Přeskočit na hlavní obsah

Der Untersberg

Untersberg nebo Wunderberg leží na jednu malou německou míli od města Salcburk na nepodloženém mechu, kde kdysi stálo hlavní město Helfenburg. Hora je uvnitř úplně vyhloubená a vybavená paláci, kostely, kláštery, zahradami a zlatými a stříbrnými prameny. Malí mužíci si tam schovávají poklady a často o půlnoci putují do Salcburku, aby tam konali bohoslužby.

Kromě dalších knížecích a vážených pánů sedí ve Wunderbergu císař Karel se zlatou korunou na hlavě a žezlem v ruce. Byl zakouzlen na velkém Walserfeldu[1], ale zachoval si zcela své vzezření, jaké měl na tomto světě. Jeho vousy zšedly a byly dlouhé a zcela zakrývaly zlatý pás na hrudi jeho oděvu. O svátcích a zvláštních dnech jsou vousy rozděleny na dvě části, jedna leží napravo, druhá nalevo a jsou omotány vzácnou perleťovou stuhou. Císař má ostrou a hlubokou tvář a projevuje se přátelsky a společensky ke všem podřízeným, kteří s ním chodí sem a tam po krásné louce. Proč se tam zdržuje a co tam dělá, nikdo neví a je to přikryto Božím tajemstvím.

Franz Sartori vypráví, že císař Karel V., ale podle jiných Friedrich sedí u stolu a vousy se mu zdvojnásobily. Jakmile se vousy ztrojnásobí, dorazí do posledního koutku a tento svět končí. Objeví se Antikrist, vypukne bitva na walských polích, zazní andělské polnice a přijde Soudný den.


Foto: Luckyprof: Památník na bitvu u Walserfeldu

Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

   



[1] U Walserfeldu (také se říká bitva u Salcburku) se odehrála bitva 12. až 14. prosince 1800 mezi spojenci Ruska, Rakouska a Velké Británie proti francouzským oddílům za vlády Napoleona Bonaparte. Bitva se odehrála na území Wals – Siezenheim – Saalachspitz. Pod vedením arcivévody Johanna dosáhli spojenci téměř vítězství, ale museli ze svých pozic ustoupit, protože do bojů zasáhly další francouzské oddíly ze severu.

 

Komentáře

  1. Ať ti lidé klidně řvou si,
    já si čechrám svoje vousy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdo půjde do války?
      Dost už bylo zahálky.
      A až přijde Soudný den,
      nepřítel bude vypuzen.

      Vymazat
  2. Kukulín ho klidně oholí, bude-li třeba. Má v tom už praxi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doba mu přeje. Aspoň jeden den až do rána bílého. 🙂

      Vymazat
    2. Myslíš, ten Kukulín, staré vdovy syn....)

      Vymazat
    3. Ano, toho myslím. Ten má s holením panovníků bohaté zkušenosti. Možná si otevře v Praze barber shop, jen co korona odejde.

      Vymazat
    4. Já myslela, že je to ten korona holič, co stříhal až do rána, aby si ještě přišel na své. 😁😋

      Vymazat
  3. Nejen ženy, ale i muži dělají zoufalé činy, když je k tomu nutí plukovník &spol.😞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokládám si otázku: "Je lepší rychlý a krutý výmet nebo táhlé a kruté umírání zaživa?" A naše špička je banda, nejen fackovací panák. A na obzoru prázdno ...

      Vymazat
    2. Lidé začínají být z nejistoty a různých pokusů od zdi ke zdi unaveni a otráveni.

      Vymazat
  4. S holobrádky nám konec světa nehrozí :).

    OdpovědětVymazat
  5. Takvou legenbdu ještě neznám,a le líbí se mi, jak téměř každé místo má svou verzi toho, co bude zvěstovat konec světa. Pamatuji si na tu žábu z Českých Budějovic na kostele, jen se místní nemůžou shodnout na tom, jestli musí před koncem světa vylézt až nahoru, nebo spadnout. Ideálně asi oboje.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...