Přeskočit na hlavní obsah

INTERIÉR ZÁMKU BŘEZNICE

Zámek Březnice v příbramském okrese, o kterém jsem psala v minulém článku, spojuje více uměleckých slohů. Dochovaly se části gotických stavebních prvků, jako jsou kamenné lomené oblouky ze 70. let 13. století nebo fragmenty původního renesančního sgrafita z poloviny 16. století. I další umělecké slohy, např. biedermeier nebo empír, jsou zastoupeny v jednotlivých zámeckých interiérech.

Co vám padne do oka, jsou hodiny. Téměř v každé místnosti v prostorách, kde se smělo fotit. Majiteli zámku byli Buzicové, Zmrzlíkové ze Svojšína, Malovcové z Malovic, Lokšané, Jeníškové z Újezda, Kolovratové a Pálffyové. Renesanční styl získal zámek za říšského místokancléře Jiřího z Lokšan. Hodiny dominují. 

    
Chloubou zámku je vyřezávaný lustr.

 

V interiéru kromě rodových obrazů naleznete také zbrojnici, mimo jiné i africké trofeje, sbírku zbraní a loveckých pušek Hanuše z Kolovrat.


Na zámku nalezneme i Lokšanskou knihovnu z roku 1558 – nejstarší dochovanou renesanční zámeckou knihovnu v Čechách.

V prostorách zámecké kaple Neposkvrněného početí Panny Marie nalezneme téměř všechny vývojových fáze baroka od raně barokních stavebních prvků z první poloviny 17. století, včetně portálu z červeného sliveneckého mramoru, přes cenný vrcholně barokní inventář z poloviny 18. století, až po funkční rokokové varhany z roku 1796.

Vybavení zámku je původní po předcházejících majitelích. Tímto způsobem přiblíží člověku život na zámku. Interiéry i venkovní prostory jsou pěkné. Hezké bydlení. Dokázala bych si představit život na zámku a hlavně v zámecké zahradě. Majitelé zámek opustili v roce 1945, takže mnoho prvků je na zámku moderních. Kamna mě uvádějí do časů našich babiček a maminek. 

Jeden z menších, pěkně vybavených zámků, který stojí za zhlédnutí.  

Mirijam

 

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Tuhle Lokšanskou tak vychvalovali, ale viděla jsem lepší.

      Vymazat
  2. Nebydlím na zámku, ale knihovnu mám lepší. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě máš i větší. 😋😊

    OdpovědětVymazat
  4. Na hodinách si lidé vždy dávali záležet.
    I když neměli čas, na hodiny si ho udělali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak by mě zajímalo, kdy hodiny vznikly. Myslím takové ty klasické v domácnosti, ne sluneční hodiny, kostelní nebo orloj.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn