Přeskočit na hlavní obsah

OHROŽENÍ ŽRALOCI A REJNOCI

Stovky žraloků a rejnoků se nalezly zamotány do sítě

Skutečnost, že zvířata končí zamotána do plastového odpadu v moři, již není neobvyklá.

Vědci zdokumentovali více než 1 000 případů žraloků a rejnoků zamotaných do plastového odpadu. Hodnocení je založeno na starších studiích a příspěvcích na Twitteru, které provedli vědci z Britské univerzity v Exeteru a zveřejnili v časopise Endangered Species Research. Pravděpodobně počet skutečně postižených zvířat je mnohem vyšší.

Často se jedná u nebezpečného odpadu o zbytky rybářských sítí. Příkladem toho, co může způsobit škodu, je případ makaka krátkého (Isurus oxyrinchus)- na obrázku níže. Zvíře se zapletlo do kabelového lana, které - když žralok vyrostl - se mu zarylo do kůže a vážně ho zranilo, informoval autor Kristian Parton.


Tento žralok mako byl spatřen v Pacifiku. Zvíře se zapletlo do kabelového lana. Jak žralok rostl, zarývalo se mu lano do kůže. Zdroj: dpa

Žralok mako je nejrychlejší žralok. Dosahuje rychlosti až 68 km/hod. Pro člověka je nebezpečný. V Chorvatsku je přísně chráněný. Nedávno se objevil u Makarské riviéry, Šibeniku a ostrova Korčula.

Problém s odpady na moři je zatím podceňován, uvedl spoluautor Brendan Godley. Vědci píší, že také žraloci tygří a obrovští jsou nebezpečnými předměty zasaženi. Zvířata chycená v odpadu trpí a mohou zemřít.

Znečišťování životního prostředí. Mnozí lidé si myslí, že moře pojme vše. Je natolik rozsáhlé, že mnoho odpadu vstřebá. Vodní plocha představuje téměř tři čtvrtiny naší planety. Neuvědomují si, jaké nepředstavitelné těžkosti představuje zvláště nebezpečný odpad pro tvory, kteří žijí v moři. Je narušeno jejich přirozené životní prostředí a při zranění tímto odpadem mohou uhynout. A když k tomu přidáme rozsáhlé ropné skvrny po převráceném tankeru nebo pokusy s podmořskými atomovými výbuchy, mají zvířata i rostlinstvo o zábavu postaráno.

Pak se divíme hromadným sebevraždám velryb, které ztratí orientaci nebo ze zoufalství hledají záchranu na souši nebo hromadnému úhynu delfínů v některých oblastech.

Lidé, nedělejme si z moře skládku a neukládejme tam nebezpečný ani žádný jiný odpad. Moře není schopno všechny odpady zpracovat a mysleme na zvířata a rostlinstvo, které se v oceánech a mořích nachází. Lehce by se mohlo stát, že některé vodní tvory zařadíme k vyhynulým druhům.

Zdroj:
Autor: dpa Axel Springer SE
Překlad: Mirijam
Štítky:

Komentáře

  1. Ježurka27. srpna 2019 v 5:51

    To je neskutečné, jací jsme neukáznění, my, lidé. Chudáčci zvířátka pak trpí a umírají. Kdy tohle skončí?

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam27. srpna 2019 v 7:50

    [1]: Ano. Jak jsme, my lidé, často bezohlední a myslíme jenom na sebe. I zvířata mají právo na život bez utrpení.

    OdpovědětVymazat
  3. TlusŤjoch27. srpna 2019 v 12:33

    A navíc žraloci tu byli dřív!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam27. srpna 2019 v 14:38

    [3]: Kdyby nebyl paryba, ale praryba, mohli bychom soutěžit: pračlověk, prababička, pradědeček, pravnuk ...

    OdpovědětVymazat
  5. pribehynaivniblondyny29. srpna 2019 v 5:12

    Odpadky všude...bohužel...je nás moc. V Řecku všecky záchody přímo do moře... Děkuji za článek Mirijam👍🏻

    OdpovědětVymazat
  6. Mirjam30. srpna 2019 v 0:50

    Co se týče odpadků mne fascinovala Itálie, hlavně Benátky. Naváželi odpad gondolami přímo do moře.
    I když Itálii zbožňuji a určitě se tam ještě vypravím.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace