Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
Buďme optimisté.. Buď bude po životě krásně nebo nebude nic a to už nám bude jedno
OdpovědětVymazat[1]: Život je krásný navzdory osudu (smrti) a nikdy se v téže podobě dvakrát neopakuje. Optimisté žijí déle.
OdpovědětVymazatŽádalo mě jedno kotě
OdpovědětVymazatať mu povím o životě.
Život, kotě, to je pes.
A každý pes - jiná ves.
[3]:
OdpovědětVymazatTo je krásný veršíček,
jak milion milostných psaníček,
kdo se moc ptá, moc se doví,
kotě, pes a dítě mu neodpoví.Řeknou jen nevrtej se v písku
a přichystej žrádla misku.
Pak na pestrobarevném světě hezky je,
tomu, kdo se dosytosti nají a napije.
Na světě je hej,
OdpovědětVymazattak se na to nabumbej!
[5]:
OdpovědětVymazatNezapíjím bol ani žal,
spálím v sobě ten věčný žár.
Z úst mi vyšlehne plamen,
jsem fakírem, měním se v kámen.
Hlavu vzhůru, bude zas dobře Mirijam💋😉
OdpovědětVymazat[7]: Děkuji. Jsem v pohodě. 😊🐵
OdpovědětVymazatDoslova jako o mě
OdpovědětVymazat[9]: Život - právo útrpné. Ale přežijeme - nic jiného ani nezbývá.
OdpovědětVymazat