Přeskočit na hlavní obsah

HALLOWEENSKÝ HOROR I.



PRVNÍ KAPITOLA

Salem

Salem je nádherné americké město ve státě Massachusetts v USA. Naumkeag, "Město míru" je jeho indiánský název. Ale je také nazýváno "Město čarodějnic" kvůli věšení čarodějnic v roce 1692. V Salemu je sedm historických čarodějnických muzeí. Všechny mají hodně informací o věšení čarodějnic v roce 1692.

Kelly a Megan Connorovy jsou dvě sestry. Pocházejí ze San Francisca v Kalifornii. Rodina Connorova nyní bydlí v Salemu, protože pan Connor vyučuje francouzštinu na Univerzitě v Bostonu.

Kelly je čtrnáct a Megan třináct. Chodí do salemské základní školy a líbí se jim to. Kelly má červené vlasy a modré oči. Je vysoká a hraje košíkovou za školní tým.

Megan je blondýna s modrýma očima. Je šampiónkou v plavání a je členkou salemského plaveckého klubu.

Je pátek 28. října a Halloween je v pondělí, 31. října. Kelly a Megan jsou velmi vzrušeny, protože obě milují Halloween. Je to jejich první Halloween v Salemu "městě čarodějnic".

"Musím pořád myslet na Halloween," říká Megan.
"Já také!" odvětila Kelly.
"Musíme koupit dýni a udělat svítilnu," říká jejich matka. "Honem dosnídejte. Je pozdě! Škola začíná za dvacet minut."

Děvčata snědí vejce a vypijí mléko. Vyběhnou nahoru po schodech a vyčistí se zuby. Jsou hotovy ve čtvrt na devět.

"Ahoj, mami! Nezapomeň koupit dýni"!
"OK! Ahojte, děvčata!"



Kelly a Megan vždy chodí pěšky do školy. Potkávají své přátele Susan Garciovou, Nicka Leea a Billa Goldberga.

"Já se tak těším na Halloween," říká Susan. Susan je hispánská Američanka. Je jí třináct roků a má dlouhé černé vlasy. "To je poprvé, kdy můžeme mít párty bez rodičů!"
"Musíme najít místo, kde ten večírek bude," říká Nick. Je mu čtrnáct a je dobrý kuchař. Jeho rodiče mají v Salemu čínskou restauraci.
"No, mohu se zeptat babičky a dědečka," navrhl Billy. Bill Goldberg je pěkný čtrnáctiletý chlapec. Jeho oblíbeným předmětem ve škole je věda. Žije se svojí babičkou.
"Susan, máš na Halloween strašidelný kostým?" ptá se Kelly.
"To je překvapení! Nemohu vám to říci," odpověděla Susan.
"Věříte na duchy?" vyzvídal Bill.
"Ano!" odvětili všichni bez zaváhání.
"Já nevěřím!" vítězoslavně prohlásil Bill. "Věda může vysvětlit všechno."
"Skutečně?" otázal se nevěřícně Nick. "Mnoho podivuhodných věcí se stává o hallloweenské noci. Moji prarodiče pocházejí z Číny. Také věří na duchy a zlé mocnosti."

Bill se rozesmál.

"Vzpomínáte si na příběh staré ženy na hřbitově? …"
"Oh, Nicku, prosím, nepřipomínej nám to znovu!" řekl Bill.

Nick se záhadně usmál. Je 8,30 hodin a zvoní.



DRUHÁ KAPITOLA

Muzeum čarodějnic

Škola končí v 15,30 hodin. Kelly a Megan čekají na své přátele venku.

"Máte nějaký nápad na halloweenskou párty?" zeptala se Kelly.
"No, já ne," přiznala se Susan.
"Mám nápad," řekla Megan. Navštivme jedno z čarodějnických muzeí v Salemu. Můžeme se nechat inspirovat."
"To je dobrý nápad!" zvolala Susan. Je tam mnoho strašidelných věcí. Nezapomeňte, že Salem je "městem čarodějnic". V muzeu jsou obrazy, které dosvědčují, že se zde čarodějnice věšely. Jsou tam také jména salemských čarodějnic z roku 1692. Můžeme se dozvědět o jejich hrůzných kouzlech."
"Oh, jak je to vzrušující!" jednohlasně a s trochou obavy v hlase se vyjádřily Megan a Kelly.
"Tak pojďme," vyzvala je Susan.

Děvčata zavolala Nicka a Billa. Dohromady pět přátel vyrazili k muzeu. Když došli na místo, bylo již pozdě.

"Kolik lístků?" otázal se pokladní.
"Pět, prosím," řekl Bill.
"Deset dolarů. Nezapomeňte, že muzeum se zavírá v pět hodin. Máte pouze půl hodiny."

Pět přátel chodilo muzeem. Prohlíželi si zajímavé exponáty.

"Podívejte, zde jsou uvedena jména čarodějnic z roku 1692 … a zde jsou obrazy, kde je věší," vyhrkl Nick.
"Podívejte na to lano!" zvolal Bill.
"To je strašidelné!" zašeptala děvčata.
"Půjdu se podívat nahoru," řekla Megan.
"Buď opatrná," varovala ji Kelly.
Megan se zasmála. "Nebojím se čarodějnic a duchů."

V poschodí nebyli žádní návštěvníci. Ve vzduchu bylo cítit vůni růží. Megan chodila místností a všechno si prohlížela. Potom si všimla staré paní. Měla dlouhé černé šaty s malými černými knoflíky. Černé šaty daly vyniknout její bílé tváři a sytě rudým rtům. Kolem krku se rýsovala podivný rudý pruh. Nejspíš od provazu. Usmívala se na Megan. Megan se usmívala také, ale byla pořádně nervózní. Náhle se vzduch prudce ochladil.

"Divné," pomyslela si. "Půjdu raději dolů."
Když ji Kelly viděla, zvědavě se na ni obrátila: "Co je tam nahoře?"
"Samé zajímavé věci," odpověděla Megan.
Hlídač a pokladník v jedné osobě oznámil: "Muzeum se za pět minut zavírá."

Susan koupila knihu s názvem Salem a čarodějnice roku 1692.

Tři děvčata šla k předním dveřím. "Je ještě někdo tam nahoře?" zeptal se pokladník.
"Ano," řekla Megan. "Je tam stará paní."
"Opravdu?" podivil se pokladník. "To je divné. Tohle odpoledne jste jedinými návštěvníky v muzeu. V pátek sem nechodí mnoho návštěvníků."
"Nahoře je stará paní," trvala si na svém Megan.
"Podívám se tam," řekl pokladník.

Po několika minutách se vrátil. Jeho tvář byla brunátná zlostí. Vyrazil ze sebe: "To byl vtip? Nikdo nahoře není … a dveře … jsou pouze jediné dveře v muzeu, a to jsou tyhle přední dveře."

Meganiny přátelé se na ni podívali. Mlčela. Potom řekla: "Pojďme se podívat ven."

Vyběhli z muzea a rozhlíželi se kolem. Nikdo nebyl na ulici, pouze černá kočka.
Po tomto zvláštním zážitku šli domů.

"Teď mám hodně nápadů na naši halloweenskou párty," ozvala se Kelly.
"Já také," přidala se Susan.
"Ty jsi potichu, Megan," řekl Bill. "Děje se něco?"
"Myslím na starou paní v muzeu."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn