Přeskočit na hlavní obsah

Začarovaný král na hradu Schildheiß

Starý hrad Schildheiß v pustém lese, v horském regionu německých Čech, měl být přestavěn a obnoven. Když mistři a stavitelé zkoumali suť a základy, našli chodby, sklepy a klenby v podzemí ve velkém počtu, víc, než si mysleli. V jednom podloubí seděl mocný král v křesle, na němž zářily a třpytily se drahé kameny. Po jeho pravé straně stála nehybně krásná dívka, která držela královi hlavu, jako by odpočívala uvnitř. Když se drze a chamtivě přiblížili ke kořisti, děvče se změnilo  v hada, který plival oheň, takže všichni museli ustoupit.  

Nehodu však nahlásili svému pánovi, který okamžitě šel před označenou klenbu a zaslechl dívku hořce vzdychat. Poté šel pán se svým psem do jeskyně, ve které se objevil oheň a kouř, takže rytíř trochu couvnul a myslel si, že jeho pes, který běžel vpředu, je ztracený. Oheň zhasnul, a když se znovu přiblížil, viděl, že panna drží jeho psa, zdravého a živého, v náručí a na zdi je nápis, který mu zvěstuje zkázu. Ale poté ho přesto jeho odvaha pobídla, aby se odvážil dobrodružství a byl pohlcen plameny.

 
Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Ty nejlákavější věci bývají často životu nedostupné.

    OdpovědětVymazat
  2. No, mnozí chrabří rytíři nerozumí psanému textu. Přesně jako v dnešní době někteří MBA menežeři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A novináři a politici - nejen textu, ale i číslům, pokud tam MBA manažeři dají ta správná.

      Vymazat
  3. Už jsem četl, že si panna držela prsa.

    OdpovědětVymazat
  4. Aha, nechápu, jaký k tomu měla důvod. Kdyby si vzala acylpyrin, tak bych to pochopila. 😊😋

    OdpovědětVymazat
  5. Tam je ale zvratů, to se vůbec nedá zpracovat.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...