O životě

NOVÝ ROK 2020 Do Nového roku 2020 přeji všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky, spokojenosti, mnoho pracovních i osobních úspěchů. Je to přibližně rok, co jsem si zřídila blog. Původně jsem ho pořizovala s jiným úmyslem, jak uvádím ve svém profilu a tento záměr zůstává. Já technický antitalent, který po přečtení třech knih a nějakém návodu na youtube, jak zřídit blog, se mi podařilo v této podobě provozovat blog na našich stránkách. Není ještě úplně ok, ale snad se odhodlám a především najdu čas, k jeho zdokonalení. Teď mi zrovna nefunguje korektně, ale věřím a doufám v odstranění závad. Svého rozhodnutí nelituji. Našla jsem zde spoustu přátel, hodně rad, užitečných informací, vědomostí i zábavu, setkávám se s mnoha osudy, protože nic naplat, anonymní pisatel(ka) se spíše svěří se svým životem papíru. S některými z vás se znám trochu blíže a jsem za vás ráda. Ale stejnou radost i potěšení mi přinese jakákoliv návštěva kohokoliv z vás a těší mě i vaše komentáře. A otevřeně přizná...

V mnoha muslimských rodinách v Německu se na vánoce rozzáří vánoční stromek. Proč muslimové tento křesťanský svátek slaví, vám vysvětlí v následujícím článku Nicol Hery-Moßmannová. Muslimové a vánoce: v islámu neexistuje tento svátek Vánoce nejsou žádným muslimským svátkem. Ježíš se vyskytuje nejen v bibli, ale i v koránu. Muslimové vidí v Ježíši proroka a dokonce posla Božího, ale ne Božího Syna. Narození Ježíše Krista tedy nemá pro muslimy žádný náboženský význam - a právě Narození Ježíše slaví křesťané na Vánoce. Přesto existují v Německu a i v jiných částech světa mnoho muslimských rodin, které svátek přesto slaví. Rozdíl oproti křesťanům: muslimové neslaví vánoce z náboženských, nýbrž spíše z kulturních důvodů a to je něco jiného. Mnoho muslimů, kteří žijí v křesťanských zemích jako je Německo, nachází zálibu v tradicích, které jsou spojeny s vánocemi. Přirozeně všechny děti by chtěly - nezáleží na tom, zda se jedná o křesťanské nebo muslimské děti - dárky, které se o tomto svátku...

Tradice jsou v každé zemi jiné. V tomto článku od Jonase Brandstettera vám představíme vánoční zvyky z celého světa a přiblížíme vám, jak se slaví nejpěknější rodinný svátek v jiných kulturách. Historie vánočních zvyků Vánoce jsou jedním ze tří hlavních svátků církevního roku. Od 4. století se 25. prosince slaví svátek Narození Krista. Vánoce 24. prosince nebo také často nazývané "Štědrý den" jsou podle starého církevního zvyku "předsvátkem" před skutečně velkým svátkem. 25. prosinec byl původně v Římské říši svátkem zimního slunovratu. Ve druhé polovině 4. století se svátek rychle rozšířil do severní Afriky, Španělska a Orientu. Brzy se stal nejoblíbenějším křesťanským svátkem. Dnes Vánoce slaví křesťané i nekřesťané jako svátek rodiny. Stalo se zvykem o vánocích být spolu a vzájemně si dávat dárky. Zvyk obdarovávat se propagoval Martin Luther v roce 1535; chtěl obrátit pozornost dětí na Krista. Po celém světě existují různé zvyky (Foto: Pixabay) Tradice a zvyky v ...

Práce a osobní život jsou dvě různé věci, nespojujte je spolu. Když jste doma po celou dobu, lidé vám říkají, co vše musíte udělat, bez ohledu na vaši práci. Při práci doma může být velmi obtížné udržet váš rodinný život odděleně od vašeho podnikání - ve skutečnosti je to jeden z nejčastějších důvodů, proč domácí podniky selhávají, a jejich majitelé jsou velmi rádi, že se mohou vrátit zpět do firem jako zaměstnanci. Pokud nechcete být vyhnáni od domácího podnikání, je třeba udržet rodinu na uzdě. Pracovní čas, osobní čas Naplánujte si, kdy budete pracovat a kdy nebudete, a držte se toho. To nemusí být nepružné - například je velmi hloupé pracovat například každý den od devíti do pěti - ale stále tam opravdu musíte být. Bez plánu budete nevyhnutelně na mezních hodnotách tak jako tak, a buď budete pracovat příliš mnoho, nebo nedostatečně. Možná by bylo nejlepší stanovit nový plán na začátku každého měsíce nebo týdne, abyste mohli stále reagovat na změny okolností. Ano, vím, že může být o...

