Přeskočit na hlavní obsah

Osud Jacka - 5. pokračování

Následujícího dne, kdy vypukla válka proti statným trpaslíkům v práci ve starých dolech, nemrtví obklíčili tu pohřební síň. Nato hlasité hlasy mužů prozrazovaly nebezpečný plán. Proplétali se zapeklitými chodbami. Blouznění neustávalo. Neměli nejmenší šanci. Neztracení muž a cizinka sestoupili po kamenitých schodech na pustou holou krajinu pohlcenou horkem. Tou se plahočili. Zamířili si to na hlavní nádraží. Hlavní nádraží zaplňovali špinaví bezdomovci. Povalovali se na lavičkách. Krmili se zbytky zkažených jídel, pili tvrdý alkohol, obtěžovali civilizované turisty porno časopisy. Zuřivě se mlátili. Naštěstí se zde nezdržovali, chytli si rychlík. Odvezl je do zapomenuté země.


Dále pokračovali do chrámu, v němž položili ubohé děťátko. Chtěli jej obětovat bohům, aby svět spravili. Jack tyhle dva následoval. Vzal ho a oni uhodili Jackem o zem. Pevně dítě svíral, přeživší jej hodlali ubodat nožem. Mohl sice vyzkoušet vzít nejbližší nůž a zabít tyhle věřící, ale vraždit, kvůli polomrtvému dítěti na pokraji smrti byla naprostá pitomost, umíralo. Vzdal se. Už dávno postrádalo smysl vůbec existovat.


Zprva si vybavoval zrádkyni, pak polo lidskou bytost. Propadl přívalu deprese. Žádný domov, bezpečí, žádné holky, žádná báječnost, ocitnutí na hrozném místě. Především uvažoval, zda uvalit na Lenku zločiny nebyla obrovská chyba.



2. kapitola: Současnost

V současnosti nástroj nasazený na Jackovi z něj seskočil a vybuchl malým výbuchem, pak Jack upadl do bezvědomí. Potom vstal ze země nasprejované šatlavy nechutnými obrazci. Poblíž nich se nacházel zlatý oltář. Blízko něho známí násilníci drželi přítelkyni, ta promluvila: Usmrtila jsem tvé příbuzné, poslala jsem zabijáky, zapálila obydlí občanů té středověké vesničky, svedla na tebe tenhle čin."

Jack poznal, kdo to skutečně je.

"Lenko?"

"Ano," potvrdila Lenka."

"Vysvětli mi to, prosím."

"Jen tak," odpověděla, "jednoduše."

"Odejdi prosím," požádal dost hrubě Jack. Oč žádal, splnila naštěstí bez jakýchkoliv námitek. Ihned poté zaslechl čísi rozsáhlý rozhovor. "Martine, stačí přeci získat artefakt ovlivňující čas. Jestliže se nám tohle podaří, budeme moci vrátit několik set let století. Náš experiment určitě zavraždí naše nepřátele. Ten opravdový Jack pravděpodobně zahynul. Potřebujeme…." pokračování příště




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn