HALLOWEENSKÝ HOROR II.

TŘETÍ KAPITOLA

22. září 1692

V sobotu není škola. Je zamračený, podzimní den. Na podzim obvykle bývá v Salemu nádherně. Listí na stromech hraje všemi barvami. Žlutá střídá červenou, ta oranžovou, zelenou.

Pan a paní Connorovi mají velkou oranžovou dýni. Udělají z ní svíci. "Jakmile ji dokončíme, postavíme ji před okno," uvedl pan Connor. "Děvčata, jste připravena na Halloween?"

"Ne, tati. Musíme najít místo, kde se bude konat párty," řekla Kelly.

"Také musíme vyrobit naše kostýmy," doplnila Megan.

"Dnes je den jako stvořený pro zhotovení mnoha věcí," řekla paní Connorová. "Dokončete ráno své domácí úkoly. Odpoledne se potom můžete poohlédnout po místě pro párty."

"Mohu začít pracovat na mém vědeckém domácím úkolu," zmínila se Megan.

"A já musím studovat angličtinu," řekla Kelly. "Ve středu mám test." Šly do svého pokoje a učili se až do oběda. Pak zazvonil telefon.

"Haló, tady je Bill. Mám místo pro naši párty."

"Skutečně? To je skvělé. Kde to je?" vyzvídala Kelly.

To je překvapení. Sejdeme se se mnou a s Nickem před školou ve 13,30 hodin. Půjdeme společně."

"OK. O půl druhé," přisvědčila Kelly.

Pět přátel se sešlo před jejich školou. Byli velmi rozrušeni a hořeli nedočkavostí dovědět se, kde se bude párty konat.

"Kde je to místo?" vyhrkla Susan.

"Pojďte za mnou," vyzval je Bill. Moje babička zná to místo. Je to nejlepší místo pro strašidelnou halloweenskou sešlost."

Šli parkem, minuli tenisové dvorce a kostel. Potom sestupovali po silnici dolů. Na konci cesty uviděli starý hřbitov.

"Podívejte se na data na náhrobcích. Tady stojí 22. září 1692," zašeptala Megan.

"A tady je vyryto také 22. září 1692," hlásila Kelly.

Nik neuvěřitelně kroutil hlavou: "Tady je jiný náhrobek se stejným datem 22. Září 1692." Prohlédli spoustu náhrobků.

"To jsou snad náhrobky salemských čarodějnic," suše konstatoval Bill.

"To je strašidelné! Pojďme pryč!" zaznělo ze Susaniných úst.

Pět přátel se vrátilo na cestu. Mlčky kráčeli několik minut, každý pohroužen do svých vlastních myšlenek. Na konci cesty uviděli starý, opuštěný dům. Nacházel se blízko lesa. Blízko dveří byl zasazen keř růží.

"To je dům pro náš mejdan," radostně hlásal Bill. Jeho přátelé byli překvapeni. Podívali se na dům. "Uff! To je strašidelný dům?" zeptal se nevěřícně Nick.

Bill vyprskl smíchem. "To je velmi starý dům z roku 1650. Občas zde přebývají chudí lidé, ale potom odejdou. Je opuštěný. Není tam elektřina."

"Proč je opuštěný?" otázal se Nick.

"Říká se, že se tu dějí divné věci. To je perfektní místo pro strašidelný mejdan. Pamatujte, duchové neexistují," prohlašoval Bill a díval se z jednoho na druhého.

"Jsi si jistý?" vyklouzlo Kelly.

Pět přátel se po očku navzájem sledovalo.

"Na tomto místě není nic divného," nechal se slyšet Nick.

---

ČTVRTÁ KAPITOLA

Opuštěný dům

Megan se podívala na starý dům a řekla: "Podívejte se na nápis nad dveřmi:

DOMOV ABIGAIL CROSSOVÉ 31. ŘÍJNA 1627 - 22. ZÁŘÍ 1692

Kdo je Abigail Crossová? Podívejte se na datum: 22. září 1692. Vzpomínáte si na náhrobky? Mnoho z nich mělo stejné datum."

"Máš pravdu," přitakala Susan. "Dovolte, abych se podívala do mé nové knihy Salem a čarodějnice roku 1692." Po několika minutách Susan řekla: "Ó ne! Abigail Crossová je čarodějnice. Její jméno je v této knize. Nelíbí se mi tento starý dům."

"Najděme jiné vhodnější místo pro mejdan," přišla s návrhem Kelly.

"Děvčata, jste hloupá! Toto místo je perfektní!" prohlásil Bill. "Pojďte! Následujte mne!"

Bill jako první vstoupil do domu. Nick a děvčata ho následovali. Uvnitř bylo velmi chladno. Byla tam velká místnost se starým stolem, židlemi a komodou.

Na stěně visel starý portrét ženy. Měla na sobě dlouhé černé šaty. Ve své ruce držela červenou růži. Její oči byli tmavé a zlé.

"Tento portrét je velmi starý. Tady dole je datum. Červen 1659," seznámila je Megan se svým nálezem.

"To je pravděpodobně portrét Abigail Crossové," vyvodil Nick.

"Dívá se na nás a směje se!" sarkasticky podotkla Megan.

"To je ale zlý úsměv!" poznamenala Susan.

Kelly se vyjádřila: "Všechno zde je tak staré a strašidelné."

"Líbí se mi to," řekl Nick. Uděláme strašidelnou výzdobu a dům osvítíme pomocí svíček. Přinesu přenosné rádio a budeme poslouchat hudbu.

"Nejdříve musíme dům uklidit. Teprve potom můžeme dům vyzdobit," rezolutně prohlásila Susan.

Nick a Bill šli koupit nějaké čisticí prostředky. Děvčata mluvila o párty.

"Kolik židlí tam je?" zeptala se Kelly.

"Osm," odpověděla Megan.

"Musíme přinést židle z domova. Na párty dorazí patnáct našich přátel," upřesnila Susan. "Podívám se do staré kuchyně."

"A já se podívám do ostatních místností," řekla Megan.

Šla dlouhou chodbou. Našla tři místnosti se starým nábytkem. Potom otevřela malé dveře a vstoupila do tmavé ložnice. Ucítila sladkou vůni růží.

Na velké posteli spatřila dlouhé černé šaty s malými černými knoflíky. Na chodbě se jí oči stočily na pár starých černých vysokých bot, kozaček. Byly mokré! Pohlédla ven z okna. Pršelo.

Při pohledu do starého zrcadla zjistila, že se někdo na ni dívá!

Megan dostala strach. Chtěla opustit místnost, ale zůstala stát jako přimrazená. Nohy jí vypověděly poslušnost. Chtěla zavolat Kelly a Susan. Ale nevydala ze sebe ani hlásku.

Náhle zaslechla hlas Kelly. "Megan, co děláš?" Megan neodpovídala. Kelly a Susan běžely do ložnice. "Megan, co se stalo?"

Meganina tvář byla bílá jako stěna. Ukázala na černé šaty a mokré boty. Děvčata byla překvapena.

"Vzpomínáš si na tu starou lady v muzeu?" zašeptala Megan. "To jsou její šaty a to jsou její boty. Podívejte, jsou mokré!"

"Jsi si jistá, že ta stará paní existuje? Není to jen tvá představa?" váhavě se zeptala Kelly.

Megan se rozzlobila. "Není to má představa. Toto je dům Abigail Crossové a toto jsou její šaty. Abigail Crosssová je zde"!

"Abigail Crossová je mrtvá!"

"Ale její duch žije!"