Přeskočit na hlavní obsah

HALLOWEENSKÝ HOROR I.



PRVNÍ KAPITOLA

Salem

Salem je nádherné americké město ve státě Massachusetts v USA. Naumkeag, "Město míru" je jeho indiánský název. Ale je také nazýváno "Město čarodějnic" kvůli věšení čarodějnic v roce 1692. V Salemu je sedm historických čarodějnických muzeí. Všechny mají hodně informací o věšení čarodějnic v roce 1692.

Kelly a Megan Connorovy jsou dvě sestry. Pocházejí ze San Francisca v Kalifornii. Rodina Connorova nyní bydlí v Salemu, protože pan Connor vyučuje francouzštinu na Univerzitě v Bostonu.

Kelly je čtrnáct a Megan třináct. Chodí do salemské základní školy a líbí se jim to. Kelly má červené vlasy a modré oči. Je vysoká a hraje košíkovou za školní tým.

Megan je blondýna s modrýma očima. Je šampiónkou v plavání a je členkou salemského plaveckého klubu.

Je pátek 28. října a Halloween je v pondělí, 31. října. Kelly a Megan jsou velmi vzrušeny, protože obě milují Halloween. Je to jejich první Halloween v Salemu "městě čarodějnic".

"Musím pořád myslet na Halloween," říká Megan.
"Já také!" odvětila Kelly.
"Musíme koupit dýni a udělat svítilnu," říká jejich matka. "Honem dosnídejte. Je pozdě! Škola začíná za dvacet minut."

Děvčata snědí vejce a vypijí mléko. Vyběhnou nahoru po schodech a vyčistí se zuby. Jsou hotovy ve čtvrt na devět.

"Ahoj, mami! Nezapomeň koupit dýni"!
"OK! Ahojte, děvčata!"



Kelly a Megan vždy chodí pěšky do školy. Potkávají své přátele Susan Garciovou, Nicka Leea a Billa Goldberga.

"Já se tak těším na Halloween," říká Susan. Susan je hispánská Američanka. Je jí třináct roků a má dlouhé černé vlasy. "To je poprvé, kdy můžeme mít párty bez rodičů!"
"Musíme najít místo, kde ten večírek bude," říká Nick. Je mu čtrnáct a je dobrý kuchař. Jeho rodiče mají v Salemu čínskou restauraci.
"No, mohu se zeptat babičky a dědečka," navrhl Billy. Bill Goldberg je pěkný čtrnáctiletý chlapec. Jeho oblíbeným předmětem ve škole je věda. Žije se svojí babičkou.
"Susan, máš na Halloween strašidelný kostým?" ptá se Kelly.
"To je překvapení! Nemohu vám to říci," odpověděla Susan.
"Věříte na duchy?" vyzvídal Bill.
"Ano!" odvětili všichni bez zaváhání.
"Já nevěřím!" vítězoslavně prohlásil Bill. "Věda může vysvětlit všechno."
"Skutečně?" otázal se nevěřícně Nick. "Mnoho podivuhodných věcí se stává o hallloweenské noci. Moji prarodiče pocházejí z Číny. Také věří na duchy a zlé mocnosti."

Bill se rozesmál.

"Vzpomínáte si na příběh staré ženy na hřbitově? …"
"Oh, Nicku, prosím, nepřipomínej nám to znovu!" řekl Bill.

Nick se záhadně usmál. Je 8,30 hodin a zvoní.



DRUHÁ KAPITOLA

Muzeum čarodějnic

Škola končí v 15,30 hodin. Kelly a Megan čekají na své přátele venku.

"Máte nějaký nápad na halloweenskou párty?" zeptala se Kelly.
"No, já ne," přiznala se Susan.
"Mám nápad," řekla Megan. Navštivme jedno z čarodějnických muzeí v Salemu. Můžeme se nechat inspirovat."
"To je dobrý nápad!" zvolala Susan. Je tam mnoho strašidelných věcí. Nezapomeňte, že Salem je "městem čarodějnic". V muzeu jsou obrazy, které dosvědčují, že se zde čarodějnice věšely. Jsou tam také jména salemských čarodějnic z roku 1692. Můžeme se dozvědět o jejich hrůzných kouzlech."
"Oh, jak je to vzrušující!" jednohlasně a s trochou obavy v hlase se vyjádřily Megan a Kelly.
"Tak pojďme," vyzvala je Susan.

Děvčata zavolala Nicka a Billa. Dohromady pět přátel vyrazili k muzeu. Když došli na místo, bylo již pozdě.

"Kolik lístků?" otázal se pokladní.
"Pět, prosím," řekl Bill.
"Deset dolarů. Nezapomeňte, že muzeum se zavírá v pět hodin. Máte pouze půl hodiny."

Pět přátel chodilo muzeem. Prohlíželi si zajímavé exponáty.

"Podívejte, zde jsou uvedena jména čarodějnic z roku 1692 … a zde jsou obrazy, kde je věší," vyhrkl Nick.
"Podívejte na to lano!" zvolal Bill.
"To je strašidelné!" zašeptala děvčata.
"Půjdu se podívat nahoru," řekla Megan.
"Buď opatrná," varovala ji Kelly.
Megan se zasmála. "Nebojím se čarodějnic a duchů."

V poschodí nebyli žádní návštěvníci. Ve vzduchu bylo cítit vůni růží. Megan chodila místností a všechno si prohlížela. Potom si všimla staré paní. Měla dlouhé černé šaty s malými černými knoflíky. Černé šaty daly vyniknout její bílé tváři a sytě rudým rtům. Kolem krku se rýsovala podivný rudý pruh. Nejspíš od provazu. Usmívala se na Megan. Megan se usmívala také, ale byla pořádně nervózní. Náhle se vzduch prudce ochladil.

"Divné," pomyslela si. "Půjdu raději dolů."
Když ji Kelly viděla, zvědavě se na ni obrátila: "Co je tam nahoře?"
"Samé zajímavé věci," odpověděla Megan.
Hlídač a pokladník v jedné osobě oznámil: "Muzeum se za pět minut zavírá."

Susan koupila knihu s názvem Salem a čarodějnice roku 1692.

Tři děvčata šla k předním dveřím. "Je ještě někdo tam nahoře?" zeptal se pokladník.
"Ano," řekla Megan. "Je tam stará paní."
"Opravdu?" podivil se pokladník. "To je divné. Tohle odpoledne jste jedinými návštěvníky v muzeu. V pátek sem nechodí mnoho návštěvníků."
"Nahoře je stará paní," trvala si na svém Megan.
"Podívám se tam," řekl pokladník.

Po několika minutách se vrátil. Jeho tvář byla brunátná zlostí. Vyrazil ze sebe: "To byl vtip? Nikdo nahoře není … a dveře … jsou pouze jediné dveře v muzeu, a to jsou tyhle přední dveře."

Meganiny přátelé se na ni podívali. Mlčela. Potom řekla: "Pojďme se podívat ven."

Vyběhli z muzea a rozhlíželi se kolem. Nikdo nebyl na ulici, pouze černá kočka.
Po tomto zvláštním zážitku šli domů.

"Teď mám hodně nápadů na naši halloweenskou párty," ozvala se Kelly.
"Já také," přidala se Susan.
"Ty jsi potichu, Megan," řekl Bill. "Děje se něco?"
"Myslím na starou paní v muzeu."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...