Přeskočit na hlavní obsah

DUCH ŠACHTY

Duch šachty, mistr Hämmerling, běžně nazývaný mnich dolu, se někdy objevuje v hlubinách, obvykle jako obr v černé mnišské kutně. Často se objevoval v dole v Graubündenských Alpách a v pátek byl obzvláště zaneprázdněn naléváním vytěžené rudy z jednoho vědra do druhého; majitel dolu se nesměl nechat rozmrzet, ale nikdy jím nebyl uražen. Na druhou stranu, když jednou pracovník, který se zlobil na tuto marnou práci, na ducha nadával a proklel ho, chytil ho takovou silou, že sice nezemřel, ale tvář se mu obrátila dozadu. V Annabergu, v jeskyni zvané Růženec, vydechl na dvanáct horníků během jejich práce. Zůstali ležet mrtví, a v jámě bohaté na stříbro se dále netěžilo. Tady se ukázal ve tvaru koně s dlouhým krkem a strašnýma očima na čele. Ve Schneebergu se však objevil jako černý mnich v dolu St. Georgen a popadl jednoho horníka, zvedl ho ze země a položil ho do šachty, která byla kdysi bohatá na stříbro, tak tvrdě, že mu zranil jeho končetiny. V Harzu jednou potrestal zlého důlního, který horníky mučil. Když to vyšlo najevo, postavil se nad šachtu, a když vyjel důlní na povrch, neviditelný duch mu koleny rozdrtil hlavu.

V Německu mají ducha šachty. U nás je za patronku havířů považována jak sv. Barbora, tak sv. Prokop. Hornictví, kdy v sázce byl život, byl od počátku hledán silný ochránce, který je schopen čelit zlu, zajistit ochranu, odvrátit nebezpečí, zvládat rizika. Svatý Prokop, narozený roku 970 v Chotouni, byl původně světský kněz a později poustevník, zakladatel Sázavského kláštera. Je ryze český patron horníků. Sv. Prokopa uctívají zejména horníci na Příbramsku. Ze způsobu života, útrap a soužení, které dobrovolně snášel, vyvodili horníci, že je schopen pochopit jejich bolest, utrpení a je ochoten pomoci. Svatá Barbora byla mocnou uctívanou patronkou ve všech hornických zemích Evropy, především v Polsku, v Německu i v naší zemi. Svatá Barbora, patronka dělostřelců a dalších profesí, ale především havířů, se narodila v Nikomédii ve 3. století (dnešní Turecko) a vlastní otec ji zabil kvůli křesťanské víře.

https://www.ebook.de/de/product/19739600/brueder_grimm_deutsche_sagen.html

Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

  1. Svatý Prokop si zotročil čerta. Zapřáhl toho Černého pekelníka do pluhu a vyoral brázdu do skály.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...