O životě

Dnes v 8:34 | Mirijam Začnu vtipem od Izera. Lidožrouti chytnou Američana, Rusáka a Čecha. Přijde šaman a říká: "Tady máte každý dvě křišťálové koule, když mně s nimi předvedete něco, co jsem v životě neviděl, tak vás pustíme. Dá jim na to každému týden. Po týdnu přijdou do toho slaměného domečku a tam sedí ten Rusák, zkřížené nohy, ruce dole a koule kolem něj lítají a šaman říká: "Tohle dělám každý den, když se jdu modlit." "Sežrat, odchod." Přijdou k Američanovi. Ten tam sedí a píská si americkou hymnu a ty koule do rytmu americké hymny se pohybují ve vzduchu. A on říká: "To je pro mne jako rozcvička. Slabý. Sežrat." Jde k tomu Čechovi, vyleze ven a říká: "To jsem v životě neviděl, ty vole. To jsem v životě neviděl. Ten idiot za týden jednu ztratil a jednu rozbil." Ale zpět k tématu. Na partičce pokeru sedí Američan, Evropan, Číňan a jeden maličký, téměř ho není vidět za stolem. Zastupuj...

Někteří lidé se rodí s vitální a pohotovou energií. Nejenže jim to umožňuje držet krok s dobou; kvalifikuje je to, aby vybaveni svou vlastní osobností dodali dobrou část hybné síly šílenému tempu. Jsou to šťastné bytosti. Nepotřebují vnímat význam věcí. Neunaví se, ani jim nechybí krok, ani neztrácejí své postavení a neklesají na vedlejší kolej, aby zůstali přemýšlet o pohyblivém průvodu. Ach! Ten pohyblivý průvod, který mě opustil na silnici! Jeho fantastické barvy jsou brilantnější a krásnější než slunce na zvlněných vodách. Na čem záleží, když duše a těla padají pod nohy zástupu, který se stále tlačí! Pohybuje se s majestátním rytmem koulí. Jeho nesouhlasné střety se pohybují vzhůru v jednom harmonickém tónu, který se mísí s hudbou jiných světů - k dokončení Božího orchestru. Je to větší než hvězdy - pohybující se proces lidské energie; větší než palpitující země a věci na ní rostoucí. Ach! Mohla jsem plakat, když jsem byla ponechána na vedlejší koleji; vlevo s trávou a mraky a ...

14. dubna 2020 v 11:30 | Mirijam |  Kultura    A tady mám něco pro znalce Kuby. V únoru 2020 jsem se zúčastnila výstavy Czech Press Photo, která poprvé za 25 let svého fungování zavítala i do Brna. Přítel jako velký fanda do fotografování mě přiměl, abych šla na výstavu s ním. Vím, že Pavel má z dovolené na Kubě, uskutečněné koncem roku 2019 fantastické snímky, tak jsem neodolala a zachytila jsem do mobilu fotografie Pavla Nasadila z vykuřování z Kuby. Vzhledem k tomu, že jsem u Tlustjocha podobný snímek neviděla, zveřejňuji ho spolu s informacemi o této činnosti. Vůbec jsem nevěděla, že se něco takového provádí. Třeba by k tomu mohl něco dodat. FUMIGATION, KUBA 2019 Na Kubě je vykuřování celonárodní kampaní proti komárům Aedes aegypti. Mezi nemoci prokazatelně přenášené tímto komárem patří virus zika a horečka dengue. Kampaň je projektem ministerstva zdravotnictví a probíhá v období dešťů, p...

12. dubna 2020 v 10:28 | Mirijam |  Úvahy, zamyšlení vážně i nevážně    Tohoto velikonočního frajera jsem objevila na čísi zahrádce. Zachyceno mobilem na zdravotní procházce v pátek - první velikonoční svátek Hezké velikonoce, užívejte si nádherného počasí a chvilek volna. Takové netradiční nutí k zamyšlení. Líbí se mi vynález v některých místech, že se domluví vesnice a vždy po dvou se objeví hrkači s rouškami na zahrádce a postupně se přidávají další. Český národ je vynalézavý. Přežili jsme jiné věci, přežijeme i koronavira - a nikdy nejezte maso z netopýra!!! V letošní velikonoční svátky, když bude dost látky, místo rance vajíček přinese roušky zajíček. A než přejdou svátky, přijde z vandru zpátky. "Mámo, šijte nové roušky koronovirové!" HEZKÉ PROŽITÍ VELIKONOČNÍCH SVÁTKŮ A VYCHUTNÁVEJME SI TU SOUNÁLEŽITOST!!! PŘECE JEN KDYŽ PŘIJDE NA VĚC, DOKÁŽEME SI BÝT S...

