Přeskočit na hlavní obsah

Začarovaný král na hradu Schildheiß

Starý hrad Schildheiß v pustém lese, v horském regionu německých Čech, měl být přestavěn a obnoven. Když mistři a stavitelé zkoumali suť a základy, našli chodby, sklepy a klenby v podzemí ve velkém počtu, víc, než si mysleli. V jednom podloubí seděl mocný král v křesle, na němž zářily a třpytily se drahé kameny. Po jeho pravé straně stála nehybně krásná dívka, která držela královi hlavu, jako by odpočívala uvnitř. Když se drze a chamtivě přiblížili ke kořisti, děvče se změnilo  v hada, který plival oheň, takže všichni museli ustoupit.  

Nehodu však nahlásili svému pánovi, který okamžitě šel před označenou klenbu a zaslechl dívku hořce vzdychat. Poté šel pán se svým psem do jeskyně, ve které se objevil oheň a kouř, takže rytíř trochu couvnul a myslel si, že jeho pes, který běžel vpředu, je ztracený. Oheň zhasnul, a když se znovu přiblížil, viděl, že panna drží jeho psa, zdravého a živého, v náručí a na zdi je nápis, který mu zvěstuje zkázu. Ale poté ho přesto jeho odvaha pobídla, aby se odvážil dobrodružství a byl pohlcen plameny.

 
Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

Komentáře

  1. Ty nejlákavější věci bývají často životu nedostupné.

    OdpovědětVymazat
  2. No, mnozí chrabří rytíři nerozumí psanému textu. Přesně jako v dnešní době někteří MBA menežeři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A novináři a politici - nejen textu, ale i číslům, pokud tam MBA manažeři dají ta správná.

      Vymazat
  3. Už jsem četl, že si panna držela prsa.

    OdpovědětVymazat
  4. Aha, nechápu, jaký k tomu měla důvod. Kdyby si vzala acylpyrin, tak bych to pochopila. 😊😋

    OdpovědětVymazat
  5. Tam je ale zvratů, to se vůbec nedá zpracovat.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...