Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka - 5. pokračování

Následujícího dne, kdy vypukla válka proti statným trpaslíkům v práci ve starých dolech, nemrtví obklíčili tu pohřební síň. Nato hlasité hlasy mužů prozrazovaly nebezpečný plán. Proplétali se zapeklitými chodbami. Blouznění neustávalo. Neměli nejmenší šanci. Neztracení muž a cizinka sestoupili po kamenitých schodech na pustou holou krajinu pohlcenou horkem. Tou se plahočili. Zamířili si to na hlavní nádraží. Hlavní nádraží zaplňovali špinaví bezdomovci. Povalovali se na lavičkách. Krmili se zbytky zkažených jídel, pili tvrdý alkohol, obtěžovali civilizované turisty porno časopisy. Zuřivě se mlátili. Naštěstí se zde nezdržovali, chytli si rychlík. Odvezl je do zapomenuté země.


Dále pokračovali do chrámu, v němž položili ubohé děťátko. Chtěli jej obětovat bohům, aby svět spravili. Jack tyhle dva následoval. Vzal ho a oni uhodili Jackem o zem. Pevně dítě svíral, přeživší jej hodlali ubodat nožem. Mohl sice vyzkoušet vzít nejbližší nůž a zabít tyhle věřící, ale vraždit, kvůli polomrtvému dítěti na pokraji smrti byla naprostá pitomost, umíralo. Vzdal se. Už dávno postrádalo smysl vůbec existovat.


Zprva si vybavoval zrádkyni, pak polo lidskou bytost. Propadl přívalu deprese. Žádný domov, bezpečí, žádné holky, žádná báječnost, ocitnutí na hrozném místě. Především uvažoval, zda uvalit na Lenku zločiny nebyla obrovská chyba.



2. kapitola: Současnost

V současnosti nástroj nasazený na Jackovi z něj seskočil a vybuchl malým výbuchem, pak Jack upadl do bezvědomí. Potom vstal ze země nasprejované šatlavy nechutnými obrazci. Poblíž nich se nacházel zlatý oltář. Blízko něho známí násilníci drželi přítelkyni, ta promluvila: Usmrtila jsem tvé příbuzné, poslala jsem zabijáky, zapálila obydlí občanů té středověké vesničky, svedla na tebe tenhle čin."

Jack poznal, kdo to skutečně je.

"Lenko?"

"Ano," potvrdila Lenka."

"Vysvětli mi to, prosím."

"Jen tak," odpověděla, "jednoduše."

"Odejdi prosím," požádal dost hrubě Jack. Oč žádal, splnila naštěstí bez jakýchkoliv námitek. Ihned poté zaslechl čísi rozsáhlý rozhovor. "Martine, stačí přeci získat artefakt ovlivňující čas. Jestliže se nám tohle podaří, budeme moci vrátit několik set let století. Náš experiment určitě zavraždí naše nepřátele. Ten opravdový Jack pravděpodobně zahynul. Potřebujeme…." pokračování příště




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...