Přeskočit na hlavní obsah

Jednoduché komunikační pravidlo k záchraně manželství

Jednoduché komunikační pravidlo může zachránit vaše manželství. Naučte se spojit a naslouchat.

Fejetonistka Ellen Goodmanová kdysi citovala přítele, který dal její dceři nádhernou radu:

"Mluv, mluv, mluv!" říkávala její matka. Vylepšil jsem to radou a vznesl jsem: "Poslouchej své nápady a čas od času přidávej poznámky pod čarou."

Všechny způsoby mluvení však nejsou rovnocenné. Jednou z výzev v manželství jsou autentická tvrzení v "já" formě, která vyjadřují naše přesvědčení a pocity bez posuzování či útoku na vašeho partnera. To může být dost snadné, pokud váš partner rázně souhlasně přikývne ("Myslela jsem, že budeš dnes večer skvělý") nebo pokud se jedná o neutrální záležitost ("Vím, že se ti líbí vanilka, ale dávám přednost čokoládě"). Ale když se zabýváte defenzivním partnerem nebo záležitostí, která vzbuzuje emoce, nic není jednoduché ani snadné.

Tvrzení v JÁ formě při obtížné konverzaci však může vyústit v explozi nebo až k všestrannému boji. Prohlášení "JÁ" začíná slovy "Myslím…" "Cítím…" "Obávám se…" "Chci…" Zkoušejte tento způsob prohlášení.

A co je nejdůležitější, nezapomeňte, že pravdivé prohlášení v "já" formě, první osobě:
  • se jenom lehce zdůrazňuje
  • neposuzuje a neobviňuje
  • neznamená, že druhá osoba je zodpovědná za vaše pocity nebo reakce
  • je jen o vás, nikoliv o vašem partnerovi.
Každé "ty" ("ty" vládneš, řídíš!") Může být změněno na "JÁ". ("Musím zde učinit vlastní rozhodnutí"). Mějte však na paměti, že změna gramatické struktury vašich vět je jen částí výzvy. Musíte také dostat správnou intonaci do vašeho hlasu. Intenzivní, reaktivní tón "vrátí" i ty pečlivě zkonstruované "JÁ" tvrzení "a může narazit na obviňování. Zdržte se jakékoliv komunikace, dokud vyjadřování v první osobě nebude útočné.

Upozornění: Pozor na pseudojazyk "JÁ"! (Pseudojazyk "JÁ" - zdá se, že mluvím v první osobě, ale není tomu tak)

Můžeme si myslet, že mluvíme v jazyce "JÁ", když před větou používáme "myslím" nebo "cítím", ale to neznamená, že tomu tak skutečně je. Někdy je snadné odhalit pseudoprohlášení v JÁ formě - první osobě, ("Myslím, že máš narcistickou poruchu osobnosti"), která posuzuje nebo diagnostikuje druhou osobu.

V mnoha případech však může být rozdíl mezi pravdivým "JÁ" tvrzením a pseudo "JÁ" tvrzením jemný. Můj přítel vypráví tento příběh o své ženě Jill. Je to dobrý příklad jeho manželky, která učinila prohlášení v první osobě, které bylo opravdu "tvým" prohlášením, převlečeného do "mého" oblečení.

Můj přítel píše: V mojí domácí kanceláři byl v poslední době nepořádek a Jill, která sdílí tento prostor, je mnohem energičtější a pořádkumilovnější osoba než já. Po pohledu na hromady papírů všude na mém stole a podlaze mi řekla:

"Když vstoupím do této místnosti, mám pocit, že se naše domácnost úplně rozpadá."

Úplně se rozpadá! Naše domácnost? Jsem její pracovitý věrný partner 14 let, a protože kancelář je z poloviny zavalena nepořádkem, tak jí připadá naše domácnost jako všechno, co se kolem ní rozpadá? A přesto, když jsem řekl: "To je velmi tvrdé prohlášení," prostě odpověděla:" No, je to, jak to cítím. "

Jak na to mohu odpovědět?

Je nepravděpodobné, že by partner měl prostor na to, aby zvážil své chování, ještě méně je pravděpodobné, že se bude za to omlouvat, zvláště pokud se domnívá, že by položil hlavu na špalek, uzavřel prostor veškeré komunikaci a převzal odpovědnost nejen za své chování, ale také za vaše neštěstí.

Pamatujte si toto: Prohlášení v první osobě - JÁ formě - by mělo sloužit k objasnění naší pozice, ne jako trojský kůň pro pašování soudů a obvinění.

Harriet Lerner, Ph.D., je autorkou mnoha knih, včetně New York Times bestselleru, Tanec hněvu a Proč se nebudete omlouvat: Léčení velkých zrad a každodenních zranění.


Zdroj:
Překlad: Mirijam
 

 

Komentáře

  1. To ano.. Ale snadnější je vytycit zásady než je potom dodržovat..

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: jsou vypjaté situace. Důležité je i v těchto situacích vidět si do úst a nesnažit se vítězit vždy nad tím druhým. 😊

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: Zvláště, když se člověk cítí ohrožen, ponížen, zneuctěn, ublížen...
    Někdy řeknu AHA na problémovou situaci a přítel se toho chytne a jak chceš potom reagovat, když jsi ani nic neřekla?

    OdpovědětVymazat
  4. Jednoduché pravidlo k zachráně zní: nikdy se nežeň! :)

    OdpovědětVymazat
  5. [5]: Znáš to. Ti, co jsou mimo chtějí dovnitř a ti, co jsou v něm, chtějí ven. (v manželství) A záchrany není ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...