S kamarádkou jsme se vypravily údolím Ponávky. Cestu jsme
zahájily v Soběšicích u Klarisek. Klarisky je autobusová zastávka,
pojmenovaná podle kláštera sester Klarisek.
Foto: ze
stránek sester Klarisek
Nový klášter klarisek v Soběšicích byl posvěcen
1. listopadu 1997. Klarisky žijí v odloučenosti v klauzuře jejich
kláštera, kam nikdo jiný nemá přístup. Tento prostor ticha a modlitby opouštějí
jen když je to nutné. Nevykonávají žádnou apoštolskou či charitativní činnost. Hledají
Boha a jsou hluboce ponořeny v modlitbách. To je jejich zvláštní misie uvnitř
církve. V současné době má jejich společenství devět sester. Chudé sestry
svaté Kláry – klarisky - je církevní římskokatolický ženský řád.
Foto: Soběšice
Tady začala naše 18 km cesta. Vyrazily jsme ze Soběšic, což je malinkatá
původně samostatná obec o rozloze asi 6 km2. Nyní je součástí Brna a
žije zde kolem 2 300 obyvatel. Soběšice jsou velmi dobře vybaveny.
V současné době zde probíhá rozsáhlá výstavba rodinných domů.
Heřmánkový ráj. Takhle vzrostlý a v takovém množství jsem ho již
dlouho neviděla.
Pohled do koruny stromů, najdeme cestu domů?
Blýská se, něco duní, nebo to dvě šmatly tak funí?
Cesta vedoucí k jezírku s květenou kolem
Obr.8: Jezírko – oblast nazývaná Údolní niva
rakoveckého potoka.
Cesta pokračuje k vrcholu zvaný Rakovec, který leží ve
výšce 318 metrů.
Došly jsme k potoku s lotosem v Ořešíně. Cesta vedla stále lesem,
pořád lehce hřmělo. Už jsme tak nějak tušily, že raději spočineme
v nějakém hostinci, abychom eventuálně přečkaly déšť, který vypadal na
spadnutí.
Skončily jsme v restauraci Na ranči v Ořešíně.
Restaurace provozuje i vyjížďky na koni, které se pásli nedaleko. 11o pivko
chutnalo. Nebylo černé, zato bylo od čepu. Značka byla neobvyklá, proto jsem si
ji dala a taky zdárně zapomněla.
Ořešín, dříve také samostatná obec, je ještě menší než Soběšice.
Měří 3 km2 a žije zde 577 obyvatel. Je obklopen lesy Soběšické vrchoviny, která
je součástí Adamovské vrchoviny, potažmo Drahanské vrchoviny. Adamov je odtud
asi 6 km.
Poté jsme dorazily k druhému vztyčnému bodu naší
výpravy, k lelekovické zřícenině.
Foto: Lelekovice
zřícenina
Foto: Lelekovice
kostel
To, co jsme viděly, byly spíše základní kameny půdorysu, kde
kdysi stával Lelekovický hrad, který byl založen šlechtickou rodinou sídlící
v Lelekovicích ve čtyřicátých letech 14. století poblíž již stojícího
románského kostela z poloviny 13. století. Po sjednocení hradu
v rukou Hechtů z Rosic z konce 14. stol. postavili noví majitelé
ještě jeden pás opevnění – parkánovou hradbu. Za války mezi markrabětem Joštem
a Prokopem r. 1401 byl hrad dobyt vojsky Erharda z Kunštátu a brněnských
měšťanů. Od té doby ležel v troskách. V druhé polovině 19. stol.
postavili na předhradí budovu, která sloužila buď jako sídlo Dupníků
z Nitkovic, nebo jako fara. Archeologické nálezy z tohoto hradu je
možno shlédnout na Obecním úřadu.
Shlédnutím trosek Lelekovického hradu jsme ukončily náš výlet Soběšicemi, Lelekovicemi, Ořešínem a Jehnicemi.
Heřmánek voní opojně.
OdpovědětVymazatAle raději bych si dneska dal to pivko.
Neboť je vedro.
Dnes jsem neodolala a po tenisu jsme si dali Svijany 11.
OdpovědětVymazatTenis jsem právě vymetl u sebe na blogu.
VymazatViděla jsem. Kouzelná pohlednice.
VymazatPěkný a úspěšně zdokumentovaný výlet. Ač normálně moc nepivařím, dnes bych rovněž vsadil na čepovaný závěr :-).
OdpovědětVymazatV těch vedrech se Ti ani nedivím. Ale nám tu včera a dnes pršelo, zítra má být teplota 25 stupňů.
Vymazat