11. dubna 2020 v 7:46 | Mirijam Až do pandemie jsem si seznam nedělala. Nu což, když tak půjdu dvakrát. Teď se mi obrátil svět naruby, asi jako každému. Potupně jsem sáhla k lístečku. Nákup na čtyři dny v hlavě neunesu. Systematicky poskládám pořadí, co je kde uloženo a jak budu nakupovat. Vejdu. Zprvu zelenina, z druhé strany ovoce, pak maso, chleba, rohlíky, zatočím uličkou mléko a minerálky, za lahůdkami mléčné výrobky. Systematicky sepsáno, abych se nemusela vracet. Tolik nestandardních úkonů! Hlavně nezapomenout roušku a rukavice. Sice nám vláda říká, že v obchodě s potravinami stačí rouška a rukavice. Málem jsem v roztržitosti tak vyrazila. Ale ostatní měli ještě halenku a kalhoty! Tak jsem se ještě vrátila, dooblékla se, nastříkala brýle holicí pěnou, aby se mi v roušce nemlžily, lísteček se seznamem, co nakoupit v kapse u bundy. K tomu ještě 3 - 4 igelitové sáčky, rozdělané, protože kdybych měla roztáhnout igelitový sáče...

8. dubna 2020 v 17:50 | Mirijam |  Povídky    To ji rozesmálo, když pomyslela na Desiree s dítětem. Proč, zdálo se, že včera Desiree byla ještě menší než dítě samo; když pán, který projížděl branou Valmonde zjistil, že spí ve stínu velkého kamenného sloupu. Malá se probudila v jeho náručí a začal plakat po "tátovi". To bylo všechno, co byla schopna udělat nebo říci. Někteří lidé si mysleli, že by sem sama mohla zbloudit, protože byla ve věku batolete. Převládající přesvědčení bylo, že ji záměrně opustila strana Texans, jejíž plachtový vůz na konci dne překročil těsně pod plantáží trajekt, který si Coton Mais držel. Madam Valmonde včas opustila všechny spekulace, ale ta, kterou jí Desiree poslala dobročinnou prozřetelností, byla dítětem, ke kterému velmi přilnula, když viděla, že se má k světu. Dívka rostla do krásy, byla něžná, laskavá a upřímná - modla Valmonde. Nebylo divu, když jednoho dne...

6. dubna 2020 v 10:20 | Mirijam |  Povídky   Zdálo se, že ji instinkt vede. Když se před ní rozevřela hladká cesta, znovu pevně zavřela oči, aby neviděla ten neznámý a děsivý svět. Když se blížila k obydleným místům, zahlédlo ji dítě, které si hrálo v trávě. Zařvalo zděšením. "La Folle!" křičelo pronikavým hlasem. "La Folle překročila zátoku!" Výkřik se nesl řadou chatrčí. "Tam, dívejte, La Folle překročila zátoku!" Děti, staří muži, staré ženy, mladí s kojenci v náručí, se hrnuli ke dveřím a oknům, aby viděli tu ohromující podívanou. Většina z nich se otřásla pověrčivým strachem z toho, co by to mohlo znamenat. "Nese Cheriho!" někteří z nich křičeli. Někteří z těch odvážnějších se shromáždili kolem ní a byli jí v patách. Ustoupili před novou hrůzou, když na ně obrátila zkřivenou tvář. Oči měla krvavé a sliny vytvořily bílou pěnu na jejích černých rtech. Ně...

