Přeskočit na hlavní obsah

Hadí dívka

Kolem roku 1520 byl v Basileji ve Švýcarsku někdo jménem Leonhard, jinak běžně známý jako Lienimann, krejčovský syn, hloupý a prostoduchý člověk, který nerad mluvil, protože koktal. Vešel do hadí jeskyně nebo do chodby, která se táhne pod zemí až k Augstu nad Basilej a dostal se ještě mnohem dále, než kdy bylo člověku umožněno a mohl mluvit o úžasných věcech a vyprávět příběhy.

Protože říká, a stále existují lidé, kteří to slyšeli z jeho úst, že vzal a zapálil vysvěcenou voskovou lampu a šel s ní do jeskyně. Nejprve musel projít železnou bránou a pak z jednoho podloubí do druhého, nakonec přes řadu velmi krásných a veselých zelených zahrad. Uprostřed však byl nádherný a dobře vybudovaný hrad nebo knížecí dům, v něm byla velmi krásná panna s lidským tělem až do pasu, která měla na hlavě zlatou korunu a její vlasy jí sahaly až k pasu; ale od pasu dolů to byl odporný had. 

Rukou téže panny byl veden k železné schránce, na které leželi dva černí štěkající psi, aby se nikdo nemohl přiblížit ke schránce, ale ona psy ošetřovala a držela je pod kontrolou a on se tam mohl dostat bez překážek. Pak sundala svazek klíčů, které nosila kolem krku, odemkla schránku a vytáhla stříbrné a jiné mince.

Panna nebyla ani trochu vlídná na rozdíl od něho, který si vlídnost přinesl z rokle a jal ji ukazovat a byla na něm vidět. Panna mu také řekla, že je královského původu, ale také prokletá do netvora a nemůže být ničím vykoupena; jedině tehdy, kdyby ji mladý muž třikrát políbil, jehož neposkvrněnost by byla čistá a nedotčená; pak by znovu získala svoji předchozí podobu. Na oplátku chtěla dát svému vykupiteli celý svůj poklad, který byl na tom místě ukryt.

Dále řekl, že už políbil pannu dvakrát. Ale protože při obou příležitostech se zjevila v tak strašné podobě díky velké radosti z neočekávaného vykoupení, že se bál a myslel si, že by ho roztrhala zaživa; potřetí se tedy neodvážil ji políbit, ale odešel pryč. Pak se stalo, že ho někteří vzali do domu hanby, kde zhřešil s lehkomyslnou ženou. Tak poznamenaný nepravostí už nikdy nebyl schopen najít vchod do hadí jeskyně, kterou často obviňuje se slzami v očích.


Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

  

   

Komentáře

  1. Jak s lehkomyslnou ženou? Hampejznice to byla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla střechu nad hlavou. Jen jestli odváděla daně. 😉

      Vymazat
  2. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby v ráji místo hada operovala hadice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud by byla taková altruistická, tak bychom neměli ani tu čest osídlit zemi.

      Vymazat
    2. Opět důkaz, co ovládá maskulinni bytosti😊

      Vymazat
    3. Za vším dobrým i zlým hledej ženu. 😊

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Proto se říká: Ajta, krajta.

      Vymazat
    2. Proto máme píseň Tancuj, tancuj vykrůcaj. 😀 Ale co když se skřípne zahradní hadice? To pak blesky, v jejím případě voda
      (a k tomu studená) stříká na všechny strany!!! 😀

      Vymazat
  4. V Basileji jsem letos v létě byl 5 dnů, vědět to dříve, mohl jsem ji vykoupit :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šel bys na obchod v naturáliích? Vyměnil bys za koronu? 😃

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro