Přeskočit na hlavní obsah

Výstava Czech Press Photo 2020

14. dubna 2020 v 11:30 | Mirijam |  Kultura 
 
A tady mám něco pro znalce Kuby. V únoru 2020 jsem se zúčastnila výstavy Czech Press Photo, která poprvé za 25 let svého fungování zavítala i do Brna. Přítel jako velký fanda do fotografování mě přiměl, abych šla na výstavu s ním.

Vím, že Pavel má z dovolené na Kubě, uskutečněné koncem roku 2019 fantastické snímky, tak jsem neodolala a zachytila jsem do mobilu fotografie Pavla Nasadila z vykuřování z Kuby. Vzhledem k tomu, že jsem u Tlustjocha podobný snímek neviděla, zveřejňuji ho spolu s informacemi o této činnosti. Vůbec jsem nevěděla, že se něco takového provádí. Třeba by k tomu mohl něco dodat.

FUMIGATION, KUBA 2019

Na Kubě je vykuřování celonárodní kampaní proti komárům Aedes aegypti. Mezi nemoci prokazatelně přenášené tímto komárem patří virus zika a horečka dengue. Kampaň je projektem ministerstva zdravotnictví a probíhá v období dešťů, případně nárazově, pokud se objeví nějaký případ onemocnění. Masivní akce se s různou intenzitou koná ve všech městech. Jedno má ale pro všechny Kubánce společné - když dorazí, je povinná. Byty, obchody, restaurace, nemocnice, banky i sklady musejí projít vykouřením. Účinnost kouře na komáry je diskutabilní, stejně tak vliv zplodin z motoru na lidské zdraví.


Na Kubě vykuřování celonárodní kampaní proti komárům Aedes aegypti, přenášejícím virus zika a horečku dengue. Kampaň probíhá v období dešťů a je povinná pro všechny Kubánce. Eduardovi je 64 a je vykuřovačem již mnoho let. Jeho příjem činí v přepočtu méně než 20 eur měsíčně. Eduardo při vykuřování truhlářské dílny v ulici Cale Muralla ve staré Havaně v červenci roku 2019. Po vykouření, které trvá pár minut, je potřeba prostor na 50 minut zavřít a opustit.




Jose si zaznamenává adresu domu před vykouřením. Pracovní směna je od 9 do 11 h a od 14 do 16 h. Za jednu směnu lze vykouřit až 50 domácností. Každá domácnost má svoji registrační kartu, výjimky se týkají jen starších lidí s kardiovaskulárními chorobami. Santiago de Cuba, červenec 2019.
Počet komentářů: 4

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...