Přeskočit na hlavní obsah

INTERIÉR ZÁMKU BŘEZNICE

Zámek Březnice v příbramském okrese, o kterém jsem psala v minulém článku, spojuje více uměleckých slohů. Dochovaly se části gotických stavebních prvků, jako jsou kamenné lomené oblouky ze 70. let 13. století nebo fragmenty původního renesančního sgrafita z poloviny 16. století. I další umělecké slohy, např. biedermeier nebo empír, jsou zastoupeny v jednotlivých zámeckých interiérech.

Co vám padne do oka, jsou hodiny. Téměř v každé místnosti v prostorách, kde se smělo fotit. Majiteli zámku byli Buzicové, Zmrzlíkové ze Svojšína, Malovcové z Malovic, Lokšané, Jeníškové z Újezda, Kolovratové a Pálffyové. Renesanční styl získal zámek za říšského místokancléře Jiřího z Lokšan. Hodiny dominují. 

    
Chloubou zámku je vyřezávaný lustr.

 

V interiéru kromě rodových obrazů naleznete také zbrojnici, mimo jiné i africké trofeje, sbírku zbraní a loveckých pušek Hanuše z Kolovrat.


Na zámku nalezneme i Lokšanskou knihovnu z roku 1558 – nejstarší dochovanou renesanční zámeckou knihovnu v Čechách.

V prostorách zámecké kaple Neposkvrněného početí Panny Marie nalezneme téměř všechny vývojových fáze baroka od raně barokních stavebních prvků z první poloviny 17. století, včetně portálu z červeného sliveneckého mramoru, přes cenný vrcholně barokní inventář z poloviny 18. století, až po funkční rokokové varhany z roku 1796.

Vybavení zámku je původní po předcházejících majitelích. Tímto způsobem přiblíží člověku život na zámku. Interiéry i venkovní prostory jsou pěkné. Hezké bydlení. Dokázala bych si představit život na zámku a hlavně v zámecké zahradě. Majitelé zámek opustili v roce 1945, takže mnoho prvků je na zámku moderních. Kamna mě uvádějí do časů našich babiček a maminek. 

Jeden z menších, pěkně vybavených zámků, který stojí za zhlédnutí.  

Mirijam

 

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Tuhle Lokšanskou tak vychvalovali, ale viděla jsem lepší.

      Vymazat
  2. Nebydlím na zámku, ale knihovnu mám lepší. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě máš i větší. 😋😊

    OdpovědětVymazat
  4. Na hodinách si lidé vždy dávali záležet.
    I když neměli čas, na hodiny si ho udělali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak by mě zajímalo, kdy hodiny vznikly. Myslím takové ty klasické v domácnosti, ne sluneční hodiny, kostelní nebo orloj.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...