Přeskočit na hlavní obsah

Žena za volantem

"Můj manžel mě nechce nechat řídit naše auto, protože jsem žena," vyjadřuje se jedna čtenářka v uvedeném článku. Mariella Frostrupová, která se k tomuto problému vyjadřuje, vnímá chování muže jako kontrolu ženy a říká, že pokud není hrozná řidička, je třeba si o tom vážně promluvit.



Foto: Chris Rout/Alamy


Dilema. Můj manžel mi nedovolí řídit auto, když v něm sedí. Akceptovala jsem to, ale poslední čtyři měsíce jsem to zpochybňovala. Teď, když máme syna, nechci, aby vyrůstal a myslel si, že hlavní slovo má táta. Když jsem to poprvé zmínila, mimochodem jsem řekla, že já budu řídit z domu a nemyslím si, že by to byl velký problém, ale byl. Hodil po mně klíče a měl obličej jako hrom. Jindy jsem šla do města a chtěla také dojet domů, ale očekával, že vystoupím ze sedadla řidiče, ve kterém jsem už byla. Odmítla jsem, byl naštvaný a zůstal doma. Díky tomu jsem si uvědomila, že to není pro mne přijatelné. Celé roky jsem se vyhýbala situacím, kdy bychom mohli cestovat společně, ale když to uděláme, vypění. Přemýšlím o tom, že mu vyhovím a budu pasivní cestující, ale nemyslím si, že to dokážu. Musí mít nějaký strach z toho, že řídí žena, ale nebude se mnou o tom mluvit. Diskutovala jsem o tom s přáteli a rodinou a souhlasí s tím, že je to směšné, a měla bych to změnit, ale nakonec by nás to rozdělilo.

Mariella odpovídá: "Jak padesátá léta! Dokonce i jako metafora slova potřebující být "pod kontrolou" jsou docela transparentní. Pokud byste mi psala, když jste odešli do důchodu, byla bych o něco méně překvapená, ale zmiňujete se o nedávném porodu dítěte, což vás řadí do věkové skupiny, kde by se takové stereotypní přivlastnění rolí již nemělo používat. První otázku, kterou si musíte položit, je, zda vás tento muž mentálně nezneužívá. Chování, které popisujete, by mohlo být určitě považováno za extrémní formu šikany. Neříkáte, jestli scéna kolem vozu je jednorázová nebo svědčí o každodenní kontrole, kterou vykonává. Pokud ano, kdo má v ruce volant, je až ten nejmenší problém, který máte; a je třeba uvažovat o tom, že se vy a váš syn od manžela oprostíte.

Toto téma použiji pro rozjímání a budu pracovat s tím, co mám. Je těžké si představit chlapa mé generace, včetně vašeho a věřit, že má právo nárokovat si sedadlo řidiče. Pak znovu, pokud můžu na chvíli odbočit, od té doby co Paula Hamiltonová odhodila klíčky od auta v tehdy revoluční reklamě na Volkswagen v 80. letech, pokud jde o genderové role v automobilovém průmyslu, sotva to byl krok vpřed a doba pokročila. Klišé hatchbacků pro dámy, ohromné, luxusní vozy pro chlapce stále přetrvávají, což potvrzují i motoristické pořady Top Gear a The Grand Tour prezentované muži.

Jako řidička Land Rover Discovery jsem byla zcela nedávno vyhnána do své nejnovější kampaně nabité testosteronem. Když jsem vyjadřovala své myšlenky na sociálních médiích, potkala jsem překvapivě analogické postoje. Zatímco Charlie Boorman a Ewan McGregor a nějaký počet chlápků dostávají zaplaceno a jsou hodně sponzorováni, aby prezentovali svá epická dobrodružství na malých obrazovkách, kurážná, vtipná, průzkumnice Lois Pryce, vystupovala v mé antologii "divokých žen", je motorkářkou tělem i duší a projela Afrikou, Amerikou, napříč Íránem a nikdo jí nenabídl ani náznakem televizní dobrodružství…

Stejně jako ve vaší současné situaci bych ráda řekla, že se o nic nejedná, ale není tomu tak. Jak se vám podařilo dostat se do takovéto situace? Už kdysi bylo považováno za přijatelné, že chodec uchopí volant. Pokud nemůžete plynule vyjednat sdílené řidičské povinnosti, vydláždíte si cestu vztahu jakýmsi neuvěřitelně skalnatým terénem, kterým pojedete.

Chtěla bych se vrátit k otázce, zda je tento problém s řízením jediným bodem sporu mezi vámi, nebo zda existují i jiné oblasti podobné této drakonické dominanci. Pokud ano, jak jsem řekla na začátku, přemýšlela bych o tomto vztahu vážně. Nechcete, aby váš syn vyrůstal a myslel si, že ženy by neměly řídit, nebo že si muži mohou vybrat na základě šikanování. Nemůžete vytěsnit nebo oddělit tuto částečnou slabůstku od vašeho vztahu. Rovnost znamená přesně toto: oba jste přijali to, že budete konat vše, co je pro vás nejlepší a jak nejlépe umíte, a doufejme, že si vzájemně budete kompenzovat své nedostatky.

