Ze shora v popraskané puklině v mdlé záři, v níž lezl, visel na laně obalený mazlavým slizem starý muž. Ten sliz z něj mockrát zkoušel sundat, jenže se přilepil, zatímco pavouk nadměrné velikosti se přibližoval, čím dál blíž. Odnesl je oba do pavoučího údolí. Živil se dalšími ubožáky a krmil jimi syny. Malincí pavoučci obložili zemi svého domova čerstvě utkanou lepkavou pavučinou. Na ní byla uvázána masivním provazem osoba zahalená v ušpiněné kápi. Z jejích rohů kápě vlály hnědé vlasy, z jejích očí čišel strach. Zprava se houpala zcela prázdná klec. Vpravo od starce se společníkem Jackem střežili stráže vzácný poklad. Vypadaly jako ufoni z jiné obydlené planety těmato potvory. Jim se kymácel podobou stejný jazyk k lidem. Ale ostatní důležité části byly jiné akorát tmavě modrou barvou, avšak Jack věnoval pozornost té uvězněné. Nalevo stanula královna krvežíznivých příšer. Nosila prapodivný artefakt podobající se vynálezu slavného vynálezce. Tím zkoumala proud Jackových vzpomínek. Takže postupně zjišťoval, jak si předtím užíval. Dříve seděl na dřevěné židli, co vlastnoručně vyrobil. Na zahradě běžným vypuštěným bazénem lemoval stín umělého delfína. Napravo Jack postavil dřevěný plot, aniž by se někdo nabídnul, že bude slušně pomáhat. Za ním farmář sel obilí, vykopal brambory. Prý potkal středověkého krále, osvobodil princeznu, porazil možná nejmocnější obludu. Sledoval hrůzostrašný horor a vtom dni se spustil déšť ohnivých meteoritů. Jack z toho důvodu utíkal mezi prchajícími lidmi, kterými se zoufale prodíral. Nakonec dospěl ke kamenitému hradu, kterému by prospěla oprava. Obydlovali jej velice zlí cizinci, kteří odebrali matkám nemluvňata a schovali je do mnoha skrýší. Zavázali mamkám oční bulvy červeným malinko potrhaným šátkem. Proto hmataly po starých zdech cely včetně římsy. Pod ní byly domečky. Tam sídlili manželé těchto ustaraných maminek. Oni plánovali útěk, zmapovávali území, prodiskutovávali, co vymysleli, tvořili mapy, popisovali je názvy, aby se vtom vyznali. Věznitelé je donutili sledovat horory, kde panoval hlasitý povyk a rozruch.
Tohohle večera, kdy započaly povzdechy, navštívili kamaráda Richarda, do nějž vložili naprostou důvěru, až příliš vysokou. Tomu člověku svěřili životy, následovali ho k obrovské bráně. Najednou však přišla zrada. Přiložil k jednomu uprchlíku pistoli, svalil se na zem se strašlivým křikem. Kopl do něj nohou mockrát. Odhalil pravou vizáž sebe. Byl to šílený nalakovaný šašek, kterého strhnul zdatný vousatý chlap. Držel šaška, zpíval šaškovi nesmyslné básně se sarkasmem v hlase. Šašek se vzpíral, utápěl se v bolestech. Stačil se však překonat natolik, že dotyčného odhodil, vytáhnul lahvičku jedovatého jedu, který lil do úst uprchlíka rychlým tempem. Ostatní uspořádali pořádnou rvačku se šaškem, následně propukly sprosté hádky, nadávky. Navzdory sporům jim šašek dopřál pomstu, která vzrostla jako květina, takže vyhráli. Překročili práh vězení.
Plahočili se pustou krajinou obsaženou praskliny způsobené slunečními erupcemi. Přespávali v pohřební síni ve stínu. Pak zaslechli vřískot mladé paní Marie. Ta se k nim přidala. Přivedla na svět syna mocného vládce Samuela. "Bude mít jméno Samuel po mém snoubenci, prohlásila ona." "Pojmenuj si to dítě, jak chceš, stejně bude pouze ubohou přítěží," prohlásil jeden z nich.
pokračování příště
Komentáře
Okomentovat