ÚDOLÍM PONÁVKY

S kamarádkou jsme se vypravily údolím Ponávky. Cestu jsme zahájily v Soběšicích u Klarisek. Klarisky je autobusová zastávka, pojmenovaná podle kláštera sester Klarisek.

Foto: ze stránek sester Klarisek

Nový klášter klarisek v Soběšicích byl posvěcen 1. listopadu 1997. Klarisky žijí v odloučenosti v klauzuře jejich kláštera, kam nikdo jiný nemá přístup. Tento prostor ticha a modlitby opouštějí jen když je to nutné. Nevykonávají žádnou apoštolskou či charitativní činnost. Hledají Boha a jsou hluboce ponořeny v modlitbách. To je jejich zvláštní misie uvnitř církve. V současné době má jejich společenství devět sester. Chudé sestry svaté Kláry – klarisky - je církevní římskokatolický ženský řád.

Foto: Soběšice

Tady začala naše 18 km cesta. Vyrazily jsme ze Soběšic, což je malinkatá původně samostatná obec o rozloze asi 6 km². Nyní je součástí Brna a žije zde kolem 2 300 obyvatel. Soběšice jsou velmi dobře vybaveny. V současné době zde probíhá rozsáhlá výstavba rodinných domů.

Heřmánkový ráj. Takhle vzrostlý a v takovém množství jsem ho již dlouho neviděla.

Pohled do koruny stromů, najdeme cestu domů?

Blýská se, něco duní, nebo to dvě šmatly tak funí?

Cesta vedoucí k jezírku s květenou kolem

Obr.8: Jezírko – oblast nazývaná Údolní niva rakoveckého potoka. 

Cesta pokračuje k vrcholu zvaný Rakovec, který leží ve výšce 318 metrů.

Došly jsme k potoku s lotosem v Ořešíně. Cesta vedla stále lesem, pořád lehce hřmělo. Už jsme tak nějak tušily, že raději spočineme v nějakém hostinci, abychom eventuálně přečkaly déšť, který vypadal na spadnutí.

Skončily jsme v restauraci Na ranči v Ořešíně. Restaurace provozuje i vyjížďky na koni, které se pásli nedaleko. 11^o pivko chutnalo. Nebylo černé, zato bylo od čepu. Značka byla neobvyklá, proto jsem si ji dala a taky zdárně zapomněla.

Ořešín, dříve také samostatná obec, je ještě menší než Soběšice. Měří 3 km² a žije zde 577 obyvatel. Je obklopen lesy Soběšické vrchoviny, která je součástí Adamovské vrchoviny, potažmo Drahanské vrchoviny. Adamov je odtud asi 6 km.

Poté jsme dorazily k druhému vztyčnému bodu naší výpravy, k lelekovické zřícenině.

Foto: Lelekovice zřícenina

Foto: Lelekovice kostel

To, co jsme viděly, byly spíše základní kameny půdorysu, kde kdysi stával Lelekovický hrad, který byl založen šlechtickou rodinou sídlící v Lelekovicích ve čtyřicátých letech 14. století poblíž již stojícího románského kostela z poloviny 13. století. Po sjednocení hradu v rukou Hechtů z Rosic z konce 14. stol. postavili noví majitelé ještě jeden pás opevnění – parkánovou hradbu. Za války mezi markrabětem Joštem a Prokopem r. 1401 byl hrad dobyt vojsky Erharda z Kunštátu a brněnských měšťanů. Od té doby ležel v troskách. V druhé polovině 19. stol. postavili na předhradí budovu, která sloužila buď jako sídlo Dupníků z Nitkovic, nebo jako fara. Archeologické nálezy z tohoto hradu je možno shlédnout na Obecním úřadu.

Shlédnutím trosek Lelekovického hradu jsme ukončily náš výlet Soběšicemi, Lelekovicemi, Ořešínem a Jehnicemi.