BŮH/NEBŮH

Předkládám pár úvah o Bohu.

Skoro všichni lidé v Evropě a i v jiných částech světa znají základní modlitbu: "Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen

A modlitbu víry: "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce, přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen

K tomu, aby se člověk choval a jednal jako člověk, mělo napomáhat i nové přikázání, které mělo sloužit k naplnění zákona. Takový morální kredit minulosti i dneška:

1. V jednoho Boha věřiti budeš

2. Nevezmeš jména Božího nadarmo

3. Pomni, abys den sváteční světil

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi

5. Nezabiješ

6. Nesesmilníš

7. Nepokradeš

8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému

9. Nepožádáš manželky bližního svého

10. Aniž požádáš statku jeho

Konspirativní teorii o Bohu, Ježíši, Maří Magdaléně tu již vyjevil Modroočko. Zajímavý je i náboženský příběh s prvky fantazie Dana Browna Šifra Mistra Leonarda.

Friedrich Nietsche napsal o Bohu: Bůh je mrtev. Zabili ho ti, kdo setrvávají ve svých malostech. Z čehož vyplývá, že Bůh místo aby nám dával křídla a rozvíjel nás, drží nás při zemi a drtí na kolenou. Člověk, který má neuvěřitelný potenciál, je Bohem zdrcen a nemůže se rozvíjet.

Feuchtwanger uvádí, že kdyby Boha, nebe a pekla nebylo, vytvořil by si je člověk sám. Je potřeba k někomu vzhlížet, někoho nebo něco si idealizovat, něčeho se bát. Co mi není dopřáno zde na zemi, budu mít po smrti v ráji, věří věřící. Smrt je vykoupení. Tam už nebude ani žalosti, bolesti, nářku, nemocí.

Osobně nevím, zda věřím či nevěřím. Nemyslím si, že na mne čeká Bůh dědeček s bílým vousem, s Ježíšem, apoštoly, anděly, všemi svatými a budu sedět u stolu a Boha chválit. Spíše věřím v nějakou transformaci, kde nějak intuitivně se poznám s těmi, kteří pozitivním způsobem vstoupili do mého života. Možná reinkarnaci, ale nevím, jestli to není přání otcem myšlenky. Znovuobjevení se, by mi dávalo život věčný.

Svým způsobem i C. G. Jung věří na kolektivní nevědomí, což není nic jiného, než že dítě se narodí v nevědomí a přesto má v genech zakotveno lidství - kolektivní nevědomí. Již jsem o tom psala a nechci to zde podrobněji rozebírat. Vědomí, uvažování, chování, myšlení se rozvíjí později. Dalo by se říci z ničeho?

Jako omezující prvek vidí Boha Osho, již v mých článcích tolikrát zmiňovaný indický myslitel a duchovní učitel, žijící i v USA. Byl narozen v Indii.

Když se můžeš zbavit Boha, jsi zralý. Podle mne tě dosažení věku plnoletosti neučiní zralým, dospělým. Jen jedna věc udělá člověka zralým, a sice to, když se zbaví Boha - protože Bůh je hromada všemožných obav, chtivosti a nadějí. Je to opium, udržuje tě zdrogovaným. A dokud jsi na drogách, tvůj život vyprchává a na dveře brzy zaklepe smrt; pak už bude pozdě.

Ve Starém i Novém zákoně je mnoho výhrůžek: Boha se bojte, chtivosti: získáte nová území a založíte nové pokolení, pobijte své nepřátele, nadějí: Bůh je milosrdný, odpouští i největším hříšníkům. Opravdu je to snůška strachu, touhy, oprávněné i neoprávněné, ziskuchtivosti, přání mít se lépe, někdy příběhy hraničí až s pohádkou: A tak toužila po dítěti, že ve svých 140 letech otěhotněla. To jen proto, že Bohu důvěřovala. Mojžíš dupl do země a vytryskla voda. Byl Bohem vyvolený. A dalo by se pokračovat. Příběh o tom, že Abrahám byl schopen obětovat svého jediného milovaného syna na přání Hospodina, mi připadá nenormální a krutý. Kde je boží milosrdenství a slitovnictví, odpuštění?

Vstoupíš-li do sebe a zamyslíš-li se, najdeš odpověď.

Ale abys našel skutečnou odpověď na otázku, musíš tiše sedět, být ostražitý, neusínat a jen jít dovnitř pomalu pomaličku …

Nejdříve bude stále temněji, temněji a temněji a pak přijde rozbřesk, zpívající ptáci, vychází slunce a ty jsi volný.

Tvá křídla se poprvé otevřela. Teď se můžeš dotknout oblohy se všemi jejími hvězdami.

Člověk bez Boha je skutečný člověk.

Všude kde je život, všude kde je vědomí, tam je Bůh. A když dosáhneš ryzího stavu vědomí, staneš se Bohem. Každý má od narození právo stát se Bohem - nikoli Boha uctívat, nýbrž Bohem se stát.

Současně by si ale člověk neměl moc vyskakovat. Střetává se dobro se zlem, doplňuje jing a jang, střídá se noc a den, radost a bolest, zdraví a nemoc. Samé duality, které v rovnováze tvoří tu správnou míru. Nikdo nejsme imunní i před špatnými věcmi. Nějaké předurčení, které je nám dáno? Existuje narození, život, smrt a karmu nebo osud vytváří tento svět, neboli sám život, a jen částečně jsme schopni ho ovlivňovat i my.

Zdroj:

Osho: Perly v kapse u vesty

Úprava a vlastní úvahy: Mirijam