Upír Dave a Bůh - 17. pokračování

9. kapitola

Pořádná akce

Letěl hodně daleko. Až ke kouzelnému domu, do kterého narazil hlavou. Dave šel za ním. Chtěl mu vzít tu hůl. Hoch se probral. Dave mu chtěl vzít hůl z ruky. Proměnil se
ve vlkodlaka. Na oba dva začal svítit měsíc. Davovi se roztrhalo oblečení. Byl teď vlk. Hoch taky. Začali se rvát na život a na smrt. Dave chránil hůl. Hoch ji vzal do packy. Stal se zase člověkem. Tedy vypadal tak. Holí kouzlil na Dava. Dave zkusil udělat obranné kouzlo. Udělalo se velké světlo. Dava to odvrhlo k Barbořině domu. Hoch udělal kouzlo. Všechny bytosti se proměnily ve vlkodlaky. Lidé přestali existovat, kromě Dava a Barbory. Davovi kouzlo dodalo nové oblečení. Vypadal skvostně. Barbora vyšla z domu. Dave vstal, upravil si svůj nový oděv a promluvil na Barboru: "Já jsem to neudělal. Vážně. Tak mi věř." Barbora se otočila a bodla ho nožem. "Barboro, proklínám tě!" řekl umírajícím hlasem. Dave se ještě otočil. Všichni jsou zlí. Barbora chtěla ještě jednou do něho vrazit nůž. Dave použil ochranné kouzlo. Teleportoval Davida sem a proměnil ho zase na normálního kluka.

David strčil do Barbory. Upadla. David chytil Dava za ruku, zvedl ho. Táhl ho, vlekl. Schoval se s ním za balvan. David křičel: "Dave, prober se! Dave! Nesmíš zemřít …" nedořekl, rozplakal se. Znovu zařval: "Dave, prober se!" Dave se probral a promluvil: "Žiju, Davide." "Najdu doktora!" volal David. Hlas mu přeskočil. Uvědomil si, že tu žádný není. Je, ale pouze vlkodlačí. "Vlkodlačí doktor mne nevyléčí. Všichni jsou vlkodlaci. Možná jsme tu zůstali jenom my dva. Upír a člověk," sděloval mu Dave umírajícím hlasem. Pak pokračoval: "Znič tu kouli nebo celou hůl! Všechno se vrátí do normálu, když to zničíš. Pokud zemřu, budu upírem Davem na věky. Na památku. Budu stále oslavovanej. Hrdina budu. Přitom …" David mu skočil do řeči. "Spíš já! Máš pravdu. Máš pravdu. Nebudou vědět, kdo je kdo," pokračoval Dave. David zase rozumoval: "Ty jsi stále hrdina, i já. Každej! Já budu spíše ten druhý typ hrdiny." "Máš pravdu," z posledních sil ze sebe vypravil Dave umírajícím hlasem.

Dave zakouzlil a řekl: "Jdi do lesa se mnou. Rovně a doleva. Uvidíš chatrč. Zaklepej
na dveře. Pokud budou otevřené, vejdi, pozdrav. Stará paní se o mne postará. Jak to uděláš, určitě tam budu. Splň úkol. Zachraň svět."

"Dobře," odvětil David a zamířil si to do města. Aby nebyl napaden, schovával se za strom nebo balvan. Dorazil do chatrče.

Anička se starala o Dava. Našla v lese kouzelný lék. Světle modrou tekutinu. Byla to kouzelná voda. Ona tomu říkala lektvar uzdravení. Šla s tím k Davovi: "Otevři pusu a napij se!" přikázala. Dave se zhluboka napil. Srdce se uzdravilo, rána kouzlem zmizela. "Žiju! Žiju! Žiju!" výskal Dave radostně a vyběhl do lesa. Ani nevěděl jak a ocitl se až ve městě. Úplně zapomněl, že jsou poslední - David, Dave, Anička. Pořád dokola křičel: "Žiju!" Anička si řekla: "Ještě, že to kouzlo nepostihlo les." Oni riskovali. Nevěděli, kdo je postižen a kdo ne. Dava chytili. Z vody vystoupil další vlkodlak. Vrhli se na něho. Dave se pokusil o kouzlo. Nic se nestalo. Už nezbyla ani kapka! "Vypotřeboval jsem to, sakra!" proklínal se Dave.

