Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka - 5. pokračování

Následujícího dne, kdy vypukla válka proti statným trpaslíkům v práci ve starých dolech, nemrtví obklíčili tu pohřební síň. Nato hlasité hlasy mužů prozrazovaly nebezpečný plán. Proplétali se zapeklitými chodbami. Blouznění neustávalo. Neměli nejmenší šanci. Neztracení muž a cizinka sestoupili po kamenitých schodech na pustou holou krajinu pohlcenou horkem. Tou se plahočili. Zamířili si to na hlavní nádraží. Hlavní nádraží zaplňovali špinaví bezdomovci. Povalovali se na lavičkách. Krmili se zbytky zkažených jídel, pili tvrdý alkohol, obtěžovali civilizované turisty porno časopisy. Zuřivě se mlátili. Naštěstí se zde nezdržovali, chytli si rychlík. Odvezl je do zapomenuté země.


Dále pokračovali do chrámu, v němž položili ubohé děťátko. Chtěli jej obětovat bohům, aby svět spravili. Jack tyhle dva následoval. Vzal ho a oni uhodili Jackem o zem. Pevně dítě svíral, přeživší jej hodlali ubodat nožem. Mohl sice vyzkoušet vzít nejbližší nůž a zabít tyhle věřící, ale vraždit, kvůli polomrtvému dítěti na pokraji smrti byla naprostá pitomost, umíralo. Vzdal se. Už dávno postrádalo smysl vůbec existovat.


Zprva si vybavoval zrádkyni, pak polo lidskou bytost. Propadl přívalu deprese. Žádný domov, bezpečí, žádné holky, žádná báječnost, ocitnutí na hrozném místě. Především uvažoval, zda uvalit na Lenku zločiny nebyla obrovská chyba.



2. kapitola: Současnost

V současnosti nástroj nasazený na Jackovi z něj seskočil a vybuchl malým výbuchem, pak Jack upadl do bezvědomí. Potom vstal ze země nasprejované šatlavy nechutnými obrazci. Poblíž nich se nacházel zlatý oltář. Blízko něho známí násilníci drželi přítelkyni, ta promluvila: Usmrtila jsem tvé příbuzné, poslala jsem zabijáky, zapálila obydlí občanů té středověké vesničky, svedla na tebe tenhle čin."

Jack poznal, kdo to skutečně je.

"Lenko?"

"Ano," potvrdila Lenka."

"Vysvětli mi to, prosím."

"Jen tak," odpověděla, "jednoduše."

"Odejdi prosím," požádal dost hrubě Jack. Oč žádal, splnila naštěstí bez jakýchkoliv námitek. Ihned poté zaslechl čísi rozsáhlý rozhovor. "Martine, stačí přeci získat artefakt ovlivňující čas. Jestliže se nám tohle podaří, budeme moci vrátit několik set let století. Náš experiment určitě zavraždí naše nepřátele. Ten opravdový Jack pravděpodobně zahynul. Potřebujeme…." pokračování příště




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...