Jak čas ubíhal, stále více lidí vyvíjelo tlak, jak se vypořádat s nepříznivou situací, která může přijít v životě každého z nás. V lidském životě je mnoho událostí, které mohou vypadat jako blesk z čistého nebe. Pokud jsou tedy neočekávané, mohly by způsobit další problémy. To je jeden z důvodů, proč většina lidí by ráda věděla, co se přihodí. Myšlenka se může zdát divná, ale astrologie určitě lidem pomáhá. Astrologie se týká metod, které vymýšleli lidé ve starověku, ačkoliv i když došlo k určitým změnám, které jsou přínosem pro moderní svět, základy jsou stále ty stejné. Pokud tomu říkáte věda o hvězdách, nebudete vůbec mimo cíl. V zásadě popisuje vztah hvězd a vás a účinek je odvozen od polohy těchto hvězd v době vašeho narození. To je celý koncept astrologie, ale rozhodně to není tak snadné, jak to vypadá, když se to takhle řekne. Existuje mnohem více komplikací, které je třeba brát v úvahu, abychom dostali přesné údaje. Astrologie opravdu dělala zázraky a ani v moderním světě, jako...

Getty Images/iStockphoto: socha Buddhy v Gangtoku, dnešním hlavním městě federálního státu Sikkim Buddha, Karel Marx a Platon vedou v seznamu nejoblíbenějších filozofů, když se podíváte do vyhledávacích dotazů na Googlu. Kdo jsou a co řekli: 1. Buddha Buddha v němčině: probuzený je vyhledáván v průměru 130 500krát měsíčně lidmi prostřednictvím poskytovatele Google. Na jedné straně ho buddhisté chápou jako bytí, které dosahuje čistoty a dokonalosti ducha svou vlastní mocí a může tak bez omezení rozvíjet svůj potenciál. Současně je Buddha ctnostným jménem Siddhartha Gautama, který žil v letech 563 až 483 př.n. l., zakladatelem buddhismus. Jeho výroky jsou nejen zajímavé pro věřící buddhisty, ale také stimulují myšlení mimo náboženství. Z Buddhových citátů: Neexistuje žádná cesta ke štěstí. Být šťastný je cesta. Láska v minulosti je jen vzpomínka. Budoucí láska je sen a přání. Můžeme opravdu milovat pouze v přítomnosti, tady a teď. Pokud máš problém, zkus jej vyřešit. Pokud ho nedokážeš v...

Stál tam, takový maličký. Outsider. Nikdo s ním nepočítal. Kamarád, který měl mít vystoupení, onemocněl. Na poslední chvíli hledali do hlavní role vlka, který by se naučil básničku na A4, do třech dnů. Přihlásil se. Prý to zvládne. První odpoledne a večer, recitoval, druhý den měl premiéru, třetí den bylo vystoupení. Den před vystoupením nám bylo řečeno, že musí mít kalhoty. Koupili jsme nové se šlemi. Šle se nám nelíbily na bílé košili, tak jsme je sundali. Změřit, zda kalhoty sednou, jsme nestačili. Ztrémovaný recitátor vlka vstoupil s celou skupinkou na pódium. Vedli se za ruce. Nervózně si popotahoval kalhoty, které se mu při každém kroku svezly téměř až ke kolenům. Zpíval, tancoval, ukláněl se. Jednou rukou si kalhoty stále přidržoval, aby mu nespadly úplně. Pak přišlo jeho velké sólo s Červenou Karkulkou. Měla v ruce košíček. Vlk v šedých kalhotech hrál drsňáka a přitom v něm byla malá dušička. Zápasil nejen s tím, aby to nepopletl a nezapomněl, ale i se svými vlčími kalhotami, k...

