Přeskočit na hlavní obsah

Podivuhodné ženy – hrdinky ze skutečného života III.

K dalším podivuhodným ženám, o kterých jsem psala již ve svých článcích Podivuhodné ženy - Hrdinky ze skutečného života I. a II. se dá počítat další pirátka, neporazitelná královna moří, Číňanka Čeng Š´, která na počátku 19. století velela více než 300 lodím a až 40 000 mužů. Čísla se rozcházejí. Podle jiných zdrojů se mělo jednat až o 5 násobek počtu lodí a 2 násobek počtu mužů. Původně se živila jako prostitutka v Kantonu. Odtud ji však unesli piráti a jednoho z nich, velitele Čenga I., si později vzala. Již před sňatkem si vynutila předmanželskou smlouvou, že se s ním bude podílet na moci i bohatství a zapojí se do rozšiřování jeho území.

Po smrti manžela Čeng I. roku 1807 během povstání v Tay Son ve Vietnamu, pouhých šest let po svatbě, se podařilo Čeng Š´ získat rozhodující vliv ve Flotile červeného praporu. Začala vládnout tvrdou rukou. Nový zákoník, který vydala, zahrnoval mnohem přísnější tresty, ale vedly k úspěchu. Například každý, kdo se opovážil vydávat vlastní rozkazy, které nepocházely od ní, byl na místě popraven useknutím hlavy. Věrnost mužů byla pro ni zásadní. Každé nedodržení pravidel se tvrdě trestalo bičováním a mučením. Za zradu prý řezala uši.

Zvláštní pravidla uvalila na ženské vězně. Ze zadržených žen si její piráti mohli vybrat a nechat si je jako manželky. Přitažlivé vězeňkyně se mohly poddat a být dobrou ženou, nebo je čekal krutý trest. Pokud se dopustily nevěry, byly následně popraveny. Paradoxně štěstí měly ošklivé ženy, ty totiž Čeng Š´ pouštěla na svobodu!

Pirátka brzy ovládla oblast od Macaa až po Kanton a čínská, portugalská ani britská armáda nebyla schopna ji připravit o území.

Čína roku 1810 vyhlásila pro piráty amnestii. Čeng Š´ využila této příležitosti, ale vymínila si, že ji zůstane veškerá kořist. Vzala si za muže druhého vládce flotily Changa a společně se vrátili do provincie Guangdong, do jejího rodného města spolu se svými dětmi, kde si Čeng Š´ otevřela veřejný dům a hernu, kterou provozovala až do své smrti v roce 1844.

Dnes její odkaz žije v Disneyho Pirátech z Karibiku, jako paní Chingová, jedna z devíti Pirátských pánů…




Článek je o chudobné a nešťastné děvčici, jak ke štěstí přišla. V dnešní době by se jí říkalo zlatokopka, ale v případě Čeng Š´ to byla z nouze ctnost. Sice nevím, o jakou ctnost se jedná. Ale stačí být krutá, nekompromisní, rozhodná a rázná, mít vize a vytýčený cíl. A nesvede s ní nic ani pár volů. Dá se říct, že měla naplněný život.

Zdroje:
100+1 14/2018
Doslov: Mirijam

Komentáře

  1. " Hledám ženu  podivu-hodnou,
    laskavou, chytrou  ... a  hlavně  hodnou,
    aby  mi  nikdy  nic  neukradla !!... jste  to vy ?  nejste-liž  náhodou  Madla ??"... hoch  zatahal  ženu, až  sukně  z  ní  spadla !!" Idiot !!!"  žena je  rudá  v  líci
    " Otravuje  tu  na  ulici !!"Wocasek  Ludwa  prch´ z  místa  rychle !... v další  pak  ulici  stáh´ z ženy  rifle !!
    ... ( zas  stejnou  jí  dával  otázku )
    Co  facek  se  dostalo  Wocasku !Za celý den
    stokrát profackován
    nemoh´ si  vybavit, kde  že  je  doma ?
    .. rozdrbán, potrhán, třesouc se mrazem,
    pět ulic přešel pak  jedním rázem
    od začátku  až  do  konce !!" Tady přec  bydlíš ty  pitomče !!"
    ... vykoukly  xichty  ze  suterénu
    ( cc  5  cm  od  terénu )" Už jsme  tě  volali  vícekrát !!"Ludva  již  ucítil  známý  smrad
    a  vrhnul  se  rodině  do  náručí !!" Proč jsi to  nedělal, jak jsem tě  učil ??"
    řve  dědek :  " Celý jsi ofackován !"
    hoch celou noc proležel  ofačován !... řve  tatík :  " Se  chovej jak  Casanova !!"... hoch slíbil, že  druhý den
    zkusí to znova !

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Třeba druhý den bude Ludva úspěšnější. První den byla předehra.

    OdpovědětVymazat
  3. No, tak to musela být pěkná furie, když ukočírovala tolik mužských... ne?

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Herdekbaba, krutá, ctižádostivá, hezká - vražedná kombinace.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...