Přeskočit na hlavní obsah

ÚDOLÍM PONÁVKY


S kamarádkou jsme se vypravily údolím Ponávky. Cestu jsme zahájily v Soběšicích u Klarisek. Klarisky je autobusová zastávka, pojmenovaná podle kláštera sester Klarisek.

Foto: ze stránek sester Klarisek
Nový klášter klarisek v Soběšicích byl posvěcen 1. listopadu 1997. Klarisky žijí v odloučenosti v klauzuře jejich kláštera, kam nikdo jiný nemá přístup. Tento prostor ticha a modlitby opouštějí jen když je to nutné. Nevykonávají žádnou apoštolskou či charitativní činnost. Hledají Boha a jsou hluboce ponořeny v modlitbách. To je jejich zvláštní misie uvnitř církve. V současné době má jejich společenství devět sester. Chudé sestry svaté Kláry – klarisky - je církevní římskokatolický ženský řád.
Foto: Soběšice
Tady začala naše 18 km cesta. Vyrazily jsme ze Soběšic, což je malinkatá původně samostatná obec o rozloze asi 6 km2. Nyní je součástí Brna a žije zde kolem 2 300 obyvatel. Soběšice jsou velmi dobře vybaveny. V současné době zde probíhá rozsáhlá výstavba rodinných domů.
Heřmánkový ráj. Takhle vzrostlý a v takovém množství jsem ho již dlouho neviděla.
Pohled do koruny stromů, najdeme cestu domů?
Blýská se, něco duní, nebo to dvě šmatly tak funí?
Cesta vedoucí k jezírku s květenou kolem
Obr.8: Jezírko – oblast nazývaná Údolní niva rakoveckého potoka. 
Cesta pokračuje k vrcholu zvaný Rakovec, který leží ve výšce 318 metrů.
Došly jsme k potoku s lotosem v Ořešíně. Cesta vedla stále lesem, pořád lehce hřmělo. Už jsme tak nějak tušily, že raději spočineme v nějakém hostinci, abychom eventuálně přečkaly déšť, který vypadal na spadnutí.


Skončily jsme v restauraci Na ranči v Ořešíně. Restaurace provozuje i vyjížďky na koni, které se pásli nedaleko. 11o pivko chutnalo. Nebylo černé, zato bylo od čepu. Značka byla neobvyklá, proto jsem si ji dala a taky zdárně zapomněla.
Ořešín, dříve také samostatná obec, je ještě menší než Soběšice. Měří 3 km2 a žije zde 577 obyvatel. Je obklopen lesy Soběšické vrchoviny, která je součástí Adamovské vrchoviny, potažmo Drahanské vrchoviny. Adamov je odtud asi 6 km.
Poté jsme dorazily k druhému vztyčnému bodu naší výpravy, k lelekovické zřícenině.
Foto: Lelekovice zřícenina
Foto: Lelekovice kostel
To, co jsme viděly, byly spíše základní kameny půdorysu, kde kdysi stával Lelekovický hrad, který byl založen šlechtickou rodinou sídlící v Lelekovicích ve čtyřicátých letech 14. století poblíž již stojícího románského kostela z poloviny 13. století. Po sjednocení hradu v rukou Hechtů z Rosic z konce 14. stol. postavili noví majitelé ještě jeden pás opevnění – parkánovou hradbu. Za války mezi markrabětem Joštem a Prokopem r. 1401 byl hrad dobyt vojsky Erharda z Kunštátu a brněnských měšťanů. Od té doby ležel v troskách. V druhé polovině 19. stol. postavili na předhradí budovu, která sloužila buď jako sídlo Dupníků z Nitkovic, nebo jako fara. Archeologické nálezy z tohoto hradu je možno shlédnout na Obecním úřadu.
Shlédnutím trosek Lelekovického hradu jsme ukončily náš výlet Soběšicemi, Lelekovicemi, Ořešínem a Jehnicemi.

Komentáře

  1. Heřmánek voní opojně.
    Ale raději bych si dneska dal to pivko.
    Neboť je vedro.

    OdpovědětVymazat
  2. Dnes jsem neodolala a po tenisu jsme si dali Svijany 11.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný a úspěšně zdokumentovaný výlet. Ač normálně moc nepivařím, dnes bych rovněž vsadil na čepovaný závěr :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V těch vedrech se Ti ani nedivím. Ale nám tu včera a dnes pršelo, zítra má být teplota 25 stupňů.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...