5. dubna 2020 v 12:05 | Mirijam |  Povídky Zátoka se kroutila jako půlměsíc kolem místa, na kterém stála La Folleina chatrč. Mezi potokem a chatrčí leželo velké opuštěné pole, kde se dobytek pásl, na místě, kde ho zátoka zásobovala dostatečně vodou. Přes lesy, které se táhly zpět do neznámých oblastí, nakreslila žena imaginární linii a do tohoto kruhu nikdy nevstoupila. To byla její jediná mánie. Nyní to byla velká, vychrtlá, černá žena kolem třiceti pěti. Její skutečné jméno bylo Jacqueline, ale každý na plantáži ji nazýval La Folle, protože v dětství byla vyděšená, doslova "byla mimo mysl" a nikdy ji úplně nezískala. Bylo to, když celý den v lesích probíhala potyčka a ostrostřelba. Večer byl blízko, když se P'tit Maitre, malý pán, černoch pokrytý prachem a rudou krví, dovrávoral do chatrče Jacquelininy matky a jeho pronásledovatelé mu byli v patách. Ten pohled ji zmátl rozum dítěte. Bydlila s...

3. dubna 2020 v 10:14 | Mirijam |  Povídky Pokud byste si mohli vybrat hodinu bdělosti z celé noci, byla by to tato. Od svého bdělého stavu před spaním, v jedenáct, jste měli dost odpočinku, abyste odstranili tlak včerejší únavy, zatímco před vámi, dokud slunce nevyjde z "Far Cathay" a nerozjasní vaše okno, je téměř prostor letní noci - jedna hodina strávená v myšlenkách s napůl zavřenýma očima mysli a dvě v příjemných snech a dvě v tomto podivném požitku zapomnětlivosti jako je radost a bída. Okamžik vstávání patří do jiného časového období a zdá se tak vzdálený, že skok z teplé postele do mrazivého vzduchu nelze s hrůzou očekávat. Včerejšek už zmizel mezi stíny minulosti; zítřek se ještě nevynořil z budoucnosti. Našli jste mezilehlý prostor, ve kterém podnikání života nevyrušuje, kde plynoucí okamžik přetrvává a stává se skutečnou přítomností; místo, kde si otec Čas, když si myslí, že ho nikdo nepozoruje, sed...

1. dubna 2020 v 8:50 | Mirijam  Nevím jak vy, ale já mám v sobě několik barev a zajímavé, že všechny budou totožné s těmi vašimi. Mám v sobě červenou krev, žlutou žluč a moč, hnědé h…o a zelené výkaly, když je mi zle. Modrou nepostrádám - mám modré oči, jako moře. Šlechtického původu nejsem, tak místo modré mi teče červená krev. Chtěla bych být zlaté dítě, zlatá maminka, zlatá babička. Ale zlato v sobě nemám, přestože mnozí mi říkají, že jsem zlatíčko. Ani stříbrná medaile nevyhrává. Jsem čistá a bílá jako lilie, ale duši černou mám. Přítel mi říká myšičko. Tak určitě mám nějaké indicie, které inklinují k šedé barvě. Možná jsem šedá eminence. Jaké barvy vyzařuji? Pokud umíte otvírat třetí oko, tak zjistíte, že kolem mne většinou září bílé světlo - vyrovnanost, klid, taky možná lenost. Když mne někdo rozpálí do běla, tak kupodivu, nevyzařuji bílé světlo, ale jsem obklopena červenou aurou - barvou agrese a krve, připravena na boj. Červená souvi...

30. března 2020 v 14:55 | Mirijam |  Povídky    Po tomto dni naše vojenské operace rostly jednodušeji a jednodušeji. Aby bylo možné dobít Berlín, nebylo potřeba nic jiného než trpělivost. Každou chvíli, když starý pán upadal do větší a větší apatie, četli jsme mu dopis od jeho syna, samozřejmě imaginární dopis, protože Paříž byla nyní odříznuta, a jako od bitvy u Sedanu, pomocný tábor Mac Mahona byl poslán do německé pevnosti. Můžete si snadno představit zoufalství chudáka dítěte, které nic neslyšelo o svém otci, protože vědělo, že je vězněm, zbavený dokonce pohodlí a možná je nemocný, ​​zatímco v jeho jménu musela psát dopisy plné radosti. Stručně, psala dopisy tak jako voják psal z pole, voják, který postupoval den co den přes nepřátelské území. Někdy toho na ni bylo příliš mnoho a týdny nedocházely dopisy. Starý muž se začal bát a nemohl spát. Pak ejhle, dorazí dopis z Německa a ona ho chlapsky přečte ...