Což mě přivádí ke kvalitě vaší jízdy. Pokud jste agresivní nebo nekompetentní řidička, nyní je vhodná doba si to přiznat a vzít si pár lekcí. Pochybuji, že tomu tak je, ale vyplatí se to v každém případě. Vždyť se to týká osobní bezpečnosti, bezpečnosti vašeho syna a vašeho manžela. Nejedná se jen o zavádějící vnímání mužství.

Diskutovali jste o tom s přáteli a rodinou. Existuje nějaká šance na užitečný zásah někoho z nich? Jediným přijatelným výsledkem je sdílená péče o klíče od auta. Pokud chcete alternativu k rozhodnému prosazování svých práv a vaše auto se neřadí k těm opravdu nejluxusnějším a nejvzácnějším, můžete zkusit poukázat na to, že to opravdu není auto, které by měl řídit pouze on. Udělám-li si legraci a přivedete-li ho k myšlence, že řídit vaše auto je vaše přednostní právo a on by měl přijmout podřízenou roli řidiče, určitě si toho všimnou trollové v sociálních médiích! Vaše druhá volba je řešení problému klidně, nevzrušeně a s nadhledem tváří v tvář jeho nelogickému a neudržitelnému postoji. Nejdříve mu řekněte, aby zavřel oči, a když je otevře, probudí se a uvědomí si, že žije v 21. století.

Já bych nesměšovala řízení vozu se šikanou, pokud se šikana neprojevuje i v jiných oblastech vzájemného vztahu. Znám poměrně hodně mužů, pro které automobil představuje druhou manželku. Tak si ho hýčkají a cení a předat volant ženě je pro ně skutečně problém. Manželka se spíše hodí k tomu, aby auto udržovala v čistotě, pokud pán chce ušetřit za myčku.

Navíc se traduje, že žena za volantem představuje nebezpečí a je špatný řidič. Osobně si myslím, že žena řídí stejně kvalitně jako muž, byť méně agresivně. Muži většinou namítají, že ženy jednají emocionálně, nemají v sobě zakódováno jednoznačné rozhodnutí v problémových situacích. Myslím, že v pudu sebezáchovy jednají ženy stejně jako muži.

Připadá mi, že neodpovědnými řidiči jsou spíše mladí, většinou pánové, se silnými vozy, začínající řidiči, lidé pod vlivem alkoholu a drog. Nebezpečí na silnici představují také senioři, zvláště ti, kteří nejsou v optimálním zdravotním stavu a řídí už jen zřídka. Ohrozit vás mohou i profesionální řidiči, co jezdí dálkové tratě s nákladními automobily buď vlivem vyčerpání nebo svou bezohlednou jízdou. A to jsem nezmínila ani hazardéry, kteří jezdí v protisměru, pořádají různé akce, které odporují dopravním předpisům, předepsaným rychlostem a ohrožují nejen sebe, ale i ostatní účastníky silničního provozu.

Budu ráda, když mně můj názor potvrdíte, nebo vyvrátíte.

Zdroj:
Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

  1. To nemohu posoudit. Já jsem GPSka, driver je moje milostivá...
    /Já bych se za volantem moc kochal/

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: To jsi výjimka. Většina mužů nechce volant pustit z ruky, ještě se kochají a ještě za volantem blbnou.

    OdpovědětVymazat
  3. DDD, když jsem jela se svým otcem, byla jsem schopna jet v protisměru, s manželem, vystupuji a fakuju ho, s Mladším, kterého jsem naučila řídit už v deseti, je to pohoda.. Minulou cestu na dálnici jsem se mu svěřila, že jsem v Mazdě( dárek od manžela), ještě nezařadila šestku, jeho odpověď: šlápni na spojku, já zařadím. ( vylo to skvělé byla jsem matka -gangsterka :),  kdyby to ti dva věděli, trefilo by je... když na to pomyslím, mám neskutečně dobrý POCIT. DDD

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Toto jsou rady zkušené řidičky.
    Taky jsem jednou v Cadyně chtěla dohnat auto, které mě hrozně iritovalo, pak jsem si uvědomila, že honím policejní vůz ...

    OdpovědětVymazat
  5. pribehynaivniblondyny7. listopadu 2019 v 13:54

    Miluji řízení. Samozřejmě že i chybuji, ale snažím se být ohleduplná k ostatním řidičům. Mám ráda rychlou jízdu, ale preferuji bezpečnost. Chlapa vedle sebe snesu jen málokdy...nechci si připadat znovu jako v autoškole 😀😀 V životě mě pochválili za řízení pouze dva chlapi a to ten jeden byl můj otec, to bylo pro mě nejvyšší pochválení! Děkuji za krásný článek 💋

    OdpovědětVymazat
  6. Je vidět, že řídíš s nadhledem a ještě k tomu ráda. Což potvrzuje můj názor, že ženy nejsou za volantem o nic horší než muži. Já jsem se s tím svým taky rvala o volant.

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Tleskám, to vůbec není špatné, snad "chlapci policajtský" dodržovali rychlost

    OdpovědětVymazat
  8. Oni ano a byli hodní, nevystavili mi ban.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...