Přeskočit na hlavní obsah

Hadí dívka

Kolem roku 1520 byl v Basileji ve Švýcarsku někdo jménem Leonhard, jinak běžně známý jako Lienimann, krejčovský syn, hloupý a prostoduchý člověk, který nerad mluvil, protože koktal. Vešel do hadí jeskyně nebo do chodby, která se táhne pod zemí až k Augstu nad Basilej a dostal se ještě mnohem dále, než kdy bylo člověku umožněno a mohl mluvit o úžasných věcech a vyprávět příběhy.

Protože říká, a stále existují lidé, kteří to slyšeli z jeho úst, že vzal a zapálil vysvěcenou voskovou lampu a šel s ní do jeskyně. Nejprve musel projít železnou bránou a pak z jednoho podloubí do druhého, nakonec přes řadu velmi krásných a veselých zelených zahrad. Uprostřed však byl nádherný a dobře vybudovaný hrad nebo knížecí dům, v něm byla velmi krásná panna s lidským tělem až do pasu, která měla na hlavě zlatou korunu a její vlasy jí sahaly až k pasu; ale od pasu dolů to byl odporný had. 

Rukou téže panny byl veden k železné schránce, na které leželi dva černí štěkající psi, aby se nikdo nemohl přiblížit ke schránce, ale ona psy ošetřovala a držela je pod kontrolou a on se tam mohl dostat bez překážek. Pak sundala svazek klíčů, které nosila kolem krku, odemkla schránku a vytáhla stříbrné a jiné mince.

Panna nebyla ani trochu vlídná na rozdíl od něho, který si vlídnost přinesl z rokle a jal ji ukazovat a byla na něm vidět. Panna mu také řekla, že je královského původu, ale také prokletá do netvora a nemůže být ničím vykoupena; jedině tehdy, kdyby ji mladý muž třikrát políbil, jehož neposkvrněnost by byla čistá a nedotčená; pak by znovu získala svoji předchozí podobu. Na oplátku chtěla dát svému vykupiteli celý svůj poklad, který byl na tom místě ukryt.

Dále řekl, že už políbil pannu dvakrát. Ale protože při obou příležitostech se zjevila v tak strašné podobě díky velké radosti z neočekávaného vykoupení, že se bál a myslel si, že by ho roztrhala zaživa; potřetí se tedy neodvážil ji políbit, ale odešel pryč. Pak se stalo, že ho někteří vzali do domu hanby, kde zhřešil s lehkomyslnou ženou. Tak poznamenaný nepravostí už nikdy nebyl schopen najít vchod do hadí jeskyně, kterou často obviňuje se slzami v očích.


Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

  

   

Komentáře

  1. Jak s lehkomyslnou ženou? Hampejznice to byla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla střechu nad hlavou. Jen jestli odváděla daně. 😉

      Vymazat
  2. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby v ráji místo hada operovala hadice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud by byla taková altruistická, tak bychom neměli ani tu čest osídlit zemi.

      Vymazat
    2. Opět důkaz, co ovládá maskulinni bytosti😊

      Vymazat
    3. Za vším dobrým i zlým hledej ženu. 😊

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Proto se říká: Ajta, krajta.

      Vymazat
    2. Proto máme píseň Tancuj, tancuj vykrůcaj. 😀 Ale co když se skřípne zahradní hadice? To pak blesky, v jejím případě voda
      (a k tomu studená) stříká na všechny strany!!! 😀

      Vymazat
  4. V Basileji jsem letos v létě byl 5 dnů, vědět to dříve, mohl jsem ji vykoupit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šel bys na obchod v naturáliích? Vyměnil bys za koronu? 😃

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.