Dobrý člověk vidí dobrá znamení. KDYŽ MÁM MLHU PŘED OČIMA NEVIDÍM NIC. Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den. VOLÁM LIGUERE, SLYŠÍM SAMA SEBE A JEŠTĚ TISÍC OSTATNÍCH. PO TICHU ANI PAMÁTKY. Jestliže zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, slez. NA MRTVÉHO KONĚ ANI NEVYLEZU, TAKŽE SLÉZT NEMOHU. Kdo mlčí, ví dvakrát víc, než ten, kdo žvaní. NEBO NEUMÍ MLUVIT. Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk. ASI POUŽÍVÁ RŮZNÉ PARFÉMY. Musíme jenom umřít. JEDINÁ SPRAVEDLIVÁ VĚC NA SVĚTĚ. Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy svých vlastních mokasín. MOŽNÁ ŠLÁPLS DO H...A Vlast máš tam, kde je ti dobře. VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP. ALE KDE TO JE? V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš. JÁ VLČÍ MASO NERADA, ANI DOBRÉ. Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět. VYLEZ NA STOLIČKU, ALE NESPADNI. Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem. A KDO TO MÁ POZNAT? Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky. NEBO UDĚLÁ ROZNOŽKU. Všechno na světě...

Pak jsme přepočítali peníze. "5000?" zeptal se Zero a všichni jsme se na významně s úsměvem a překvapením zadívali. "Určitě jich je téměř 9000," řekla jsem klidně, protože jsem pořád měla kapesní hodinky a Rolex a další jiné pěkné věci. "Dobře, pojďme ty věci prodat," řekl Julian klidně. Rozdělili jsme se do skupin a dostali za cennosti ještě dalších dobrých 3000 eur. Potkali jsme se u velké fontány a pak jsme se rozhodli jít domů. Cestou jsme se ještě bavili o našem úspěšném lupu. Dlouho jsme spolu seděli, dokud jsme se únavou nepadli do postele a hned usnuli. Následujícího rána byli všichni přede mnou vzhůru. Probudila jsem se kolem poledne a ospale se rozhlédla kolem. Vstala jsem a odpotácela se do kuchyně, kde ostatní seděli u stolu. "Dobré ráno," zamumlala jsem ospale, "proč mne nikdo neprobudil?" zavrčela jsem. "Protože jsi tak sladká, když spíš," řekl Zero a jemně tě políbil. Polibek jsem přirozeně ráda opětovala a ovin...

Smutně jsem se podívala na Zera, ale jeho oči mě vyděsily. Byl tak plný nenávisti a pohrdání. "Parchante!" zamumlal a vytáhl zbraň, kterou měl schovanou za pasem. Bez váhání zastřelil chlapa, který na mě okamžitě klesl. Běžel ke mně a shodil ho ze mě. Jemně mě objal. Sevřela jsem ho a jen jsem plakala. Byla jsem tak rád, že tam konečně byl. Ostatní právě přišli a uviděli, co se stalo. Ustaraně se přiblížili a Kira mi podala kabát, do kterého jsem se zachumlala. Ale už seshora přicházeli moje matka a otec. "Co…" koktal otec a uviděl na podlaze mrtvého chlapa. "Počkejte …" už se dál nedostal, z úst mu vytékala krev a sesypal se mrtev k zemi. Zero a ostatní se na mě šokovaně podívali, zastřelila jsem svého otce. Podívala jsem se na svoji matku, která klečela vedle mého otce. Ještě jednou jsem stiskla spoušť a matka klesla mrtvá a ležela vedle mého otce. "Pojďme," řekla jsem klidně a odhodila pistoli. Když jsme byli venku, zhluboka jsem se nadechla. ...

Hodně jsme jedli, pili a žertovali. Číšník se po chvíli vrátil a dal nám účet. Opět jsem převzala iniciativu, vstala a vyrazila k číšníkovi. "Je mi líto, ale nemám peníze na zaplacení," zašeptala jsem nevinně do ucha. Uvědomila jsem si, že to bylo číšníkovi nepříjemné, usmála jsem se pro sebe a zašla jsem ještě trochu dál. Jemně jsem hladila jeho horní část těla. Koktal a odtrhl se ode mě. "Já … uvidíme, zda budeš moci zaplatit zítra." řekl a zmizel uvnitř. "K čertu," zasmála jsem se a zmizela s ostatními. Číšník přirozeně zaklel, ale už jsme tam nebyli. Se smíchem jsme spolu procházeli ulicemi. Nevěděla jsem, co to je, ale uvnitř jsem se cítila neuvěřitelně dobře. Na klidném místě jsme se usadili, vtipkovali a jen lenošili. Na večer byla ještě naplánovaná pořádně velká akce, chtěli jsme se vloupat do obchodu s oblečením, ostatní mě ujistili, že to proběhne velmi rychle. Kolem půlnoci jsme stáli před obchodem, nikde nebylo nic slyšet, kromě několika hospod...

