčnívaly z průzračné vody. Skákali po nich, až se dostali na místo, jaké Jack dobře znal. Dostal výborný nápad. Opodál stála dvě kola. Využili šanci, kola si na chvíli zapůjčili. Nasedli na ně a šlapali lesní cestičkou. V okamžiku, kdy se začalo stmívat, zastavili. Jack se starostlivě zeptal:" Už nevidíme cestu, bylo by nerozumné pokračovat dále. Chtěla bys tady přespat?" "Ne, nemůžu. Musím domů, naši by mně zabili." "Nepřeháněj, nic si nebudou pamatovat, poněvadž umím kouzlit. Mohu je očarovat kouzlem zapomnění"zalhal. Později večer dívka usnula. Hlídal ji, cítil se za ni zodpovědný. Chodil sem a tam. Sedl si na kámen. Užíval si výhled. Viděl měsíc, jak lemuje vrcholky hor, menhiry, zelenou trávu, skály stojící v dáli. Nechal se unést výhledem a zapomněl vše důležité. Po chvíli se vzpamatoval. Jackova mysl se nažhavila jako plamen a v duchu si začal povídat: "Musím hlídat, já blb. Co když se něco stane? Třeba bude znásilněna nebo ji bude ublíženo či může být unesena nebo roztrhána vlky?"

Zkontroloval Lenku. "Uf," povzdychl hluboce. "Je v pohodě." Neopatrným krokem ji vzbudil. Ospalá víčka otevřela dokořán. "Promiň mi to," pravil Jack. Mávla rukou a odvětila: "To nic, stejně jsem nechtěla spát. Chytil ji za ruku a pravil:" Pojď, něco ti ukážu!" Lenka mu nevěřícně podala ruku. Obezřetně vcházeli na místo. Jack tady před malou chvílí byl. Spolu si sedli na zploštělý balvan, který byl poblíž. Zamilovaně hleděli na zapadající měsíc. Jack se pomalu přitulil. Lenka mu to oplatila. Strávili mnoho času společně. Objevovali různá okolí.
pokračování příště
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace