KRABIČKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY

Krabička poslední záchrany obsahuje drobné předměty pro případ nouze. Používala jsem ji, když jsem jezdila na tábor. Nějaký špendlík, sichrhajcka, škrtátko, pár sirek, tužka, papír apod. Měly tam být předměty, které by mi umožnily přežít delší čas v lese. Kdysi jsem se učila i pomocí dvou kamenů rozdělat oheň nebo v důlku kamene točit dřevěným klacíkem, mít podestláno mechem, ale nikdy se mi to nepodařilo. Než bych rozdělala oheň, tak by mě jistě sežral zlý vlk.

Les mám vyřešen. Záhadou pro mne nepoznanou je, proč jídlo a hlavně pití není na seznamu. Moderní doba by zbloudění v lese vyřešila mobilem, pokud by tam byl signál. Do krabičky, v současné době do malého baťůžku, bych dala mobil, kompas, jídlo a především pití. Energický nápoj (abych měla hodně elektrické, sexuální či jiné energie) ani energetický (abych dlouho vydržela) není vhodný pro děti. Ale až se ještě trochu vytáhnu, sebou ho potáhnu. Bez jídla vydržím i několik dní s tabulkou hořké čokolády. A vodu. Alkohol bych do lesa nebrala, z toho by se mi zatočila hlava a už vůbec bych nevěděla, kde jsem a viděla bych dva výstupy z lesa. V dáli světýlko, několik světýlek a v hlavě hvězdičky a bolehlav. Pak by to chtělo Ibuprofen, ten přibalím.

Vyrazím do hor. Kdysi jsem dělala jakýsi psychologický test o týmové spolupráci. Jeden z úkolů bylo, že jsme měli omezené množství předmětů, něco jako KPZ, které si můžeme vzít do hor, abychom se dostali na vrchol. Svedla jsem ostatní k mnou navrženému způsobu výstupu. Vyšlo nám, že veškerý cukr bychom snědli cestou. Dali jsme přednost cukru, který hodně vážil před čokoládou a lahvi vodky, která nás měla zachránit před umrznutím. Tím pádem jsme neměli dostatek skob do zatloukání do skal a museli jsme výstup řešit provizorně, pomocí lan a vlastních rukou. Nahoře bychom mávali prázdnou flaškou vodky a s výkřikem hurá bychom se vrhli ze skály dolů. Skončili jsme na posledním místě, ale aspoň jsme se před smrtí srdečně i úlevou zasmáli.

Co takhle u vody? K vodě zásadně beru dynamit. Udici pytlačku bych z přírodních materiálů nezhotovila. A co budu jíst? Holýma rukama rybu neulovím. Je potvora kluzká a schovává se pod kameny. Odpálím dynamit. A kolem mne plave spousta rybiček bříškem vzhůru jako by se grilovala. Některé jsou i vykostěné. O jídlo je postaráno. A pití? Vody je kolem dost. Jestli nejsem cimprlich, mohu vypít celý rybník. Široký v pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký to také dokázal. Proč ne já, když mi to zachrání život? Pro jistotu bych ale přibalila Endiaron a živočišné uhlí.

A co když ztroskotám na ostrově? Nejlepší by bylo vzít si sebou Robinsona. Ten se vyzná. Už si to jednou užil. Rozhodně to ale musí být plavec, aby mě na zádech dotáhl na pevninu. Tam se necháme ovívat mořským vánkem, vlnky budou šplouchat a omývat nám nohy, slunce bude svítit, jeho paprsky nás budou šimrat ve tváři. Ale tím končí všechna legrace. Musíme se rozhlédnout po okolí. Na lovce se musíme vycvičit, ale jako sběrači obstojíme. Máme to v krvi. Budeme-li mít bibli a budeme se křižovat, možná na obloze vykouzlíme blesky, které se budou také křižovat. Jsme věřící, uhodí …. a rozděláme oheň. Jsme zachráněni před dravou zvěří. A ejhle! K dispozici je nám i signální zařízení. Pomocí ohně můžeme volat SOS! Spaste naše duše! Než nás spasou ostatní šelmy. U ohně to nehrozí, jsme zachráněni.