Volné pokračování překladu příběhu o cestě ke svobodě. Jednou jsem vylezla na malý dřevěný dům. Popadla jsem z kapsy vlněnou deku a lehla jsem si a užívala jsem si jí. Bylo to docela nepohodlné, ale byla jsem docela unavená, takže jsem rychle usnula. Sluneční paprsky jemně dopadaly na mou tvář. Unaveně jsem otevřela oči a posadila se. Protáhla jsem se a poprvé jsem si uvědomila, co se stalo a proč jsem v malém dřevěném domě na hřišti. Ale mé vzpomínky se rychle vrátily. Musela jsem přemýšlet o své rodině a nenávist se ke mně vrátila, ale okamžitě jsem ji potlačila. Více jsem si užívala pocitu svobody. Vsunula jsem deku zpět do tašky, potom jsem vylezla z chatky a vydala se do centra města, protože jsme žili docela blízko okraje města. Prošla jsem několika uličkami, než jsem se ocitla v centru, kde už panoval živý provoz. Nejdříve jsem se rozhlédla, než jsem objevila malou lavičku, kde jsem se posadila a vyhrabala z tašky jablko. Jako snídaně muselo stačit. Najednou jsem uslyšela hlasit...

Seděla jsem tady, uprostřed mé rodiny, která právě chtěla rozhodnout o mém dalším životě. Ale to mne moc nezajímalo. Proč? Proč chtěli všichni plánovat můj život, moji budoucnost? Byl to přece můj život, takže proč jsem se nesměla sama rozhodnout? Tichý vzdech zazněl z mých rtů. Pravděpodobně moje matka to slyšela a otočila se ke mně. "Co se děje, poklade?" zeptala se úplně nevinně. "Ale nic," zamumlala jsem tiše. "Dobrá, právě jsme mluvili o tom, že by sis udělala brigádu v bance, to by bylo přece skvělé nebo?" řekla moje matka přátelsky, ale toto nadšení jsem nemohla s mojí matkou sdílet. "Jo, docela skvělé," řekla jsem jen tiše a vstala. S pohledem upřeným k zemi jsem opustila obývací pokoj. Nikdo to nezpozoroval. Všichni byli tak hluboko ponořeni do svých rozhovorů, jak si představují moji budoucnost. Vyběhla jsem ven, šla jsem ulicemi, až jsem došla na hřiště. Tam jsem klesla na houpačku. Odkdy to tak bylo? Odkdy to bylo tak, že moji rodiče ...

K dalším podivuhodným ženám, o kterých jsem psala již ve svých článcích Podivuhodné ženy - Hrdinky ze skutečného života I. a II. se dá počítat další pirátka, neporazitelná královna moří, Číňanka Čeng Š´, která na počátku 19. století velela více než 300 lodím a až 40 000 mužů. Čísla se rozcházejí. Podle jiných zdrojů se mělo jednat až o 5 násobek počtu lodí a 2 násobek počtu mužů. Původně se živila jako prostitutka v Kantonu. Odtud ji však unesli piráti a jednoho z nich, velitele Čenga I., si později vzala. Již před sňatkem si vynutila předmanželskou smlouvou, že se s ním bude podílet na moci i bohatství a zapojí se do rozšiřování jeho území. Po smrti manžela Čeng I. roku 1807 během povstání v Tay Son ve Vietnamu, pouhých šest let po svatbě, se podařilo Čeng Š´ získat rozhodující vliv ve Flotile červeného praporu. Začala vládnout tvrdou rukou. Nový zákoník, který vydala, zahrnoval mnohem přísnější tresty, ale vedly k úspěchu. Například každý, kdo se opovážil vydávat vlastní rozkazy, kte...