David se schovával a házel kamínky do zelené koule. Vlkodlačího kluka to pořád dlouhou dobu vracelo do zelené koule. Chlapec se snažil Davida zahlédnout. Byl u toho kouzelného domu. David chtěl hodit další. Chlapec ho uviděl. Holí použil kouzlo na jeho ruku. Ruka se mu vykroutila dozadu. Celým tělem mu projela ostrá bolest. Kameny mu vypadly z ruky. Chlapec ho popadl za vlkodlačí ruku. Táhl ho do města. "Teď budeš vlkodlak!" Budeš mě poslouchat!"

Jakmile vyřkl tato slova, objevil se Re a vytrhl mu hůl z ruky. Odkouzlil Davidovu vlkodlačí podobu. David utíkal.

Chlapec tu hůl znovu získal. Proměnil Davida znovu do vlkodlačí podoby a přinutil ho,
aby ho poslouchal. David se proměnil. Chlapec pravil: "Jdi pryč!" David to udělal. Chlapec vykřikl. "Jděte pryč! Nechte ho být!" Oni to udělali.

Chlapec kouzlil na Dava. Řekl mu: "Dopadneš jako víš kdo a co! Proměna nastala. Re mu hůl zase sebral z ruky a proměnil Dava zpátky. "Už ti věřím," řekl a hodil mu lahvičku vrácení se do minulosti. Dave ji chytil. Re se s ním dlouho handrkoval. Dave byl celý udýchaný v chatrči. Jsme poslední! Všichni jsou vlkodlaci!" křičel plačtivým hlasem. "Doufám, že Re porazí tu svini! Podej mi sklenku, babizno! Promiň, Aničko!" omluvil se později Dave. Anička splnila pokyn. Dave nalil lektvar minulosti do sklenky. "Zapomněl jsem! Nejsem tam ten Dave! Tvůj bratr? Ten ano," zalhal Aničce. Dave si sedl na židli. Re se pořád pral. Nakonec hodil pět kamínků do koule. Chlapec odletěl do kouzelného domu. Ten se proměnil v sopku. Padl přímo do lávy i s holí. Hůl se zničila. Z té hole se stalo kouzlo. Z lávy se stala voda. Z vody se objevil první Dave. Plaval a vylezl na kamennou zem. Voda se proměnila v lávu. Vlkodlaci se stali, čím byli. Barbora si všechno pamatovala. První Dave čekal do rána. Re se tam šel podívat. Zakouzlil. Sopka se stala domem. Dave číslo jedna ho pozdravil. Vyšel ven na procházku do lesa. Re se k němu teleportoval. Jejda. Dal jsem to špatnému. Uvědomil si to. "Pojď za mnou," řekl Re Davovi. První Dave ho tedy sledoval. Došli k druhému Davovi. Druhý Dave se na ně podíval. "Je to nalité," řekl druhý Dave. První Dave se napil. Vzpomněl si na ten úraz. Zastavilo se mu srdce. Jeho duše zavzpomínala. Druhému Davovi se stalo to stejné. Ne úplně. Nevrací se do minulosti. Bylo to moc velké zranění. Fungovalo by to na všechny živé. "Úplně to vrátilo, jak to bylo," řekla Anička.

David se tou dobou objevil v chatrči. "Dave!" zakřičel. Dave padl a zemřel. Davidovi svítili ruce. Dotknul se Dava. Magie přešla na druhého Dava. Daea to ožilo. Dave se zvedl a poděkoval. Je po všem. Rodiče se nevrátili..……..?" řekl smutně.

Rodiče veslovali. Zastavili se na ostrůvku. Byli v tajné vesnici. David se šel podívat do vesnice. "Ahoj, tati a mami!" vykřikl radostně. Zavedl je do chatrče. "Nalij jim něco k pití!" vykřikl na Aničku. Anička nalévala pití. Pili, seděli u stolku. Povídali si zážitky svých životů. Usmívali se u toho. Anička jim dala jídlo. Jedli, pochutnávali si. "Je to lepší jídlo než od fotra." "Nebuď drzej, Davide, nebo to schytáš." David mlčel a jedl. Otec také nic neříkal. Máma byla zařezaná a nevypravila také ze sebe ani slovo. Dokonce i Anička nevydala ze sebe ani hlásku. Málem si ani nevšimla, že nemá kalhoty a boty. Byla tolik zažraná do jídla. Nevšimla si toho. David nemohl uhasit žízeň. Vypil snad celou studnu vody. Jídlo jenom uždiboval. Anička se dívala do zrcadla, jak je krásná. pokračování příště