28. března 2020 v 13:31 | Mirijam |  Povídky    Kraťoučká povídka od Alphonse Daudeta Obléhání Berlína. Šli jsme nahoru po Avenue des Champs-Élysées s Dr. V. snažili přečíst příběh obléhání Paříže ze stěn se stopami kulek a z chodníků rozstřílených tříštivými náboji. Těsně předtím, než jsme dorazili k turistickým atrakcím Paříže, se doktor zastavil a ukázal mi jeden z velkých rohových domů tak okázale seskupených kolem Vítězného oblouku a začal mi vyprávět tento příběh. Vidíte ta čtyři zavřená okna nad balkónem? Během prvního srpna, toho hrozného srpna loňského roku, tak plného bouřek a katastrof, jsem byl povolán, abych se zúčastnil velmi závažného případu apoplexie. [1] Pacientem byl plukovník Jouve, kdysi kyrysník [2] z první říše, nyní starý gentleman, kterého štvala sláva i vlastenectví. Po vypuknutí války odešel žít do Champs-Élysées v bytě s balkonem. Můžete hádat proč. To proto, že by...

26. března 2020 v 8:46 | Mirijam |  Povídky   Ťuk, ťuk, ťuk pulzovaly tepny, které vytvářely pruhy na krásném bílém mase modré krve. Krev vycházela ze srdce a pulzovala stejně klidně i na předloktí. "Kdo by si to byl včera pomyslel? (hrabě pokračoval ve svém úmyslu). "Corgnani klel. Ztratil partii v tarotu, protože jste ho přinutila, aby se na vás podíval, byla jste tak půvabná; Travasa tvrdil, že vás viděl ve Versailles ve figurce prsaté ženy od Bouchera nebo Fragonarda; Terenzi prohlásil, že žádná dáma v Paříži nebude vědět, jak tančit paspié lépe než vy." A z důvodu opatrnosti dodal: "Ne, nemáte horečku." Přestože více než jednou profitoval z migrény, kdy dlouhou dobu držel ruku paní v ruce, teď namísto toho držel zápěstí a vyprávěl jí o událostech včerejšího večera, konverzoval s ní jako se slavnou dámou a zvěstoval jí klevety a o marnosti. Díky svému obratnému umění vyprávět, mohl ...

24. března 2020 v 13:58 | Mirijam |  Povídky    V osmnáctém století: pro dnešní manžele. Je obtížné říci, zda hrabě La Fratta sám sebe nebo markýzu Arnisiu miloval víc; ale protože na to, aby získal chválu dokonalého rytíře světa a markýzy a aby podnítil impulzy srdce, trval na péči o pacienta se shovívavou stálostí o dámu tak proměnlivou v myšlení a duchu. Miloval sám sebe moc a kromě nezbytných služeb kavalíra, miloval Arnisiu. Abych řekl pravdu na její omluvu, přesto ho přitažlivala něčím neznámým a novým; ctností téměř tajemného kouzla; i když, abych řekl pravdu, v jednom roce znala mnoho zvláštností, zvyků a zloby. La Fratta už věděl, kdy bylo dobré se bránit a kdy bylo lepší souhlasit s tím, co dáma ráda řekla; už se naučil rozlišovat na jejích růžových rtech všechny stupně pohrdavé zbožnosti a jemné ironie, která by vykouzlila úsměv; už rozuměl všemu, co přikázala nebo vyjádřila. Jako její blázniv...

22. března 2020 v 13:15 | Mirijam Dlím v současné době většinu času doma. Na doporučení mé dcery jsem shlédla americký film z roku 1998 Truman show s Jimmy Carreym v hlavní roli. Je to sci-fi, drama a komedie zároveň. Velice zvláštní film, který souvisí s tématem svoboda. Truman byl od narození vybrán do speciální virtuální show, kterou sledují miliony obyvatel po celém světě a přináší producentovi neskutečný zisk. Show je něco jako Big Brothers. Pro hlavního hrdinu Trumana je vybudováno město. Ve skutečnosti žije v obrovských filmových ateliérech. Je mu přidělena manželka, život Trumana určuje jeho stvořitel - režisér a producent Christof, který má nad jeho životem absolutní kontrolu. Potkává Sylvii, která mu vtiskne brouka do hlavy a Truman se začíná uvědomovat, že něco není v pořádku. Má kolem sebe vytvořen téměř dokonalý svět, ale ztratil sám sebe, svoji vlastní identitu. Vše se odehrává, jak naplánuje tvůrce pořadu. Do svých 30 let neměl T...