Přeskočit na hlavní obsah

INTERIÉR ZÁMKU BŘEZNICE

Zámek Březnice v příbramském okrese, o kterém jsem psala v minulém článku, spojuje více uměleckých slohů. Dochovaly se části gotických stavebních prvků, jako jsou kamenné lomené oblouky ze 70. let 13. století nebo fragmenty původního renesančního sgrafita z poloviny 16. století. I další umělecké slohy, např. biedermeier nebo empír, jsou zastoupeny v jednotlivých zámeckých interiérech.

Co vám padne do oka, jsou hodiny. Téměř v každé místnosti v prostorách, kde se smělo fotit. Majiteli zámku byli Buzicové, Zmrzlíkové ze Svojšína, Malovcové z Malovic, Lokšané, Jeníškové z Újezda, Kolovratové a Pálffyové. Renesanční styl získal zámek za říšského místokancléře Jiřího z Lokšan. Hodiny dominují. 

    
Chloubou zámku je vyřezávaný lustr.

 

V interiéru kromě rodových obrazů naleznete také zbrojnici, mimo jiné i africké trofeje, sbírku zbraní a loveckých pušek Hanuše z Kolovrat.


Na zámku nalezneme i Lokšanskou knihovnu z roku 1558 – nejstarší dochovanou renesanční zámeckou knihovnu v Čechách.

V prostorách zámecké kaple Neposkvrněného početí Panny Marie nalezneme téměř všechny vývojových fáze baroka od raně barokních stavebních prvků z první poloviny 17. století, včetně portálu z červeného sliveneckého mramoru, přes cenný vrcholně barokní inventář z poloviny 18. století, až po funkční rokokové varhany z roku 1796.

Vybavení zámku je původní po předcházejících majitelích. Tímto způsobem přiblíží člověku život na zámku. Interiéry i venkovní prostory jsou pěkné. Hezké bydlení. Dokázala bych si představit život na zámku a hlavně v zámecké zahradě. Majitelé zámek opustili v roce 1945, takže mnoho prvků je na zámku moderních. Kamna mě uvádějí do časů našich babiček a maminek. 

Jeden z menších, pěkně vybavených zámků, který stojí za zhlédnutí.  

Mirijam

 

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Tuhle Lokšanskou tak vychvalovali, ale viděla jsem lepší.

      Vymazat
  2. Nebydlím na zámku, ale knihovnu mám lepší. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Určitě máš i větší. 😋😊

    OdpovědětVymazat
  4. Na hodinách si lidé vždy dávali záležet.
    I když neměli čas, na hodiny si ho udělali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak by mě zajímalo, kdy hodiny vznikly. Myslím takové ty klasické v domácnosti, ne sluneční hodiny, kostelní nebo orloj.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...