Přeskočit na hlavní obsah

O ŽIVOTĚ


Jsi živý, živote? Jak bych to jen řek

teče voda nazpátek?

Můj život je velký prd

jsi živý, živote? Ne, život je smrt

a nemám nač být hrd




Nevstupuj dvakrát do téže řeky

i řeka vydává hrůzné skřeky

a co život po životě?

Co já vím

jestli je takhle hrozný

tak se oběsím







Štítky:

Komentáře

  1. Lu Wild15. srpna 2019 v 6:48

    Buďme optimisté.. Buď bude po životě krásně nebo nebude nic a to už nám bude jedno

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam15. srpna 2019 v 7:53

    [1]: Život je krásný navzdory osudu (smrti) a nikdy se v téže podobě dvakrát neopakuje. Optimisté žijí déle.

    OdpovědětVymazat
  3. TlusŤjoch15. srpna 2019 v 9:02

    Žádalo mě jedno kotě
    ať mu povím o životě.
    Život, kotě, to je pes.
    A každý pes - jiná ves.

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam15. srpna 2019 v 9:15

    [3]:
    To je krásný veršíček,
    jak milion milostných psaníček,
    kdo se moc ptá, moc se doví,
    kotě, pes a dítě mu neodpoví.Řeknou jen nevrtej se v písku
    a přichystej žrádla misku.
    Pak na pestrobarevném světě hezky je,
    tomu, kdo se dosytosti nají a napije.

    OdpovědětVymazat
  5. stuprum15. srpna 2019 v 19:48

    Na světě je hej,
    tak se na to nabumbej!

    OdpovědětVymazat
  6. Mirjam16. srpna 2019 v 3:01

    [5]:
    Nezapíjím bol ani žal,
    spálím v sobě ten věčný žár.
    Z úst mi vyšlehne plamen,
    jsem fakírem, měním se v kámen.

    OdpovědětVymazat
  7. pribehynaivniblondyny16. srpna 2019 v 3:43

    Hlavu vzhůru, bude zas dobře Mirijam💋😉

    OdpovědětVymazat
  8. Mirijam16. srpna 2019 v 8:22

    [7]: Děkuji. Jsem v pohodě. 😊🐵

    OdpovědětVymazat
  9. Mörk Sjål17. srpna 2019 v 14:54

    Doslova jako o mě

    OdpovědětVymazat
  10. Mirjam18. srpna 2019 v 8:36

    [9]: Život - právo útrpné. Ale přežijeme - nic jiného ani nezbývá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace